Ruští komunisté překvapili nestranickým a zajímavým kandidátem v podobě zemědělského podnikatele Pavla Grudinina. Jaký je jeho politický profil?
Politickému profilu komunistického kandidáta na ruského prezidenta, podnikatele Pavla Grudinina, se věnovala analýza politologa Alexeje Makarkina.
Navržení podnikatele Pavla Grudinina na prezidentského kandidáta Komunistické strany Ruské federace (KSRF) bylo senzací. Očekávalo se totiž, že kandidovat bude znovu, tentokrát už po páté, šéf strany Gennadij Zjuganov. Nicméně právě Zjuganov navrhl Grudinina a zablokoval jakoukoliv další vnitrostranickou alternativu.
Důvodem pro takovou změnu byla možnost, že by kandidát komunistů poprvé od vzniku samostatného Ruska skončil ve volbě až třetí (a nikoliv na druhém místě). Strana se díky výsledkům voleb v roce 2016 nachází v morální krizi, netěší se velké přízni voličů a slabé výsledky se promítly i do financování ze strany státu i sponzorů.
Oslabení komunisté
Strana i sám Zjuganov se tak ocitli v oslabené pozici, což se v případě předsedy strany ve výzkumech projevilo jeho zaostáváním za kandidátem Liberálně-demokratické strany Ruska Vladimirem Žirinovským. Z této perspektivy se prezidentské volby pro komunisty zdály prohranou hrou. Hledat alternativní kandidáty uvnitř strany nemělo smysl, protože silné politické postavy strany jsou dnes plně součástí vertikály moci (tj. zastávají pozice gubernátorů nebo starostů) a v rámci nepsaných pravidel se nemohou prezidentské soutěže v Rusku zúčastnit.
Zjuganov má sice pravděpodobného následníka v postavě Jurije Afonina, ten je ale na veřejnosti jen málo známý a je zcela bez charismatu. Výběr proto směřoval k nestranickému kandidátovi. V případě neúspěchu bude možné vinit jeho konkrétně a nikoliv stranu. A pokud se Grudininovi podaří získat podobné procento hlasů jako v roce 2012 Zjuganovovi (18 %), bude to úspěchem i současného šéfa komunistů.
Grudininovy klady
Navržení Grudinina znamená pro KSRF nové možnosti a také rizika. Pavel Grudinin je podnikatel v zemědělství, člověk mimo politiku, ale působící jako „člověk od fochu“. Zemědělství má dnes v urbanizovaném Rusku pozitivní konotace. Přestože hlavní Grudininovy příjmy netvoří jahody, které jeho kolchoz produkuje, ale především pronájmy půdy, Grudinin se prezentuje jako hospodář, který má praktické zkušenosti, což souzní s ideologií komunistické strany. Navíc se jedná o podnikatele-paternalistu, který se ve své firmě aktivně stará i o sociální oblast.
Zdařilá kampaň tak dává Grudininovi šanci na podporu voličů z následujících skupin:
– Tradiční, ideologičtí komunisté, kteří vždy hlasují pro stranu, stranické jádro.
– Protestně naladění voliči, kteří nesdílejí komunistickou ideologii, ale nejsou k ní nepřátelští. V minulosti obvykle podporovali KSRF, ale v době po-krymské začali „migrovat“ k moci, která se prezentuje jako hlavní ochránce a vlastenec.
– Liberálně smýšlející voliči z velkých měst, kteří by nikdy nehlasovali pro Zjuganova, ale za konkrétních podmínek podpoří nestranického byznysmena, a to hlavně v případě propadu kandidátů Ksenie Sobčakové a Grigorije Javlinského. Cílem bude maximálně oslabit Putina.
Sám Grudinin má velkou motivaci být úspěšným, i když s tím, že by se stal prezidentem, nepočítá. Jeho cílem je totiž maximální publicita, kterou bude moci v budoucnu využít ve volbách moskevského gubernátora. Jeho firma se nachází v Moskevské oblasti a Grudinin se tu aktivně politicky angažuje. V roce 2016 neúspěšně kandidoval do Dumy, což vypovídá o nízkých volebních zdrojích v regionu. Je ale aspoň členem okresní moskevské rady. Kandidatura tak Grudininovi otevírá federální obzory moci.
Grudininovy nedostatky
Grudinin má ale také celou řadu nevýhod. Voličstvu je jen velmi málo známý, i když se do povědomí veřejnosti v souvislosti s kandidaturou a kampaní dostává stále více. Růst jeho popularity je také omezený malým zájmem voličů o volby a ne příliš aktivní podporou KSRF. Výzkumy ukazují, že v době oznámení kandidatury v prosinci 2017 ho znalo 14 % dotázaných, v lednu to bylo už 33 %.
Grudinin je člověk mimo komunistickou stranu, což je ve straně, kde všichni znají všechny, mínusem. Objevily se tak už zprávy, že jeho kandidaturu střední straničtí funkcionáři nepodporovali příliš horlivě.
Dalším mínusem je podle Makarkinova mínění to, že Grudinin nemá žádnou federální zkušenost, nebyl ani poslancem, ani senátorem. Pro mnoho voličů tak nevypadá jako kandidát, který by dokázal být prezidentem. Protože jeho navržení bylo překvapivé, strana nedokázala včas připravit odpovídající vysvětlení či kandidátskou legendu.
Případný úspěch Grudininovy kandidatury má i další omezení. Finanční zdroje představují první problém a politické možnosti druhý. Například na začátku figuroval mezi poradci Pavla Grudinina Sergej Udalcov, jehož registraci jako poradce komunistická strana musela stáhnout. Pro ruskou vládu je totiž nepřijatelný.
Kritika
Grudininova kritika se v podstatě ubírá dvěma směry, a oba se týkají jeho podnikání. První řeší celkové okolnosti jeho podnikání, zejména fakt, že počet akcionářů jeho firmy se snížil z 526 na 40, přičemž 40 % majetku kontroluje sám Grudinin. Mluví se i o zemědělcích, kteří v 90. letech chtěli se svými podíly ze sovchozu vystoupit a osamostatnit se. Také se mluví o sporech s podnikatelem Arazem Agalarovem. V zásadě tu ale nejde o nic zvláštního, je to prostě byznys v podobě, na který jsou Rusové zvyklí. Nicméně pro nějakou část protestních voličů to může znamenat problém.
Nepříjemnější byla pro Grudinina kauza jeho zahraničních bankovních účtů, která se objevila v lednu, šlo o asi 37 milionů rublů. Tento fakt by by nedovolil registraci kandidáta, Grudinin nicméně včas inkriminované účty uzavřel. V tomto případě se také může jednat o překážku pro voliče hledající „ideálního kandidáta“. Grudininova konta jim naznačovala, že se tento kandidát neodlišuje od ostatních členů ruské elity. Makarkin také píše, že komunistická strana tento skandál se zahraničními konty komunikačně nezvládla, což posílilo handicap kandidáta.
Vyhlídky
Nakonec je tu problém s komunistickou rétorikou kandidáta, která odpovídá jeho identitě, ale nebude příliš lákat liberálně smýšlející voliče. Grudinin například kritizoval existenci Jelcinova centra, vyjádřil se negativně k filmu „Stalinova Smrt“, který byl v Rusku nakonec zakázán, atp. Není zaručené, že takto se mu podaří oslovit levicové voliče, ale je jasné, že si odcizí voliče z velkých ruských měst, míní Makarin.
Podle lednových výzkumů veřejného mínění by Grudinin mohl získat až 17 % hlasů voličů. Tento nemalý potenciál je ale potřeba dobře využít ve volební kampaní a dokázat Grudinina „usadit“ politicky tak, aby oslovil širší skupiny voličů. Jednoduché to nebude.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.
Fotografie pro !Argument vybírá a připravuje Lukáš Havlena.