Jaroslav Bašta se podíval na jednu z nejvýraznějších špionských kauz poslední doby v Rusku a ptá se na to, o co mohlo jít kolem vyšetřování hackerské skupiny Šaltaj-Boltaj a několika zaměstnanců FSB?
Občas si dělám legraci a prohlašuji, že jsem jeden z mála lidí v Čechách, kdož o sobě může tvrdit, že má skutečně všestranné zkušenosti s tajnými službami. Posuďte sami – mezi lety 1969–1989 jsem byl objektem jejich zájmu jako bývalý politický vězeň a signatář Charty 77, na jaře roku 1990 jsem působil v Občanských komisích Občanského fóra, pak jsem se stal důstojníkem zpravodajské služby (která 3x změnila název) a zastával jsem místo ředitele odboru, náměstka ředitele kontrarozvědné sekce, náměstka ředitele celé služby. Když jsem byl propuštěn, zvolili mě předsedou federální „lustrační komise“, kde jsem měl unikátní možnost srovnávat materiály StB s výpověďmi postižených lidí a výmluvami estébáků.
Nějakou dobu poté jsem o svých zkušenostech psal a přednášel. Účastnil jsem se mimo jiné série konferencí pořádaných bývalými sovětskými disidenty pod geniálním názvem „KGB včera, dnes a zítra“. Když si občas prohlížím fotografie ze zasedání, uvědomuji si, že polovina přednášejících posléze zemřela předčasně násilnou smrtí. Když mě v roce 1996 zvolili do Poslanecké sněmovny, stal jsem se předsedou Stálé komise pro kontrolu činnosti BIS (tak zněl oficiální název). O dva roky později jsem jako ministr vlády byl zodpovědný za koordinaci českých tajných služeb. V posledních deseti letech před důchodem jsem pracoval jako diplomat a mé vztahy k oněm tajuplným institucím byly jen nepřímé. Jako by se kruh uzavřel.
Tento dlouhý objasňující úvod jsem nenapsal proto, abych se pochlubil. Rád hraji se čtenáři férovou hru, a tak předem vysvětluji, z čeho vycházejí mé hypotézy a úvahy. Chci se věnovat jednomu z nejbizarnějších zpravodajských skandálů poslední doby – prosincovému zatčení dvou důstojníků FSB obviněných z vlastizrady a porušení služební přísahy. Pro ruskou kontrarozvědku to znamená velkou skvrnu na její profesionální pověsti, protože oba dva pracovali ve vedoucích funkcích (zástupce náčelníka Centra a vedoucí jednoho z odborů a jeho podřízený) v Centru informační bezpečnosti Federální bezpečnostní služby, tedy na jednom z kritických míst celé ruské bezpečnostní infrastruktury.
Sergej Michajlov a Dimitrij Dokučajev jsou podezřelí ze spolupráce s americkou CIA, nejspíše dlouhodobou, protože dle informací v ruském tisku se vyšetřování vede již pět let (od roku 2012). Kromě nich skončili ve vyšetřovací vazbě další dva muži – zaměstnanec známé firmy Kasperski Lab Ruslan Stojanov, bývalý proslulý vyšetřovatel kybernetických zločinů na Ministerstvu vnitra RF (zatčen také v prosinci) a novinář Vladimír Anikejev, známý pod přezdívkou Lewis. Ten sedí ve věznici Lefortovo už od října.
Proto začnu jeho příběhem. Anikajev nejprve pracoval jako novinář v Petrohradu a získal si proslulost svou schopností sehnat všechny nutné informace. V roce 2000 se přestěhoval do Moskvy a vydělával si na živobytí prodejem kompromitujících materiálů, (které na jeho objednávku získávali místní hackeři z elektronické pošty) a vydíráním. Posléze si v Moskvě vybudoval síť klientů, získal pověst člověka s přístupem do Kremlu a jako novinář se stal vyhledávaným specialistou na “černé píár”.
Měl velmi neortodoxní metody práce – po kavárnách a restauracích navštěvovaných moskevskou smetánkou vysedával se dvěma přístroji – falešným Wi-Fi připojením a stanicí, která v daném podniku dočasně nahradila mobilní operátory. Získané objemy dat přeposílal svým spolupracovníkům v Estonsku, Thajsku a na Ukrajině. Ti je zanalyzovali a vybrali, co je vhodné k prodeji, a co k vydírání. Anikejev – Lewis při své práci využíval také proslulou ruskou hackerskou skupinu Šaltaj – Boltaj (česky Valda – Cvalda). Ta se spolu s ním začala obávat odhalení, prakticky ukončila činnost, ale k životu ji probudil další aktér této kauzy, nadporučík FSB Dimitrij Dokučajev, známý také pod svou hackerskou přezdívkou Forb.
Jeho osud staví na hlavu české přísloví o tom, že “Z pytláka bývá nejlepší hajný”. Vystudoval jednu z vysokých technických škol v Jekatěrinburgu, kde zůstal pracovat jako programátor. Dělal redaktora časopisu „Chaker“, kde mimo jiné psal o tom, jaké vlastnosti správný hacker má mít. Zabýval se sportem a také hackováním. FSB si jej údajně zavolala k výslechu a sečetla mu jeho hříchy nejen v Rusku, ale také v USA, kde se rád brouzdal ve vládních databázích. Dostal na výběr mezi závazkem pracovat 5 let pro FSB, nebo si jít na 15 let sednout do vězení bez přístupu k počítačům. Tak se dostal do Moskvy na operativní odbor Centra informační bezpečnosti FSB. Zdá se, že to byl právě on, kdo navázal styk s operativci CIA a přemluvil ke spolupráci i svého nadřízeného Sergeje Michajlova, zástupce náčelníka Centra.
Do skupiny náleží ještě čtvrtý obviněný, Ruslan Stojanov, který měl představovat prostředníka mezi důstojníky kontrarozvědky a agenty CIA. Další čtyři osoby, pravděpodobně členové skupiny Šaltaj – Boltaj procházejí případem jako svědci, takže zřejmě vykrádali databáze mimo teritorium Ruské federace. Vyšetřování bylo původně přísně utajeno, dodnes není známo, který soud rozhodoval o uvalení vazby na obviněné.
Takto tedy vypadá příběh, který ruským novinářům naservírovali “jejich zdroje” v FSB. S ohledem na to, že ruská televize vysílala velmi spektakulární převoz obviněného Michajlova k výslechu (s neprůhledným černým pytlem na hlavě) nepochybně jde o řízený únik informací.
Základní otázka tedy zní, proč kauzu zveřejnili a komu je toto zveřejnění určeno. Trochu nám může pomoci, když si klíčové události naneseme na časovou osu. Počátkem roku 2016 snad z iniciativy Michajlova došlo k obnovení činnosti spící hackerské skupiny Valda – Cvalda. Michajlov ji údajně měl zneužívat pro své hrátky. V říjnu zatkli Anikejeva aka Lewise, který od samého počátku ochotně spolupracoval s vyšetřováním, takže v prosinci putovali do vazby zbývající tři aktéři, na rozdíl od něho obvinění ze spolupráce se CIA.
Pak se stalo něco neočekávaného – končící americký prezident Barack Obama rozhodl o vyhoštění 35 ruských diplomatů a uvalení sankcí na důstojníky GRU (ruská vojenská rozvědka) a FSB (!) kvůli hackerským útokům. Domnívám se, že toto je klíčový moment celé aféry. Po ztrátě jednoho z nejvýznamnějších zdrojů informací uvnitř ruských tajných služeb, CIA rázně ukončila svou operaci. Překvapivě vstřícné gesto ruského prezidenta a řízený únik informací o celé aféře lze považovat za ruskou snahu o minimalizaci škod. Teď má FSB možnost tvrdit, že za ruskými hackerskými útoky na Hillary Clintonovou byli zrádci úkolovaní CIA…
Jak to bylo doopravdy, vědí jenom v Langley a na Ljublance. Ale jako špionážní příběh je to moc hezké.