Jan Schneider představuje ve svém nedělním průvodci jazzovou hudbou další hudební kousky. Mimo jiné nás tentokrát zavede i na Korsiku.
Když jsem poprvé slyšel skladbu Chan Chan, byl jsem jak přikován. Nádherné čtyři tóny na basu dávají úplně mystický podklad. A do toho to fantastické frázování! A pak ty pěkné vyhrávky na kytaru, resp. zde – Chan Chan – skvosty na trumpetu, zdánlivě nenápadné, ale velmi kreativní. Je to jeden z hitů doslova světových, a nikdo z něj ten hit dělat nemusel, protože je geniální. A velmi pěkné je, že ho zpívá sám autor Compay Segundo, milovník doutníků, které v době natáčení filmu „Buena Vista Social Club“ kouřil prý už osmdesát let.
Horace Silver hraje svou kompozici „Song For My Father“, spolu s výtečným Billy Cobhamem za bubny (z doby předcházející jeho zestupidnění takzvaným jazzrockovým stylem, v němž zcela utopil své výjimečné nadání, a zůstala jen ta skvělá, bohužel samoúčelně a mechanicky využívaná technika), dále hraje Bennie Maupin na tenor, trumpetista Bill Hardman a Johnny Williams na basu. Za zmínku stojí velmi kreativní Horácova hra na piano, velmi odlišná, protože melodická! To je důvod (v jehož pozadí je irsko-černošsko-portugalský genetický mix), proč patří mezi velké jazzové syny!
Vypadá to jako amatérská nahrávka z nějakého večírku, a je to pravda. Pouze s tím dodatkem, že François Emanuelli patří k nejúžasnějším korsickým zpěvákům. Zde je jeho U prete andria. Musím se přiznat, že málo melodií (a hlavně ten způsob interpretace, to „hledání not“) se mi tak natrvalo vpálily do mozku, jako tato. Když si dáte ještě Puesia, zjistíte možná o Korsice více, než dlouhým povídáním. Opravdu to není nic napůl, nějaké přiškrcené a neznělé hlásky různých popmusikových třasořitek. Toto je opravdová záležitost. Korsika!