Sociologa Olega Suši jsme se ptali na dnešní ekologickou krizi, devastaci a globální oteplování. Kde jsou jejich společenské kořeny, jak spolu souvisí organizace společnosti a stav přírody a proč čekáme na zázrak?
!Argument: Ve společné knize s Richardem Sťahelem píšete o tom, že náš současný vztah k přírodě se formuje prostřednictvím pojmu „panství“ či „panství člověka nad přírodou“. Jak tomu rozumět?
Oleg Suša: Pojem panství nad přírodou je metafora. Připomíná karteziánsko-industrialistickou ideologii – mýtus o abstraktním člověku, který se stává „pánem a vlastníkem přírody“. Má také souvislost s dalším mýtem o vědeckotechnické moci ve stylu „poručíme větru, dešti“. V současné ekologické krizi na celé planetě se ukázalo, že víra v tuto ideologii je nebezpečnou, přesto ji v praxi vyznávají nejmocnější instituce našeho světa. Proč tomu tak je? Myšlenka kontroly nebo nadvlády je v podstatě politickou praxí, která je různě maskována, moderní společnost ospravedlnila moc věděním, vědou a technikou jakožto vtělením rozumu a racionality ve vztazích lidí. Toto se v praxi projevilo v nárůstu byrokratizace společnosti. Vztahy nadvlády a nerovnosti se nicméně nadále reprodukují. Monopolizovaný kapitalismus udržuje svou moc nad lidmi i nad přírodou a obhajuje vykořisťování a devastace přírody i lidí pomocí staré ideologie panství nad „slepými silami přírody“, „civilizačního blahobytu“ a konzumního ráje nadbytku. To vše stále a nepřetržitě a „navždy“.
!A: Takže se dá říct, že všechna ta slova o „svobodě jednotlivce“ jsou jen součást vztahů nadvlády? Jakou roli hraje současná spotřeba či spíše konzumerismus?
O.S.: Konzumerismus je náhražka svobody člověka v rozhodování, jak žít. Místo toho nabízí fikci možností vybírat ze stovek nebo desítek druhů zboží v nabídce. Rubem je ovšem mocenský řád sociální nerovnosti, ve kterém dominuje nerovný vztah mezi kapitálem a prací. Prostou a bezprostřední podmínkou spotřeby masy pracujících lidí je výdělečné zapojení do politicko-ekonomického pořádku v podobě mzdy nebo kreditu, bankovního účtu. Navíc, ten kdo je vyloučen z trhu práce, je vyloučen také z možnosti spotřeby i možnosti aktivně realizovat občanská práva. Celý systém konzumní participace funguje na bázi principu „cukr a bič“, kdy např. nezaměstnaný je díky ztrátě nebo nemožnosti zaměstnání potrestán vyloučením z radovánek konzumování, kdežto loajální a poslušný zaměstnanec se může radovánek zúčastnit za předpokladu, že bude akceptovat rutinu odcizené pracovní činnosti a nebude například protestovat proti nejistotě ztráty placeného zaměstnání. Nejistota prekarizované existence pracující třídy prostě působí zároveň jako cukr i bič v jednom. Globalizace trhu práce a vztahů kapitálu a práce způsobila planetární konzumerismus s jeho dopady na devastaci přírody a plýtvání zdroji. Dá se říci, že došlo ke katastrofální eskalaci konzumerismu, nejen ideologicky ale prakticky. Dnes vedou konzumní způsob života nejen Američané a Evropané, ale také mnohem početnější populace v Asii, Latinské Americe. Planeta se zmenšuje, odpad se hromadí, nároky konzumu stoupají v bludném kruhu.
!A.: Jaké spojnice vidíte mezi ekologickou devastací či krizí a tím, v jakém typu společenské organizace žijeme? Dá se říci, že to, jak se chováme sami k sobě je odrazem vztahu k přírodě a naopak?
O.S.: Obecně můžeme říci, že hlavním typem společenské organizace je byrokraticko-technologická rozsáhlá expandující a centralizující mašinérie, které mnozí odborníci říkají „globální systém“. Tento systém ovládá technicky tzv. látkovou výměnu mezi společností a přírodou. Přírodu dnes mnozí považují za „zespolečenštěnou“ součást globálního komplexu. Z toho vyplývá nejen realita praxe využití a vykořisťování ekosysystémů (ekonomicko-technologický vztah k přírodě jako rezervoáru zdrojů), ale také realita komplexních negativních dopadů výrobně-spotřebitelského vztahu lidí a společnosti k přírodě a životnímu prostředí. Negativní dopady má nejen velikost toho komplexu („Big Technology“), ale také přeměny kapitálu, finanční hodnocení a přeměny ekosystémové přirozené složitosti na dílčí produkty a jednotlivé druhy zboží, či na tzv. „služby ekosystému“. Znehodnocení prostředí pro život na planetě a trvalá neudržitelnost „globálního systému“, jenž sleduje cíle růstu spotřeby a zisku, to všechno zvyšuje náklady na tyto služby ekosystému, které ovšem neplatí 1 procento nejbohatších, ale nese je na bedrech celé lidstvo a planeta.
!A.: Prostě jsme z přírody udělali zboží…
O.S.: Ano. S tím, jak rostou počty lidí a tito lidé ve své většině žijí ve městech, roste také hospodářská a politická závislost na trzích a finančním zprostředkování vztahů lidí a společností k přírodě. Rostoucí spotřeba potravin a zvyšování environmentální náročnosti jejich výroby má řadu ekologicky negativních důsledků, včetně oteplování atmosféry i planety. Města zvyšují energetickou náročnost, koncentrují rostoucí znečištění a odpady. Politika snižování emisí v poslední době přinesla obchodování se znečištěním povolováním emisních kompenzací. Transnacionální letecká doprava se stále globálně rozšiřuje v hustých sítích letových tras a produkuje obrovskou míru uhlíkových odpadních plynů, jež rozrušují klimatické podmínky, přesto má finanční úlevy a je osvobozena od DPH. Těžba a přeprava ropy, kácení lesů, monokulturní plantáže, důlní činnosti…to vše dále devastuje globální ekosystém, vede jej do komplexní nerovnováhy. To se projevuje v reálných synergických dopadech na ovzduší, klima, počasí, život v oceánech. Takto například mezi největší znečišťovatele moří patří Čína, Indonésie a také Spojené státy americké. Je otázka, zda a v jaké míře neudržitelné působení lidstva na ekosystém planety v tomto rozsahu zablokovala jeho regeneraci, možnost obnovit rovnováhu.
!A: Spojené státy odešly od Pařížské dohody o klimatu, kterou jinak podepsala většina zemí světa. Připomenu, že jejím cílem je vedle omezování emisí udržení nárůstu globální průměrné teploty pod 2 stupně oproti hodnotám z doby průmyslové revoluce, zvýšení adaptace na nepříznivé změny klimatu a sladění finančních toků s nízko-emisním rozvojem. Je to trefa do černého, která něco skutečně řeší?
O.S.: Je to trochu složitější. USA se bohužel postavily na stranu reakce, ostatně podobně odstoupily v minulosti od podpisu tzv. Kjótského protokolu o snižování emisí, takže nic nového. Reakce v tomto případě znamená síly korporací výrobců ropy, elektrárenský a zbrojní byznys. Tyto mocenské koalice využívají imperiální služby USA, ale také propagandistických kampaní v mediálním prostoru, které vnášejí zmatky a nejistoty do veřejné diskuse o příčinách globální změny klimatu a oteplování. Antropogenní příčiny klimatické změny a prognózy dalšího vývoje směrem ke katastrofám jsou známy již téměř půlstoletí. Reakční politika zpochybňování zatím způsobila pomalé hledání politické shody a mezinárodní spolupráce. V politice klimatické změny byly promarněny už dvě dekády, k rozhodnému obratu nedochází. Mizí voda, rostou vlny veder a velké výkyvy počasí, dopady klimatické změny už dnes trpí celé lidstvo. Systém ovládání ve jménu setrvačného způsobu hromadění zisků jede dál a dobře platí různé pochybovače – autory spisků o „modré planetě“, kteří stereotypně pomlouvají vědeckou komunitu, která prý konstruuje falešné (ideologické) katastrofické prognózy, aby získala více peněz na svoje výzkumy, a tím torpéduje růst a pokrok. Svoji roli sehrávají rovněž lobbistické skupiny placené systémem, které brzdí vyjednávání uvnitř samotné konference. To je známo i o pařížské konferenci z roku 2015. Takže k žádnému rozhodnému nástupu nové strategie stále nedochází.
!A.: Vím, že je to strašně složitá otázka, ale jako sociolog, který sleduje a studuje společnost, jak byste popsal ty základní obrysy zásadní změny? Co by společnost musela udělat a jak by asi vypadala, aby aspoň zastavil ten pokračující pád do propasti?
O.S.: To je skutečně velmi komplexní, takže jen v obrysech. Za poslední půlstoletí vznikla řada více méně utopických koncepcí pro řešení environmentální destrukce. Většinou se spoléhalo na technologie a inovace v podobě alternativních postupů v produkci, dopravě atd. Důležitou je rovněž otázka ekologické výchovy a individuální přeměny hodnot lidí. Předpokladem změny je uvědomění manipulací konzumeristickým způsobem života a rozhodnutí osvobodit se od diktátu umělých potřeb. Zde bylo již napsáno mnoho o dobrovolné skromnosti. Ovšem klíčovým předpokladem obratu je ze sociologického hlediska otázka organizace života společnosti, mocenských vztahů a sociálního jednání. Diskutuje se o úloze institucí na jedné straně státu, na druhé občanů a jejich samospráv.
V současnosti se ukázalo, že klíčovou je spolupráce mezi státy, občany a velkými korporacemi. Zde však stále narážíme na politický problém mocenské nerovnováhy mezi občanskou společností a velkými mocenskými formacemi, jež představují oligarchické vazby korporací a vládních struktur. Cesta vede směrem k větší demokratizaci demokratických zastupitelských i administrativních systémů, tak aby byla možná reálná kontrola vlivů různých lobbystických koalic na politická rozhodnutí. Cílem musí být efektivní posouzení různých zájmů a potřeb z hlediska společensky odpovědnějšího chování vůči ekosystému planety. Lokálně i globálně. Dále je tu možnost demokraticky otevřené diskuse mezi občany a korporacemi, nestačí jen nárazové kampaně bojkotování firem ze strany konzumentů, klíčovou podmínkou je politické vybojování světa, v němž občané mohou participovat na informované diskusi, vyvíjet kompetentní nátlak na korporace jak v prevenci, tak v odstraňování rizik a jejich důsledků. Jde o to vytvořit společenský systém podporující spolupráci lidí a ne konkurenční boj. Zatím se všichni bojí „omezování“ jak spotřeby, tak zisku a nechápou přitom, že čím později se něco bude dělat, tím větší nastane „omezování“. Bomba ekologické katastrofy tiká. A nebude to do nekonečna jen tikání. Brzy patrně nepůjde o nějaké omezování regulacemi, ale prostě o holé přežití. Zatím rostou zástupy nových konzumentů i producentů. Přestože roste vzdělanost a informovanost – věří snad všichni v nějaký zázrak, který zastaví environmentální degradaci a ohrožení života planety?!
Oleg Suša je sociolog a věnuje se především problémům vztahů společnosti a přírody (ekologická krize a její důsledky) a patří k předním českým odborníkům na problémy globalizace.