V současné době žije na planetě kolem 705 milionů lidí starších 65 let, zatímco ve věku 0–4 let je to okolo 680 milionů.
Nynější trendy poukazují na rostoucí rozdíly mezi nejstaršími a nejmladšími do roku 2050 – na každou osobu ve věku 0–4 let budou připadat více než dvě nad 65 let, uvádí BBC.
Tato prohlubující se mezera symbolizuje trend, který demografové sledují po celá desetiletí: ve většině zemí všichni žijeme déle a neděláme dost dětí.
Christopher Murray, ředitel Institutu pro měření a vyhodnocování zdraví na univerzitě ve Washingtonu, říká: „Bude jen velmi málo dětí a spousta lidí starších 65 let, což ztěžuje udržení globální společnosti.“
Murray je také autorem dokumentu z roku 2018, ve kterém naznačil, že v téměř polovině všech zemí světa se odehrává „baby bust“ – což znamená, že zde není dostatek dětí, které by udržely počet obyvatel. „Pomyslete na všechny hluboké sociální a ekonomické důsledky pro společnost s více prarodiči než vnoučaty,“ dodává.
Podle Světové banky byla v roce 1960 míra plodnosti na světě skoro 5 dětí na ženu, o 60 let později se snížila na pouhých na 2,4.
(Pozn. red.: Přehledná tabulka porodnosti v období 1960–2017 od Eurostatu zde. Např. ČR měla v r. 1960 míru porodnosti na ženu 2,09. Nejníže klesla v letech 2000–2001, kdy připadalo na jednu ženu 1,15 dítěte. V r. 2017 došlo k nárůstu na 1,69.)
Sociálně ekonomické pokroky zároveň přinesly prospěch těm, kteří do tohoto světa přicházejí. V roce 1960 žili lidé v průměru o něco málo přes 52 let; současná délka života v roce 2017 dosáhla 72 let.
To znamená, že všichni žijeme déle a požadujeme stále více zdrojů, protože stárneme a zvyšujeme tlak v oblastech, jako jsou důchody a zdravotnické systémy.
Starší populace
Problém stárnutí populace je ve vyspělých zemích ostřejší. Mají nižší porodnost z mnoha důvodů, které jsou většinou spojeny s ekonomickým bohatstvím – míra dětské úmrtnosti je nižší, kontrola porodnosti je snadno dostupná a výchova dětí může být poměrně nákladná. V těchto zemích mají ženy často děti v pozdějším věku, a tudíž jich mají méně.
Lepší životní standardy v těchto zemích znamenají, že lidé „vydrží déle“. Příkladem je Japonsko, kde je průměrná délka života při narození téměř 84 let (nejvyšší na světě) a kde počet osob starších 65 let dosáhl v roce 2018 27 % z celkového počtu obyvatel (to je celosvětově nejvíce). A podíl osob pod 5 let? Přibližně 3,85 %, podle OSN.
Tato dvojitá výzva znepokojuje japonské úřady po celá desetiletí a vláda v loňském roce oznámila, že důchodový věk bude povinně navýšen z 65 na 70 let.
Pokud to bude v Japonsku realizováno, budou pracovníci odcházet do důchodu později než kdekoli jinde na světě.
Nerovnoměrné obyvatelstvo také ohrožuje rozvíjející se země. Čína má mnohem nižší podíl nad 65 let (10,6 % obyvatelstva) než Japonsko, ale díky přísným programům plánování porodnosti, které jsou prosazovány od sedmdesátých let, má druhá největší ekonomika na světě také poměrně nízkou míru plodnosti – 1,6 narození na ženu.
V Číně tvoří děti do 5 let méně než 6 % z celkového počtu obyvatelstva.
Množství dětí versus kvalita života
Africké země jsou nejlepším příkladem dilematu kvantity versus kvality z hlediska porodnosti: dominují v žebříčku vysoké plodnosti. Například Niger je světově „nejplodnější zemí“, v roce 2017 na ženu připadalo 7,2 porodů.
Nicméně, tytéž národy mají vysokou dětskou úmrtnost – Niger má jednu z nejvyšších na světě (85 dětí na 1000 živě narozených).
Nedostatečná reprodukce
91 zemí neprodukuje dostatek dětí na udržení své současné populace, zatímco ve 104 zemích vede vysoká míra porodnosti ke zvyšování počtu obyvatel.
Národy s nejvyšší mírou porodnosti (průměrný počet dětí, které žena během svého života porodí), údaje publikovány v roce 2018:
Niger (7,1), Čad (6,7), Somálsko (6,1), Mali (6,0), Afghánistán (6,0), Jižní Súdán (5,9), Burkina Faso (5,4), Burundi (5,3); Uganda (5,2), Demokratická republika Kongo, Angola, Nigérie (všechny 5,1).
Top 10 států s největším počtem obyvatel:
Čína – 1 412 480 000; Indie – 1 380 560 000; USA – 324 839 000; Indonésie 258 134 000; Pákistán – 214 287 000; Brazílie – 211 812 000; Nigérie – 206 087 000; Bangladéš – 156 981 000; Rusko – 146 189 000 a Japonsko – 128 363 000.
Světová mapa ukazuje míru porodnosti za období 2010–2017, největší nárůst populace je v Asii, Africe a Latinské Americe.
Míra nahrazení
Pro populační účely je magickým číslem 2,1. Je to míra plodnosti, o které demografové říkají, že je nezbytná pro to, aby se populace nahradila.
Vzhledem k ubývajícím porodům je pravděpodobné, že mnoho zemí výrazně sníží své populace, a to navzdory celkovému celosvětovému nárůstu obyvatelstva – očekává se, že do roku 2024 dosáhne 8 miliard lidí.
Jedním z nejextrémnějších případů je Rusko: očekává se, že míra plodnosti 1,75 dítěte na ženu přispěje k prudkému poklesu počtu Rusů v příštích několika desetiletích.
OSN vypočítala, že ruská populace klesne ze současných 143 milionů lidí na 132 milionů do roku 2050.
Ekonomický dopad
Ubývající a stárnoucí obyvatelstvo znamená méně pracovní síly, což může vést k poklesu ekonomické produktivity, a to následně brzdí růst.
Minulý listopad Mezinárodní měnový fond varoval, že japonská ekonomika by mohla v příštích 40 letech v důsledku stárnutí populace klesnout o více než 25 %.
(Pozn. red.: Japonskou ekonomiku má zachránit větší počet zahraničních pracovníků, podrobně zde.)
„Demografie má dopad na každý aspekt našeho života – stačí se podívat z okna na lidi na ulicích, na domy, na provoz, na spotřebu. Vše je řízeno demografií,“ řekl George Leeson, ředitel Oxfordského institutu stárnutí obyvatelstva.
Pomůže technologie zmírnit ekonomické dopady stárnoucí populace?
Politika
Existuje však shoda, že vlády musejí jednat, aby tuto „stárnoucí časovanou bombu“ zneškodnily. A snaží se o to.
Čína v roce 2015 přezkoumala svou politiku „jednoho dítěte“ a v roce 2018 signalizovala, že příští rok celkově ukončí restrikce týkající se rození. Podle státem provozovaných novin The People’s Daily je porod „rodinnou a také národní záležitostí“.
V roce 2018 Čína zaznamenala 15,2 milionů porodů, což je nejnižší počet za více než 60 let.
Čínští akademici přisuzovali pokles poklesu počtu žen v reprodukčním věku a rodinám, které neplánují mít děti z finančních důvodů, zejména v rodinách s více vzdělanými ženami, které se zdráhají hrát tradiční roli hlavního pečovatele.
Zaměstnanost žen
Jednou z oblastí, která byla přehlédnuta, je rozmanitější pracovní síla, zejména pokud jde o pohlaví: údaje Mezinárodní organizace práce (ILO) ukazují, že míra účasti žen na trhu práce v celosvětovém měřítku v roce 2018 činila 48,5 %, což je o 25 % méně než u mužů.
„Ekonomiky s vyšší mírou účasti žen na trhu práce zaznamenávají menší poklesy růstu. Více pracujících žen činí ekonomiky nejen odolnějšími vůči nepříznivým ekonomickým otřesům, ale pracovní síla s více ženami představuje také silný nástroj proti chudobě, “vysvětluje Ekkehard Ernst, ekonom ILO.
Jisté je, že hodiny stále tikají.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.