Současné elity dělají nerealistickou politiku, která nepohne ani s extrémním dluhem a ani s klimatickou změnou.
Dnešek charakterizuje podle Paula Masona, autora knihy „Postkapitalismus“, všudypřítomný pocit nerealismu elit, takže oficiální diskurzy už neslouží jako návod pro jednání, zákony se neaplikují a regulace se ignorují.
Mason ukazuje na dva grafy, které podle něj ilustrují tento nerealismus. Tím prvním je projekce rozpočtu USA ve vztahu k hrubému domácímu produktu do roku 2018. Model projektuje úroveň dluhu k roku 2030, který je primárně spojený s neochotou zvýšit daně jako podíl na HDP, ale naopak investovat do obrany, sociální ochrany a Medicare. Ve srovnání s dobou po druhé světové válce nyní neexistuje žádný plán, jak dluh snížit, takže velká ekonomika tak v době míru zvedá svoje zadlužení, což je rarita.
Druhým příkladem je podle Masona graf, který ukazuje na to, jak dramaticky potřebujeme snížit emise CO2 během nadcházejících 20 až 35 let, abychom se vyhnuli katastrofě.
Strategickou otázkou dneška je tak to, do jaké míry budou hluboce zadlužené vlády rozvinutého světa ochotny najít zdroje k takové zásadní transformaci. To je pak spojeno s tím, zda je tu ochota zlomit moc fosilního průmyslu a zasáhnout proti finančnímu byznysu, který se vyhýbá daním. Dokud na tyto otázky neodpovíme, jen se dál podílíme na prodlužování kultury nerealismu.
Mason píše o tom, že v USA vzniklo hnutí „Zeleného Nového údělu“ spojené s kongresmankou Alexandriou Ocasio-Cortesovou – to slibuje prostřednictvím návrhu zákona utratit podle odpůrců až 6 bilionů dolarů ročně na změnu. Ovšem současná debata potřebuje novou dávku realismu a jediným způsobem pro něj je se začít konečně ptát, zda jsou řešení těchto problémů kompatibilní s kapitalismem?
Mason si myslí, že nejsou. Jak míní, problémem není to, zda se udrží finanční systém pomocí nekrytých peněz. Problémem je totiž to, že informační technologie revoltuje proti sociálním a hospodářským institucím, které ji obklopují, zdůrazňuje Mason. Informačně-kapitalistická ekonomika a vysoký dluh s pokračujícím schodkem nejdou dohromady. Informační technologie vede k exponenciálnímu poklesu výrobních nákladů na informace, na informační zboží i na některé fyzické zboží. Vyrábí velké množství nástrojů zdarma a má tendenci demokratizovat a zlevnit inovace. Také ale potlačuje normální adaptační procesy.
Výsledkem je, že v posledních 15 letech vznikl velice dysfunkční systém, který je neudržitelný ve vztahu k tradičním předpokladům, je to systém stálých monopolů s masivním dobýváním renty a s finančním vykořisťováním, vytvářením nízkých mezd a s nekvalifikovanou prací, které slouží k tomu, aby byli lidé drženi v systému půjček a vydávání dat, masivní asymetrie moci a informací mezi korporacemi a spotřebiteli.
Důsledkem je to, že očekávaná čtvrtá průmyslová revoluce se neuskutečňuje, protože k ní nemůže dojít v systému vysokého zadlužení a monopolizované globální ekonomiky.
Vedle přechodu k ekonomice bez uhlíků je třeba mít rychlou proměnu systému k takovému, kde se zmenší tržní sektor ve vztahu k veřejnému, kde vzniknou netržní kolaborativní sektory a kde peníze přestanou mít roli jako zásobárna hodnoty. A také takový, kde poklesnou hodiny strávené v rámci mzdového systému.
V krátkodobém ohledu je potřeba jiná forma kapitalismu, ten ale nebude ani stabilní a ani stálý, i když půjde o revoluci. Bude nutné demotivovat v užití uhlíku a zatím masivně přerozdělit bohatství, umožnit globálnímu Jihu rozvoj, překonat masivní zkreslení, které strukturálně vytváří technologické monopoly – ti, kdo dobývají rentu, spekulanti a další.
Nejde o krok k likvidaci trhu nebo zavedení sovětského plánování, ale jde o řízenou transformaci, ve které tržní síly nebudou už operovat jako hlavní přerozdělovač zboží a služeb. Podle Masona potřebujeme něco více než jen nekryté peníze a hromady nesplatitelných dluhů s ohledem na budoucnost, demografii, ale i na to, že klimatická změna volá po omezení využití uhlíku.
Současný sociální systém a nekryté peníze ve spojení se zadlužením představují nerealistickou politiku. Je třeba začít být realisty, uzavírá Mason.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.