Nákup ruských zbraní nenaznačuje změnu geopolitických priorit Turecka, míní v ruském tisku.
V rámci hodnocení úterní návštěvy tureckého prezidenta Tayipa Recepa Erdogana v Rusku se redakční komentář ruských novin Nězavisimaja Gazeta ptá po významu této návštěvy i dohod o nákupech ruských zbraní. Příjezd tureckého prezidenta na letecký salón MAKS-2019 spustil další diskuze o budoucím směřování vojensko-technické spolupráce s Moskvou. Ruská vývozní zbrojařská firma Rosoboronexport potvrdila, že mezi oběma zeměmi probíhají konzultace o letecké tématice na různých úrovních, včetně té nejvyšší. Podle firmy se mělo jednat o rozhovory o stíhacích letadlech generace 4++ a páté generace. Experti připustili, že další oblastí turecko-ruské spolupráce by se mohla stát letadla Su-35 nebo lokalizace výroby ruských Su-57 v Turecku.
Impulzem pro tyto rozhovory byla dohoda o dodávce ruského protiraketového systému S-400 Turecku, což vedlo k ukončení spolupráce v oblasti stíhacích letadel F-35 ze strany USA. Při nákupu tohoto systému Turecko ignorovalo obavy vlastních spojenců v NATO. Erdogan nákup označil za čistě obchodní krok. Turecko dávalo vždy najevo, že obchodní dohody a mezinárodní vztahy jsou dvě odlišné věci.
Ovšem v ruském veřejném mínění se stále objevují sklony vidět za prodejem systému S400 geopolitické přibližování Turecka k Rusku. V nákupu systému S-400 byla viděna porážka Spojených států, a dokonce znak toho, že se jim nepodaří udržet Turecko na svém orbitu. Ovšem Turecko nikdy neodmítalo potřebnost NATO, i když mělo a má neshody s USA či západními zeměmi především v Sýrii.
Nicméně dojít k závěru, že by se Turecko stalo „proruským“ hráčem v jakýchkoliv situacích je domýšlivost, míní list. Otázka připojení země k nějaké vlivové sféře je mnohem širší a nejde ji spojovat s několika obchodními dohodami o prodeji zbraní. Nákup S-400 se týká byznysu, nikoliv vztahů, píše dále. Vstup do vlivové sféry vyžaduje souhlas s civilizačním modelem, který daný hráč nabízí. USA mají Turecku co nabídnout: děti turecké elity studují v USA a turecký bankovní systém je navázán na západní platební systémy. K tomu, aby se Turecko od americké administrativy zcela odtrhlo, musí mít napřed alternativu. A Rusko má co nabídnout svému nynějšímu taktickému partnerovi? Podle novin Nězavisimaja gazeta je odpověď jednoznačná.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.