Nadnárodní firmy by měly být zdaňovány doma, ne v daňových rájích.
Francouzské předsednictví skupiny G7 zdůraznilo nutnost změny systému korporátního zdanění. Je naprosto zásadní, aby nadnárodní firmy platily svůj spravedlivý podíl daní, píše José Antonio Ocampo, kolumbijský ekonom.
V roce 2013 zahájila OECD sadu daňových reforem, která zahrnovala i zlepšenou výměnu informací mezi úřady. To ovšem nestačí, protože nadnárodní firmy nadále přesouvají zisky mezi svými pobočkami tak, aby se zdanění vyhnuly. Významný ekonom Gabriel Zucman odhaduje, že 40 % zahraničních zisků vytvořených nadnárodními firmami se přesouvá do daňových rájů. U digitálních firem je to obzvláště jednoduché.
Programy škrtů jen vzbudily veřejný hněv. Silné státy už se daly slyšet, že pokud nedojde k mezinárodní dohodě, přistoupí k unilaterálnímu opatření, jako třeba Indie. Pro nadnárodní firmy by to byla noční můra, protože chtějí status quo a ne kličkovat specifickými národními systémy.
Nový návrh OECD proto cílí na nadnárodní firmy. A tvrdí, že daně by nebyly postaveny na jejich místních aktivitách, ale na světových ziskových maržích. Tento přístup by je bral takové, jaké jsou – globální integrované firmy.
Ocampo předsedá jedné z komisí, která se zaobírá spravedlivým zdaněním nadnárodních firem a uvádí jako příklad globální vzoreček, v němž by roli hrály objektivní faktory – tržby, zaměstnanost, či digitální uživatelé. Ocampo zdůrazňuje, že právě rozvojové země by měly prospěch z toho, pokud by se bral v potaz i počet zaměstnanců.
Německo a Francie požadují minimální korporátní daň. Tato minimální daň by vlastně brzdila závod ke dnu. Země, které by se zavázaly k minimální dani, by se musely vzdát možnosti poskytovat daňové pobídky.
Dohoda zemí G7 by znamenala krok správným směrem pro širší dohodu zemí OECD. Nejde o technickou, ale o politickou diskusi, píše Ocampo. Je potřeba najít konsenzus a nedovolit promarnění takové příležitosti.