Místní pěstování ovoce, zeleniny a určitých živočišných výrobků skutečně může přispět k lepší dostupnosti a výživnosti potravin.
Během částečného uzavření federální vlády USA během prosince 2018 a ledna 2019 média ukazovala fronty státních zaměstnanců, dočasně bez práce, čekajících na darované jídlo, uvádí svůj článek Miguel Altieri z Kalifornské univerzity v Berkley. Vedle toho je tu i jiná skutečnost – každého osmého chudého Američana trápí nedostačený přístup k potravinám.
80 % obyvatel Kalifornie žije ve městech a zásobit potravinami 7 miliónů obyvatel měst podél San Francisco Bay vyžaduje dovoz 2,5 až 3 miliónů tun potravin denně, a to na průměrnou vzdálenost 500 až 1000 mil. Tato přeprava spotřebuje spoustu energie, způsobuje značné emise skleníkových plynů a může být vážně narušena kupříkladu silným zemětřesením. Přístup ke kvalitním potravinám je omezen nejen již zmíněnou chudobou, ale i tím, že v Kalifornii mají chudší komunity průměrně o 32,7 % méně supermarketů než komunity s vyššími příjmy.
Je městské zemědělství odpovědí na sociální i ekologické problémy, jak se někteří domnívají? Altieriho výzkum ukazuje, že pěstování ovoce, zeleniny a určitých živočišných výrobků skutečně může přispět k lepší dostupnosti a výživnosti potravin, především ve znevýhodněných komunitách.
Během posledních 30 let vzrostlo městské zemědělství o více než 30 procent a odhaduje se, že by mohlo uspokojit 15 až 20% globální poptávky. Problémem v 51 zemí světa je ale nedostatek městské půdy, což představuje značný limit. Jiné studie nicméně naznačují, že města by se mohla stát soběstačnými. Vědci propočítali, že například Cleveland (400 000 obyvatel) by mohl uspokojit poptávku svých občanů po čerstvé zelenině na 100 %, drůbeži a vejcích na 50 % a medu rovněž na 100 %.
Altieri pokračuje příkladem amerického Oaklandu. Zde jsou v některých částech města „potravinové pouště“, přestože jsou paradoxně jen půlhodiny cesty od zemědělských pozemků. Město má 500 hektarů vlastní nevyužívané zemědělské půdy, na níž by se dalo vypěstovat 5 až 10 % zeleninové poptávky.
Altieri dále uvádí, tento potenciální výnos by bylo možné dramaticky zvýšit, kdyby místní pěstitelé byli vyškoleni v úspěšně testovaných agroekologických metodách, jež jsou v širokém měřítku aplikovány na Kubě při pěstování různých druhů zeleniny, bylin, kořenů a hlíz na relativně malých plochách. Roční výnos většiny pěstitelů v kubánských městech dosahuje 20 kilogramů na čtvereční metr.
Kdyby vyškolení oaklandští pěstitelé dosáhli pouhé poloviny kubánské sklizně, 500 hektarů by vyprodukovalo 40 miliónů kilogramů zeleniny, což je ročně 100 kilogramů zeleniny na osobu pro 90 % obyvatel Oaklandu. Univerzitní výzkum se pokusil tuto hypotézu ověřit, a to úspěšně.
Pěstitelé v kalifornských městech ale těžko dosáhnou stejných výnosů jako pokusné univerzitní záhony; většina jich postrádá ekologické zahradnické znalosti a kalifornská univerzita nemá možnost zavést vzdělávací programy, přiznává Altieri dále. Největším problémem je však přístup k půdě; 79 % pěstitelů nevlastní pozemky, které obdělávají. Dalším je, že si často nemohou dovolit vodné. Městská správa by jim mohla snížit sazbu s podmínkou, že budou používat efektivní zavlažovací metody.
I tak jsou ale hlavní překážky rozvoje městského zemědělství podle autorova mínění politické, ne technické. Kalifornské zákonodárství sice od roku 2014 vytvořilo právní podmínky pro městské zemědělství, ale opomenulo otázku přístupu k půdě.
Jedním z možných řešení je, píše Altieri, že by města mohla pěstitelům dát nevyužité veřejné pozemky k dlouhodobému nájmu za snížené nájemné. Další možností je nabídnutí daňové úlevy soukromým vlastníkům, kteří by poskytli půdu pro obdělávání. Altieri jde ale dále a tvrdí, že nejlepší strategií by byla pozemková reforma, jakou zavedla kubánská vláda: kdokoli projeví zájem produkovat potraviny, obdrží 13 hektarů nedaleko města za 10 až 20 % sklizně, jež předá veřejným organizacím – školám, nemocnicím, centrům pro seniory. Také pěstitelé v kalifornských městech by byli povinni věnovat část úrody rostoucímu počtu bezdomovců a vláda by mohla zavést systém, který by jim umožnil prodávat zbytek veřejnosti přímo.
Města mají omezenou možnost řešit otázky potravin ve své úrovni, mnoho problémů týkajících se potravinového systému totiž vyžaduje akci na úrovni státní a federální. Altieriho článek míní, že městská správa, místní univerzity a nevládní organizace by i tak mohly podstatně přispět ke zlepšení. Například tím, že zavedou programy agroekologického vzdělávání a přijmou opatření ohledně dostupnosti půdy a vody. Ale tím úplně prvním krokem je rozšířit veřejné povědomí o možnostech městského zemědělství.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.