Aliance je po sedmi desetiletích v dobré kondici. Dveře otevřené pro další země v sousedství Ruska by ale mělo zavřít.
4. dubna budou ministři zahraničí ve Washingtonu slavit 70. výročí vzniku Organizace severoatlantické dohody – NATO, píše pro Foreign Affairs Charles Kupchan.
Připomínáme čtenářům, že sledujeme různé názorové trendy a snažíme se nabízet pohledy na jeden problém z různých úhlů a nikoliv jen potvrzovat jeden názor. Jiný pohled na NATO se dočtete zde. Poznámka redakce
Oslavy ale nezakryjí, že na obou stranách Atlantiku panuje nervozita ohledně budoucnosti NATO, důvodem je samozřejmě prezident Donald Trump s jeho postoji a konkrétními kroky vůči spojencům v NATO (ambivalentní výroky o roli USA, požadavky na zvýšení výdajů či náznaky, že USA by mohly alianci opustit).
Úspěšná organizace
Nejde ale jen o amerického prezidenta. Posilují rovněž hlasy strategických realistů v USA, kteří míní, že USA se strategicky přetížily a že je na čase, aby se Evropa o sebe starala sama. Dokonce i zastánci NATO mají pochybnosti o budoucnosti organizace, a to z nejrůznějších důvodů. Ale Kupchan argumentuje, že tyto obavy jsou neopodstatněné. NATO je po 70 letech v dobré kondici. Jsou tu jistě problémy, uznává, konkrétně například Polsko, Maďarsko nebo Turecko narušují demokratickou reputaci organizace. Nicméně NATO projevilo schopnost přizpůsobit se proměnlivému geopolitickému kontextu po skončení studené války a zajistilo partnerství USA a Evropy. Aliance se otevřela pro nové demokracie a pomohla posílit bezpečnost a demokracii v Evropě.
Od invaze Ruska na Ukrajinu členové NATO přijali kroky, které posílily odstrašující postoj vůči kremelskému avanturismu. NATO také vytvořilo partnerství po celém světě a uskutečnilo ambiciózní mise mimo území členských zemí – hlavně na Balkáně, v Afghánistánu a v Libyi. Aliance se zreorganizovala, aby mohla čelit novým hrozbám – kybernetickému zastrašování, hybridnímu válčení, terorismu a migraci, míní Kupchan.
Právě díky připravenosti a efektivitě je NATO politicky silné a má podporu, takže prezident Trump zůstává se svými názory osamocen.
Trumpovy útoky ve skutečnosti Alianci jen posílily. NATO má silnější zastánce v Kongresu USA, Trumpův tlak na zvýšení výdajů na obranu také přinesl ovoce – Evropané konečně více investují do svých armád. A Trumpův skepticismus vůči rozšiřování NATO pomáhá hledat řešení této kontroverzní otázky – možná přivede členské země k závěru, že pro NATO nazrál čas, aby otevřené dveře zavřelo.
Dobrý stav, ve kterém se NATO po sedmi desítkách let nachází, souvisí s tím, že prosazuje společné zájmy členů. Ruská agrese na Ukrajině vrátila organizaci k tradiční otázce obrany území. Bylo posíleno východní křídlo NATO a rozšířeno nasazení amerického vojenského kontingentu v Evropě. Vedle toho bylo vypracováno nové schéma spolupráce USA a Evropy v oblasti námořní bezpečnosti.
Navíc, píše Kupchan, NATO v 90. letech pomohlo vyřešit etnické konflikty na Balkáně. Navzdory těžkostem a nebezpečím působí od roku 2003 v Afganistánu – po teroristických útocích 11/9 2001 poprvé a zatím naposledy aktivovalo článek 5 o kolektivní obraně. Aliance také přispěla v boji s ISIS, poskytla letecký dohled a pomohla s výcvikem iráckých vojáků. Vedle toho NATO přispělo k řešení migrační krize, když v oblasti Egejského a Středozemního moře pomáhalo zajistit námořní bezpečnost.
Kupchan dále vyzdvihuje spolupráci s jinými státy světa v rámci Partnerství pro mír, globální dohody o spolupráci, i podíl NATO na vytváření mechanismů boje proto hybridním hrozbám.
Důsledky politiky Donalda Trumpa
Jistě, postoje amerického prezidenta k NATO a jeho politika „Amerika na prvním místě“ jsou pro transatlantickou solidaritu problém. Evropané díky Trumpovi ztratili důvěru v lídrovství USA a pochybnosti zůstanou i po Trumpově odchodu.
Mohlo by to být horší. Trump by mohl nařídit odchod jednotek USA z Evropy nebo odchod USA z NATO. Severoatlantická dohoda to členským zemím umožňuje s roční lhůtou od oznámení. Ústava USA v tomto ohledu dává prezidentovi volné ruce, jak ukazuje řada příkladů z amerických dějin. George Bush ml. například opustil dohodu ABM (o balistických raketách) s Ruskem. Precedenty existují, píše Kupchan.
Trump sice má nástroje, ale není pravděpodobné, že jich použije. Odchod z NATO nemá v jeho administrativě podporu, jeho poradci jsou dost kompetentní, aby věděli, že to není správný krok. Pro NATO a americké členství v něm mluví i americká veřejnost. Kongres na Trumpovu fóbii z NATO odpověděl podporou organizace napříč politickým spektrem. Když se letos v lednu objevily zprávy, že Trump snad zvažuje odchod USA z Aliance, Kongres podpořil kolektivní obranu zákonem, který má odchodu USA z NATO zabránit. Podpora NATO na obou březích Atlantiku je silná, ujišťuje Kupchan. Většina evropských demokracií, které nejsou členy, si členství přeje. Důvěra v USA sice může klesnout, přesto však členské státy výdaje na obranu zvyšují, 24 z 29 členských zemí svoje výdaje už zvýšilo.
Evropská unie ovšem také přijímá obranné reformy k posílení strategické autonomie pro případ, že by se musela spolehnout sama na sebe. Nedává tomu ale přednost. Navíc, nové výdaje posílí NATO – čím jsou státy v Evropě vojensky silnější, tím spíš ve Washingtonu ocení atlantickou vazbu.
Limity rozšiřování
Trump má pravdu ve vztahu k problému rozšiřování. Od konce studené války má NATO o 13 členů víc. Vstup členů ze střední a východní Evropy vážně zhoršil vztahy s Ruskem. Kremelské obavy jsou pochopitelné. Spojené státy by těžko nečinně přihlížely, kdyby Rusko v alianci s Mexikem a Kanadou umístilo své jednotky u hranic USA. Nicméně rozšiřování pokračuje, nyní se zaměřuje na Balkán, kde je smysluplné, protože umožní zajistit stabilitu regionu, kde stále panuje etnické napětí a hrozí ruské vměšování. Pak by se, míní Kupchan, už dveře NATO měly zavřít. Přistoupení Ukrajiny a Gruzie by vedlo k rizikům ve vztahu k Rusku, které ostatně zabralo území Gruzie a Ukrajiny částečně proto, aby zablokovalo jejich snahy o členství v NATO. Jde ale i o důvěryhodnost NATO – zasahováním do periférie Ruska by se zavázalo k něčemu, co by pak těžko mohlo dodržet.
Kupchan míní, že pro NATO bude lepší, když bude brát vážně Trumpovy výhrady vůči dalšímu rozšiřování a po přijetí balkánských zemí své dveře zavře. Trumpovy postoje k NATO jsou sice bezohledné a nebezpečné, ale NATO je stále ve velmi dobrém stavu – částečně i díky Donaldu Trumpovi.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.