Vladimír Štěpán píše o posledních změnách v Energetickém regulačním úřadě a ptá se, čí zájmy vlastně tato instituce opravdu hájí.
Nedávno bylo zveřejněno, že nezávislý Energetický regulační úřad nebyl až tak nezávislý, pracoval ve prospěch regulovaných subjektů, nikoliv odběratelů, a že proto musela být část Rady Energetického regulačního úřadu (dále ERÚ) vyměněna. Tři noví členové by měli zajistit změnu k lepšímu. Následně se objevily určité pochybnosti o tom, zda noví členové Rady jsou zárukou požadované změny. Navíc, Ministerstvo průmyslu a obchodu (dále MPO) už jmenovalo v minulých letech několik nových členů Rady, aby je po krátké době odvolalo. Nejde totiž jenom o vazbu na regulované subjekty, ale také o vazbu na různé lobbistické skupiny, které mají zájmy nejen ovlivňovat regulaci, ale i poskytování různých dotací, které táhnou ČR na dno EU.
Otázkou tedy je, zda MPO i u nových členů Rady prověřilo, jestli neposkytují různé poradenské a jiné služby regulovaným subjektům a lobbistickým skupinám. Je poněkud zvláštní, když ministr Havlíček uvádí, že garancí kvality jednoho z členů Rady je práce pro velkou mezinárodní poradenskou společnost. Lze předpokládat, že takové společnosti nemají kontrakty s odběrateli, ale naopak pracují v zájmu regulovaných subjektů, finálně pro vytváření tlaku na zvyšování cen energií. A co různí poradci ERÚ, jsou skutečně nezávislí? Resp. otázka zní: nesedí i poradci ERÚ na dvou židlích?
Členy Rady jmenuje MPO, pracovník MPO se dokonce stal novým členem Rady, a tady vznikají další pochybnosti o skutečné nezávislosti Rady. Nestal se ERÚ nesamostatným oddělením MPO a nevyplývají současné problémy právě z podřízenosti ERÚ na MPO? Z principu by ERÚ měl být pozitivní odbornou, nezávislou opozicí MPO v zájmu odběratelů, vazba ERÚ na MPO je proto v rozporu se zájmy státu zejména v době, kdy se ekonomická krize blíží. Je s podivem, že vazba MPO – ERÚ nevadí EU ani odběratelům v ČR, MPO přece není instituce, která by chránila zájmy odběratelů. A státní energetická koncepce (SEK) vypracovaná MPO patří mezi investičně nejnáročnější v rámci EU, její realizace povede k dalšímu, zbytečnému zvýšení cen pro odběratele v ČR.
Přes všechny výhrady k členům Rady se zdá být důležitější stanovit, co vlastně stát po ERÚ chce, resp. má požadovat. Rada ERÚ se chová tak, jaké má zadání. To lze nejlépe deklarovat na kauze elektřina. Vláda stanovila ve svém Programovém prohlášení, že jedním z hlavních cílů je udržet ceny elektřiny na konkurenceschopné úrovni pro průmysl a sociálně přijatelné ceny elektřiny a tepla pro obyvatelstvo.
Realita je zcela jiná, ceny elektřiny rostou nejvíce ze všech druhů energií. Odběratelé v roce 2019 zaplatí o cca 30 mld. Kč více než v roce 2018, ceny elektřiny se zvýší o desítky procent, ceny ostatních energií o procenta. A jaká je reakce státu? Logickým řešením by bylo stimulovat snižování spotřeby elektřiny. Cíl státu dle státní energetické koncepce (SEK) je ale přesně opačný, vše je nutno převést na elektřinu. Dotuje se výroba elektřiny z obnovitelkách zdrojů (OZE), výstavba jaderné elektrárny, výroba elektřiny v teplárnách formou snížení DPH. Na straně perspektivní spotřeby se dotují tepelná čerpadla, ukládání elektřiny, elektromobily, zvláštní tarif pro přímotopy, vše v zájmu pokroku.
I přes tyto dotace do zdrojů a spotřeby elektřiny její cena dramaticky narůstá, což nemá logiku. K nárůstu cen elektřiny přispívá i nárůst cen povolenek. Nemusel by, kdyby teplárny a elektrárny investovaly do snižování emisí škodlivých látek. Ví přece už skoro deset roků, že emisní limity se budou dramaticky zvyšovat. A obyvatelstvo má přece právo na čisté ovzduší v době, kdy ovzduší ČR patří k nejvíce znečištěnému v EU a výskyt rakoviny a dalších nemocí je v ČR zase nejvyšší v EU. A nyní chtějí špinavé a nízko účinné zdroje výjimky, i když řada z nich neinvestovala ani do úrovně odpisů; chtějí i dotace a snížení DPH, čehož se jim za podpory KDU-ČSL dostalo.
Dotace do elektřiny se mají dále zvyšovat i za cenu zhoršování stavu životního prostředí. A když jsou ceny elektřiny nejvyšší, tak lze přece zatížit ostatní druhy energií daněmi a poplatky, musíme přece zaplatit emisní povolenky pro naše málo účinné zdroje. Otázkou potom je, kdo vůbec bude schopen tak vysoké ceny energie zaplatit?
ERÚ je zavázán i vazbou na MPO respektovat výše uvedené cíle SEK – to je vlastně zvyšování cen elektřiny. A regulovaná část ceny elektřiny se také stále zvyšuje.
Úroveň regulace se dostává na úroveň 90. let minulého století, základem by asi mělo být, že se odběratel dohodne na smlouvě s dodavatelem, a ERÚ jejich problémy nebude řešit. Nejlépe je tento přístup vidět na příkladu teplárenství. Toto monopolní odvětví nemá jasně stanovenou metodiku, v oblasti cen tepla se to projevuje tak, že jeden ředitel teplárny dokonce publikoval v tisku, že cena tepla pro odběratele je důvěrnou informací tepláren, kterou nemusí poskytovat odběrateli. Výsledkem pak je (a bude) nárůst sporů, včetně soudních. V tisku byl zmiňován příklad Thomayerovy nemocnice. Ta soutěží mezi dodavateli tepla snížila roční náklady o téměř 10 mil. korun za rok. ERÚ a soud ale řeší, zda má vůbec nemocnice nárok na vratku kolem 2 mil. Kč za rok. Toto je regulace?
Problémy v regulaci se na ERÚ nahromadily. Následné období ukáže, zda nové složení Rady ERÚ provede jen kosmetické změny, anebo přistoupí k potřebným změnám. Pokud ne, tak se ekonomika dostane do kritického stavu, a počet obyvatel na hranici chudoby se zase zvýší. Je třeba si uvědomit, že v podmínkách ekonomiky s nízkou přidanou hodnotou (montovny, sklady atd.) a na počátku ekonomické krize bude efektivnost řízení energetiky rozhodujícím faktorem i pro udržení sociálního smíru. A to i v oblasti bydlení, protože i ceny práce, materiálu a energií narostly mezi roky 2019 a 2018 o 50 až 70 %. Výsledkem regulace by také neměl být nárůst zisků velkých subjektů s rozhodujícím postavením na trhu energií a pokles zisků průmyslu.