27 let od získání nezávislosti pobaltská země ztrácí lidi. Jak se to promítlo do posledních parlamentních voleb?
Jeffrey Sommers se v článku pro Social Europe věnoval zhodnocení parlamentních voleb v Lotyšsku. Jak píše, hlavním problémem voleb bylo nikoliv stalinské „nejsou lidi, není problém“, ale právě to, že zemi lidé chybí. Doslovně.
V letošních volbách, upozorňuje Sommers, poklesla volební účast, činila jen 54 % oprávněných voličů (např. v roce 2011 to bylo skoro 60 % voličů, v roce 2006 pak skoro 61 % – pozn. red.). Je to číslo, které vzhledem k minulým volbám představuje propad a je pod průměrem EU.
Dalším problémem je však to, že v Lotyšsku zbylo jen málo lidí, kteří by mohli volit. Lotyšsko zažilo po roce 1991 několik vln emigrace, první bezprostředně po rozpadu SSSR a ty další jako konečný „hlas nedůvěry“. Mnoho lidí odešlo v reakci na politiku „makro-ekonomické stability“. Krize v Lotyšsku v roce 2008 znamenala pokles HDP o více než 20 % za dva roky. Řešením krize se staly škrty pod vedením MMF, reakcí na ně pak odliv lidí ze země a snížení porodnosti. A pro lidi, kteří v zemi zůstali, se stalo normou nevolit ve volbách, které vlastně žádnou pozitivní změnu neznamenají.
Třetím problémem, píše Sommerse, byl vznik pravicové populistické strany KPV, česky Komu patří stát, která prosazuje protimigrační a euroskeptickou politiku a ve volbách dostala 14 % hlasů, takže je druhou nejsilnější v Lotyšsku.
Dvě etnické ruské strany dosáhly celkem 23 %, což téměř odpovídá podílu Rusů v Lotyšsku. Nemají tak možnost cokoliv diktovat, a to navzdory obavám ze zásahů Ruska do voleb. Vedoucí ruské straně se podpora dokonce mírně snížila. Nicméně dramatičtější pád zažily jiné etablované politické strany, hlavně středopravé, neoliberální Nová jednota se propadla na 7 % z 21,9 % v roce 2014.
2 % potřebná k získání finanční podpory od státu se povedlo získat Pokrokářům, straně sociálnědemokratického typu, která se spoléhá na a opírá o mladé voliče. Těch je ovšem v Lotyšsku velmi málo, země stárne.
Volby tak ukázaly, že v Lotyšsku rozhodně ruské politické strany nepřebraly kontrolu nad politikou v zemi. Jejich podpora byla stabilní, dokonce mírně klesala. Zato lotyšské mainstreamové strany zaznamenaly velké ztráty, zejména největší z nich, Nová jednota, ta nejvíce pro-NATO a proevropská z politických stran v zemi.
Největším ponaučením zůstává, že 27 let od získání nezávislosti Lotyšsko stále přichází o svoje obyvatele. Volební účast se také snižuje zrcadlíc globální příklon k pravicovému populismu.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.