Ivo Šebestík píše o dobyvačných zájmech a motivacích dnešních multimiliardářů o další dobývání Vesmíru.

Zakladatel Amazonu Jeff Bezos a Elon Musk, zakladatel PayPalu, Tesly a Space X patří k dolarovým multimiliardářům, kteří velice iniciativně podporují lety s lidskou posádkou na Měsíc, Mars, některé měsíce Jupiterovy a Saturnovy, a ve svých aktivitách jsou často rychlejší, pružnější a úspěšnější než NASA, která má pro obnovený zájem o meziplanetární lety s lidskou posádkou požehnání Bílého domu.

Zájem o nová přistání lidí na Měsíci, o stavbu základen na Marsu a případnou terraformaci (úpravu planety po vzoru Země) této chladné rudé planety a poté i o možné stavby lidských základen na měsících Europa nebo Ganymed, případně dalších satelitů obřích plynných planet daleko v hlubinách Sluneční soustavy, má ale několik různých rovin při posuzování jejich smyslu a účelu.

Tou rovinou nejpříjemnější, jaká je sympatická patrně naprosté většině lidstva, je obrovský pokrok v poznávání nejenom nejbližších vesmírných těles, ale dokonce i sousedních hvězdných soustav a jejich exoplanet (planet v jiných soustavách než je ta sluneční). Koho výzkum Vesmíru zajímá, ten si kromě osvojení úplně jiného měřítka myšlení, než je to „pozemské“ spojené s politikou a vytvářením úplně zbytečných problémů, uvědomuje, že jednou přijde čas, kdy řečeno s Janem Nerudou „nám bude Země malá“. Ne snad ani tak ve smyslu přelidnění a vytěžení všech jejích přírodních zdrojů včetně energií, vody a potravin, ale z důvodů dost možná ještě akutnějších.

Zemi může kdykoliv ohrozit srážka s asteroidem, zcela určitě ji zasáhne nová doba ledová, která pokryje sněhem a ledem úplně vše. A konečně jednou v budoucnu dojde k umírání Slunce, které ve své agónii spolkne a sežehne všechny planety své soustavy. Pokud lidstvo bude chtít přežít, bude ještě stát za to, aby přežilo, a bude mít co uchovat a odkázat Vesmíru, bude nutně potřebovat nové domovy. Možná budou v té době lidé už napůl roboty nebo úplnými stroji s původním vědomím „nahraným“ na nějakém digitálním nosiči, a takto nesmrtelnými či žijícími prostřednictvím avatarů. Nicméně, ať to bude jakkoliv a pokud se lidstvo nezničí samo svou krajní politickou a hospodářskou neodpovědností, bude nutné terraformovat měsíce a planety „doma“ ve Sluneční soustavě i za jejími hranicemi.

Vědecké disciplíny, které se zabývají všemi aspekty meziplanetárních a mezihvězdných letů a života člověka či působení jeho robotů na jiných vesmírných tělesech, jsou v plánech na blízkou a vzdálenější budoucnost tak daleko, že si celý rozsah lidských možností většina populace patrně neuvědomuje. Jsouce zahlceni vážnými politickými krizemi a tisíci pseudoproblémů, které vznikají z extrémní nezodpovědnosti světových vůdců, unikají nám naše vlastní cesty budoucnosti.

Vesmírná tělesa především jako zdroj zisků

Aspekt rozšiřování našeho poznání a vědomí a snaha o zabezpečení lidské civilizace i v časech možného nebo nevyhnutelného ohrožení, je na obnoveném zájmu o lety do Vesmíru s lidskou posádkou, nesporně chvályhodný. Jenomže, co když se za těmito projekty spolykajícími stovky ba tisíce miliard dolarů skrývají i jiné motivy, řekněme typicky současné, tedy málo chvályhodné?

Dolaroví multimiliardáři se netají tím, že součástí jejich vesmírných projektů je vesmírná turistika. Na jejím začátku budou pouhé kratičké výlety nad atmosféru, tedy do vesmírného prostoru. Pasažéři si zaplatí nějakých dvě stě tisíc dolarů za to, že je raketa vynese do kosmického prostoru, do míst, která znají jenom kosmonauti, a že odtud uvidí Zemi, Měsíc a hvězdy úplně jinak než z rodné planety. A potom se vrátí zpátky na Zemi. To je ale start. Později mají lidé létat na vesmírnou stanici obíhající nikoliv kolem Země, ale kolem Měsíce. A pak budou následovat výlety přímo na Měsíc a také na Mars. Tato turistika představuje první formu byznysu s Vesmírem.

Později se začnou vesmírná tělesa parcelovat a ti nejpodnikavější a nejrychlejší prohlásí celá rozsáhlá území za svůj majetek, jako to učinili kolonisté v Americe, a začnou prodávat půdu, krátery, kaňony, celé hory, které na Marsu dosahují až dvacetikilometrové výšky a mají úpatí o průměru nejméně tisíce kilometrů. To bude byznys!

Na řadu má ale přijít ještě něco patrně mnohem výnosnějšího. Vesmírná tělesa nejsou jenom kusy bezcenného kamene řítícího se vakuem kolem nějaké hvězdy či planety, ale obsahují spoustu na Zemi drahých hornin, také vodu a samozřejmě je ve Vesmíru spousta vodíku, hélia a dalších prvků. Nejde jenom o planety, asteroidy, měsíce, ale také o komety a takzvané bludné planety, kdysi vystřelené ze svých oběžných drah srážkou s obří planetou.

V soustavě tří hvězd, asi červených trpaslíků, která je sousedem naší Sluneční soustavy a jmenuje se Proxima Centauri, byla nedávno detekována planeta, která je složena téměř celá z uhlíku. Existuje jistá možnost, že je to vlastně diamantová planeta. Dopravit na Zemi tisíce tun diamantu by jistě rozzářilo oči nejednoho chamtivce, byť by Zemi možná potkal týž osud, jaký postihl Španělsko, když si jeho lodě z Ameriky přivezly tuny zlata a stříbra.

Oklamat smrt aneb hledání nesmrtelnosti

I když velice bohatí podnikatelé docela jistě následují své dětské sny o Vesmíru a četbu sci-fi příběhů, přesto mají před očima byznys nepředstavitelných rozměrů. A jelikož známe svoje Pappenheimské, tak tušíme, že spolu s přirozenou a velice záslužnou snahou pomoci lidstvu se zde realizuje také extrém pozemské lačnosti po zisku. Také v tomto smyslu „jsi nám, matičko Země, malá“. Spolu s plány na dobývání Vesmíru vzniká otázka možnosti oklamat smrt nebo aspoň výrazně zpomalit proces stárnutí.

Někteří multimiliardáři už s nesmrtelností počítají. Jelikož se chovají podobně jako řečtí bohové, když zasahují do osudů lidí i celých států, tak proč by jim měl unikat bonus řeckého, ale i egyptského či babylonského božství, jímž je nesmrtelnost? Někteří z nich dokážou zavařit lidstvu podobně jako Zeus, když jej popadla některá jeho neurotická aktivita, tak proč by nemohli být stejně jako on nesmrtelní? Ostatně už hrdina Gilgameš známý ze starých sumerských eposů hledal nesmrtelnost, neboť na zemi, ve svém království, dosáhl všeho, čeho jako pouhý smrtelník dosáhnout mohl. Nesmrtelnost, výsada bohů, mu byla ale odepřena. I vydal se ji hledat ve strastiplném putování. Současní multumiliardáři k ní putují skrze své investice do výzkumu genů odpovědných za stárnutí. Netřeba pochybovat o tom, že až některý doktor Galén objeví lék na smrt, onen elixír života, že přípravek bude tak drahý, že mezi bohy vystoupí opět jen oligarchové.

Můžeme se tedy ptát, zda nejsme vlastně svědky už extrémního rozpínání vůle a moci oligarchů? Vlastně symptomu vážné nemoci lidstva, která je v kapitalistickém systému nevyléčitelná? Nehledě na to, že svými plány ohledně Vesmíru se vlastně lidé dopouštějí kolonizace a znovu se neptají na to, zda na ni mají vůbec právo. Vesmír se lidské kolonizaci pochopitelně brání především nehostinností většiny míst a obrovskými vzdálenostmi. Cesta jen na nejbližší detekovanou exoplanetu nacházející se mimo Sluneční soustavu by i za předpokladu ohromného zdokonalení raketových pohonů trvala dvě stě let, takže by ji musela vykonat vícegenerační posádka nebo biologicky „upravení“ lidé. Nebo stroje. Při současném stavu rychlostí pohybu raket by cesta tam trvala 32 tisíc let. Za tu dobu by se nesmrtelní bohové v raketě asi unudili k smrti.

Třetí druh zájmu o dobývání Vesmíru má vlastně cíle úplně pozemské

Existuje ale i třetí podezření, které vzniká kolem obnoveného zájmu o lety na Měsíc, o budování nových vesmírných stanic a o terraformaci (od slova Terra tedy Země) Marsu. Co když se za ochotou Bílého domu financovat tyto obří projekty skrývá nová snaha pomocí Vesmíru ovládnout domovskou planetu? Je proto pravděpodobné, že Rusko, Čína nebo Japonsko a Indie nezůstanou nečinní. Možná i Evropě konečně dojde, že může z hlediska své nezávislosti dostat brzy mat a zapojí se do vesmírných projektů sama na vlastní konto. A tak se závody ve zbrojení mohou přesunout také do Vesmíru. Z vesmírných stanic mohou být pozemské cíle snáze „na odstřel“ než ze základen na povrchu zemském či na mořích. Opět tedy typicky pozemská neodpovědnost! Každého člověka asi okamžitě napadne, že vstříc tak nepředstavitelně složitým a drahým projektům, důležitým pro celé lidstvo, by všem aktérům slušela spolupráce a nikoliv urputná řevnivost.

Ale lidská civilizace se navzdory ohromným úspěchům ve vědách a v technologiích stále ještě nachází na velice nízkém stupni odpovědnosti, práva i morálky. Takže čekat od světových vůdců závislých na bohatých polobozích (zatím jenom polo-, neboť dosud nejsou nesmrtelní) nějakou míru odpovědnosti, je asi hodně optimistické. Řevnivost a rozdílné hospodářské, mocenské a politické zájmy na Zemi zřejmě velice zpozdí postup při cestách do Vesmíru.