Nové plynovody nesledují čistě ekonomické zájmy. V dohledné době však Ukrajinu obejít nemohou.
Kontroverze kolem téměř hotového plynovodu Severní proud 2, který vede z Ruska po dně Baltského moře do Německa, pokračují, uvádí svůj text Giovanni Pigna. Provoz plynovodu oficiálně začne na začátku roku 2020. Plynovod přivede do Evropy další zemní plyn a zároveň zoptimalizuje dopravní náklady.
Kritici ale mají podezření: Kreml se podle nich snaží o strategii, která finančně poškodí Ukrajinu a rozštěpí evropskou energetickou bezpečnost.
Dánsko před pár dny udělilo povolení k dostavbě poslední části Severního proudu 2. Nový plynovod kopíruje trasu Severního proudu 1, průtok plynu se zvýší o 55 miliard kubických metrů ročně.
Vedle toho se buduje Turecký proud, píše Pigna, který přes Černé moře spojí Rusko s Tureckem a bude pokračovat do Bulharska, Srbska a Maďarska. Měl by fungovat od roku 2020 s kapacitou 31 miliard kubických metrů plynu ročně.
Oba plynovody umožní ruské státní společnosti Gazprom zvýšit dodávky zemního plynu do Evropy, která podobné zdroje energie postrádá. Dnes Gazprom zajišťuje už 40 % všech dodávek plynu do Evropy, a to prostřednictvím Severního proudu 1 a sítí vedoucích přes Bělorusko a Ukrajinu – s ohledem na jejich stávající kapacitu je otázkou, proč jsou potřeba nové plynovody?
Podle ruského odborníka Dmitrije Marinčenka z firmy Fitch jsou existující trasy i při zvýšení dodávek plynu dostačující. Gazprom ve skutečnosti provádí „optimalizační program“, kterým se v roce 2020 chystá snížit význam ukrajinského tranzitu plynu až na 10 % dnešních kapacit. Proč?
Gazprom tvrdí, že Severní proud 2 bude 1,6 x levnější než tranzity přes Ukrajinu. Oznámení Dánska o povolení dostavby plynovodu ostatně zvýšilo ceny akcií Gazpromu a společnost má nyní tržní kapitalizaci ve výši 98,8 miliard dolarů.
Bližší pohled však není tak optimistický, míní Pigna. Gazprom totiž „zapomíná“ započítat náklady na pozemní infrastrukturu nových plynovodů. Při jejich započítání se podle analytiků ruské Sberbanky oficiální náklady na Severní proud 2 zvýší o 60 %, v případě Tureckého proudu dokonce o 160 %.
S ohledem na tato a další čísla tvrdí Michail Krutikin, jiný ruský odborník, že nové plynovody nejsou založeny na ekonomických propočtech Kremlu, ale mají spíš politický cíl: potrestat Ukrajinu. A pokud tomu tak je, nejednalo by se ze strany Ruska o první takový krok. Pigna píše, že vztahy mezi Ruskem a Ukrajinou jsou na historickém bodu ledu.
Nejde jen o Ukrajinu, ale také o ruskou strategii rozdělení Evropy. Z plynovodu bude v první řadě profitovat Německo, posílí také postavení Rakouska jako evropského energetického hubu. Maďarský premiér Viktor Orbán řekl, že jeho země se chce připojit k Tureckému proudu, podle něj není pro Maďarsko výhodné, aby plyn přicházel z Ukrajiny.
Díky ztrátě tranzitních poplatků prohrají země Pobaltí, Polsko a Slovensko. Ti, kteří Severní proud 2 odmítají, našli spojence v USA, které mají dvojí zájem: jednak jako hlavní hráč NATO, jednak se snaží zvýšit prodej vlastního zkapalnělého plynu do Evropy.
Německo varovalo USA, aby se do věci nevměšovaly, jde o evropskou energetickou politiku, ne americkou.
Pigna dále píše, že kapacita obou nových plynovodů může výhledově nahradit ukrajinskou trasu s jejími 146 miliardami kubických metrů, nicméně v krátké době to možné nebude. Jednak v Evropě není dokončena potřebná infrastruktura, jednak je podmořský tranzit plynu rizikovější, oba faktory, i přes probíhající konflikt na Ukrajině, činí ukrajinskou trasu celkově bezpečnější.
Navíc bude Severnímu proudu 2 chybět flexibilita ukrajinské sítě ve smyslu kapacity – oba podmořské Severní proudy nemohou reagovat na sezónní potřeby.
To jsou důvody, proč se Rusko a jeho zákazníci budou muset i nadále spolehnout na Ukrajinu, byť v omezeném množství. Očekává se, že tranzit přes Ukrajinu v roce 2020 poklesne o 50 %.
40 % státních příjmů Ruska činí plyn a ropa. Rusko se ovšem dívá i na východ, kde by měl na konci roku začít fungovat nový plynovod Síla Sibiře vedoucí do Číny. Jedná se o 3 tisíce kilometrů dlouhý pozemní projekt, který spojuje ruská plynová pole s Čínou. Projekt stál asi 55 miliard dolarů a je největší investicí v této části Sibiře. Představuje také velkou sázku na budoucí přátelské vztahy mezi Ruskem a Čínou.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.