Evropská unie má zájem o dovozy plynu z Íránu prostřednictvím Jižního plynového koridoru, což překáží Trumpově snaze o revizi jaderné dohody z roku 2015.
O plánech EU na dovozy zemního plynu z Íránu a postoji USA k Íránu napsal na stránkách novin Asia Times Emanuelo Scimia.
Místopředseda Evropské komise pro energetickou unii Maroš Ševčović řekl v době návštěvy Ázerbájdžánu, že Evropská unie je připravená vyjednávat s Íránem ohledně jeho participace v Jižním plynovém koridoru, systému plynovodů, které mají přivést ázerbajdžánský plyn z kaspického regionu do jižní Itálie přes Gruzii, Turecko, Řecko a Albánii.
EU se o íránský plyn zajímá a už vedla rozhovory o tomto tématu přímo s Teheránem. Znamená to také, že EU těžko změní něco na svém postoji k jaderné dohodě s Íránem, která je předmětem kritiky amerického prezidenta Donalda Trumpa.
Podle některých zpráv se americké ministerstvo zahraničí snaží přesvědčit EU o spolupráci na revizi jaderné dohody, kterou uzavřel Írán a šest velmocí v roce 2015. Dohoda znamenala, že se Teherán vzdal svého jaderného programu výměnou za odstranění hospodářských sankcí a dalších finančních omezení. Trump tuto dohodu od prezidentské kampaně silně kritizoval.
Prezident Trump v lednu suspendoval účinek sankcí vůči Íránu na dalších 120 dnů. Pohrozil ale, že z dohody odstoupí, pokud její evropští signatáři neprojeví ochotu ji modifikovat.
Trumpovi jde o to zamezit Íránu obohacování uranu, a to jednou pro vždy. V současných podmínkách dohody totiž takové omezení platí jen do roku 2025. Přeje si také více inspekcí Mezinárodní atomové energetické agentury v Íránu a zavedení dalšího kola sankcí v případě, že by Írán vyvinul a vyzkoušel rakety dlouhého doletu. Trump si myslí, že bez těchto dodatečných podmínek je Írán schopen vyvinout atomovou zbraň.
Zatímco Trump poslal do Evropy ultimátum, jeho ministerstvo zahraničí se pokouší o jemnější přístup – snaží se přizvat evropské velmoci ke spolupráci na tom, co Washington vidí jako nedostatky jaderné dohody.
EU nechce revidovat jadernou dohodu
První odpověď na diplomatické kroky USA ale není příliš vstřícná. Francie už zopakovala, že na dohodě nechce nic měnit. EU je ochotna se bavit jen o jedné z Trumpových podmínek – tedy o íránských aktivitách ohledně raket, ale šéfka evropské diplomacie Federica Mogheriniová znovu zopakovala, že tento problém nemá přímou spojitost s jadernou dohodou.
Skutečností také je, že EU chce prohloubit spolupráci s Íránem v sektoru zemního plynu a jeho dovozů do EU prostřednictvím už zmíněného Jižního plynového koridoru. Cena tohoto infrastrukturního projektu je kolem 41,5 miliard dolarů a jeho cílem je snížit evropskou závislost na zemním plynu z Ruska. Ten do EU dováží ruský státní monopol Gazprom. V roce 2016 se jednalo o 151 miliard kubických metrů.
Jižní plynový koridor se celkem skládá se tří plynovodů – jedná se o Jihokavkazský plynovod, Trans-anatolský plynovod a Trans-adriatický plynovod. Očekává se přitom, že začne dodávat zemní plyn do EU v roce 2020 a přivede z Ázerbájdžánu 10 miliard kubických metrů plynu.
Brusel má zájem o zvýšení kapacity celého koridoru s tím, že chce mít jiné zdroje plynu, než je jen tato kavkazská země. Cílem je zvýšit dovoz plynu na 80 až 100 miliard kubických metrů ročně, a to z Turkmenistánu, Iráku, východního Středomoří a také z Íránu.
Íránská strana není k návrhům EU lhostejná. Ostatně už spolupracuje v konsorciu Jižního plynového koridoru, protože firma Národní íránská ropná společnost má 10 % podíl v ázerbajdžánském Šah Denizu, kde je lokalizován hlavní zdroj plynu do EU.
Jak dostat íránský plyn do EU?
Írán by mohl svůj plyn z jižního Parsu transportovat prostřednictvím Perského zálivu a dále Turecka, ale k tomu by musel postavit plynovod o délce 1900 km. Ten by spojil pole v jižním Parsu s Trans-anatolským plynovodem. Jenže problémem je, že cena takového podniku se odhaduje na 7 miliard dolarů, navíc je tu potřeba dalších 50 miliard dolarů k tomu, aby Írán mohl dokončit rozvoj pole v jižním Parsu a udržet jeho výkon na požadované úrovni i po roce 2023. To dělá z transportu plynu z Íránu do EU finančně velmi náročný podnik, který se neobejde bez pomoci zahraničních investorů.
Evropské firmy by ale mohly hrát významnou roli v modernizaci íránského plynového sektoru. Perspektiva dalších Trumpových sankcí proti Íránu je v konfliktu s takovými plány.
Národní bezpečnostní strategie USA říká, že bude pomáhat svým spojencům a partnerům v omezení jejich závislosti na těch, kdo využívají energii k donucování. Paradoxně ale tato konfrontační pozice Spojených států vůči Íránu podkopává evropské pokusy o to diverzifikovat svoje plynové dodavatele a spolu s tím zmenšit možnosti Ruska používat plyn k ovlivňování evropské geopolitiky, shrnuje na konci článku Scimia.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.