Veronika Sušová-Salminen shrnuje geopolitický a ekonomický význam nově otevřeného mostu mezi vlastním Ruskem a poloostrovem Krym.
Rusko spojilo poloostrov Krym s ostatním územím Ruska mostem přes asi 15 km dlouhý Kerčský průliv, vstupní branou mezi Černým a Azovským mořem. V úterý nový most slavnostně otevřel ruský prezident Vladimír Putin. Most je dlouhý 19 kilometrů, jeho stavba stála přes 3 miliardy dolarů a jednalo se o technicky náročnou infrastrukturní stavbu, kterou Rusko zvládlo postavit za méně než dva roky. Ruská Kubáň je nyní spojená mostem s poloostrovem, který byl v roce 2014 připojený proti vůli Ukrajiny k Ruské federaci a stal se jablkem sporu mezi Západem a Ruskem.
V symbolické rovině bylo otevření mostu ukázkou úspěšného infrastrukturního projektu dnešního Ruska. Putin most otevřel, respektive jeho část pro automobilovou dopravu, „neformální“ projížďkou doma vyrobeným náklaďákem firmy KamAz, který řídil v džínách a lehké sportovní bundě osobně.
Putinovu Rusku se tak podařilo realizovat stavbu, o které snily (nejen) v Rusku celé generace. Naposledy ještě v roce 2010 podepsali prezidenti Dmitrij Medveděv a Viktor Jakunovyč deklaraci o stavbě krymském mostu mezi Ruskem a Ukrajinou, ale vývoj šel poněkud jiným směrem. Most přes Kerč plánovali postavit britští inženýři v 70. letech 19. století jako součást ambiciózního železničního spojení mezi Británií a Indií. K realizaci těchto velkolepých plánů nikdy nedošlo. Později, v době druhé světové války, začali se stavbou Němci, ale i jejich pokus skončil ze známých důvodů neúspěchem. Sověti se k mostu opakovaně vraceli – ve 30. letech a znovu v 50. letech 20. století. Také bez konkrétních výsledků. Podařilo se to až v roce 2018, a to pod „tlakem okolností“.
Úterní slavnostní otevření a samotný projekt sloužily k opětovnému podtržení či jako předehra Putinovy nové (přislíbené) modernizační politiky čtvrtého prezidentského období. Putin slibuje takových mega-projektů pro (zastaralou) infrastrukturu Ruska více a spolu s nimi také celkovou modernizací země. Symbolické spojitosti mezi inaugurací a otevřením mostu jsou nabíledni. K inauguraci Putina dovezla pro změnu nová ruská prezidentská limuzína Kortež, která nahradila dosavadní dovozový Mercedes. Rusko dnes klade důraz na domácí produkci či aspoň na lokalizaci výroby doma. Částečně v rámci svého konceptu o suverenitě, částečně z donucení díky ekonomickým sankcím Západu.
Okolnosti realizace této stavby století činí z Krymského mostu ještě významnější projekt. Most spojí komunikačně vlastní Rusko a poloostrov Krym, takže zcela obchází území Ukrajiny, které doposud sloužilo jako hlavní přístupový prostor na Krym. V době jednotného státu to nepředstavovalo problém, ale díky komplexnímu „rozvodu“ Ukrajiny a Ruska se situace změnila. Rusko most postavilo jako dovršení své faktické kontroly nad Krymem. Poloostrov, který byl v roce 2014 za nesouhlasu Ukrajiny a celé řady dalších zemí, připojen (či anektován) k Rusku z především strategických (a až potom nacionalistických či historických) důvodů. Nyní ho spojuje pevná stavba, která umožní plynulý provoz mezi Krymem a Ruskem, včetně budoucí železniční dopravy. Strategický význam poloostrova stojí především na tom, že město Sevastopol po staletí hostí ruskou černomořskou flotilu, která zajištovala spolu s Baltem a Tichým oceánem na Dálném východě ruský (sovětský) přístup ke světovým mořím. Černé moře bylo pro Rusko významné v podstatě od středověku pro obchodní a kulturní výměnu s celým východním Středomořím (a světem), později dostalo také vojenské a bezpečnostní rozměry, které má dodnes především kvůli námořní základně Sevastopolu. Vedle toho bylo Černé moře významnou dopravní tepnou ruských vývozů (například obilí). Z ekonomického hlediska bude mít tato moderní infrastruktura nepochybně významný dopad pro hospodářství poloostrova.
Z bezpečnostního hlediska dostala oblast Azovského moře, vnitřního moře sdíleného Ukrajinou a Ruskem, a Kerčského průlivu nový smysl – most je klíčová infrastruktura, jejíž bezpečnost bude nutné dále zajistit. Na druhou stranu se snížil význam oblastí východní a jihovýchodní Ukrajiny jako strategické oblasti přístupu na Krym po zemi. Rusko se může spoléhat na svoji vlastní infrastrukturu, kterou plně kontroluje a která integruje Krym a pozemní Rusko. Ne nadarmo mluvil Putin při otevření mostu o tom, že most má pro Rusy sbližující význam. Z hlediska přístupu Rusko ukrajinské území už nepotřebuje pro pozemní komunikaci, protože si ji zajišťuje na základě svých vlastních podmínek a infrastruktury. Geopolitika Krymu se prostě pod ruskou taktovkou zásadně proměnila vznikem nové komunikační tepny. Most se tak stal potvrzením faktického (i když nikoliv mezinárodně právně uznaného) připojení Krymu k Rusku, ale také dalšího odcizení se sousední Ukrajinou. Ne všechny mosty jenom spojují.