Naděžda Bonaventurová píše ve svém komentáři o prvních krocích nové italské vlády v oblasti migrační politiky.
Je načase, abychom se vrátili k italskému tématu a vyvrátili či upřesnili to, co koluje mainstreamem a kvůli čemu dostávám vyděšené maily svých známých: myslí to nová italská vláda vážně, nebo jen klame tělem? A to teď všichni ti, které Itálie nepřijme, budou proudit k nám přes Španělsko?
Fakta jsou následující: Matteo Salvini jako ministr vnitra uzavřel po několika dnech v úřadě za mohutného a krvelačného povyku státní televize, paní Federiky Mogherini, odstaveného šéfa minulé vlády Mattea Renziho atd. italské přístavy pro lodě neziskovek, a přímo a bez eufemismů nazval George Sorose, který je, jak tvrdí, financuje, „obchodníkem s lidmi“. Dále veřejně prohlásil, že z tohoto kšeftu žijí a tyjí družstva a osoby, napojené na PD, původně levicovou stranu sociálně demokratického typu. Pro paralely na domácí politické scéně nemusíme chodit daleko, zde je tento kolosální kšeft ve stádiu příprav, které se pozdržely výsledkem voleb, v nichž voliči jasně prohlásili, že už sociální demokracii nevěří ani že je sociální, ani že je demokracie, o TOP 09 ani nemluvě.
Ale vraťme se do Itálie. Loď Aquarius, jíž byla odepřena možnost zakotvení, naléhavě požadovala, aby byl zákaz odvolán, protože má na palubě nemocné lidi, ženy a děti a docházejí potraviny. Salvini tedy, jako „otec rodiny, pro něhož je první prioritou zachránit lidské životy“, vyslal k lodi motorové čluny pobřežních hlídek se zásobami a s lékaři a vyzval kapitána, aby umožnil vstup lékařům a nechal přestoupit ženy s dětmi. Kapitán však na výzvu nereagoval!
Tuto akci provázel obvyklý nenávistný povyk, kdy jedna politička PD požadovala, aby na loď byly posazeny Salviniho děti a jiný politik si přál, aby na lodi zemřelo nějaké dítě, že by pak s novou vládou bylo možné rychle skoncovat. Loď zamířila ke Španělsku, kde jí bylo umožněno přistát ve Valencii, ale pozor, podle článku, který zrovna čtu v novinách Libero quotidiano, budou vybráni pouze lidé, kteří prchají z války, a valná většina z oněch šesti stovek ekonomických migrantů bude po 49 dnech poslána zpět:
Časy se mění, o čemž svědčí i to, že se v novinách Libero quotidiano objevil úvodníkový sloupek Vittoria Feltriho, jednoho ze tří nejvýznamnějších italských nakladatelů (další dva jsou Einaudi a Garzanti), kde se již v nadpise oznamuje, že je načase, aby se RAI, tedy italská státní televize a rozhlas, začala opět k vládě chovat „přátelsky“.
A zatím v evropském parlamentu vypínají nepohodlným italským poslancům mikrofony…