Rychlý lék na ukrajinský konflikt sice neexistuje. Začaly se ale rozšiřovat hlasy, které zpochybňují rozhodnutí odcizit se Moskvě.
Bývalý indický diplomat M. K. Bhadrakumar uvádí, že Macron ukázal cestu u příležitosti summitu normandské čtyřky v Paříži.
Emmanuel Macron uvedl, že ukrajinský konflikt je „rána v srdci evropského kontinentu.“ Rychlý lék ale neexistuje.
Bhadrakumar uvádí souvislost se 70. výročím existence NATO – historická příležitost byla promarněna a stala se vlastně jen „setkáním lídrů“. Ukrajinský konflikt zamotal vztahy Západu s Ruskem, vyvolal sankce proti Rusku a z Ruska se stal nepřítel. Na chvíli se asi posílila transatlantická vazba, jenže pak přišel Trump a „pokazil“ to.
Začaly se rozšiřovat hlasy, které zpochybňují rozhodnutí odcizit se Moskvě. Protiruské sankce ale stále zůstávají realitou a Evropa nemá vůči Rusku koherentní postoj. USA se ovšem postavily k Rusku a k Číně jako ke svým hlavním nepřátelům a vložily to i do agendy NATO.
Geopoliticky viděno, píše Bhadrakumar, hlavní odpůrce tohoto přístupu je Francie, která má k Rusku tradiční vazby. Stačí si připomenout Macronova slova o „mozkové smrti“ NATO. Macronovy postoje se stále více podobají de Gaullovi, cítí, že je ve francouzském zájmu vyrovnat své vztahy se Západem a s Ruskem. Znovu spojit Rusko s Evropou, jak to Macron řekl.
Tím ovšem roste napětí mezi Francií a Německem, i když – přijde-li na Ukrajinu, pak minský proces vnímá Angela Merkelová jako své politické dědictví. Jenže paradoxně podmínky nebyly nikdy tak komplikované a zároveň tak vhodné pro vyřešení konfliktu na Donbase. A plusy a mínusy?
Zamrzlý konflikt slouží americkým zájmům – řada zemí v oblasti sdílí skepsi ohledně toho, že je možné konstruktivně pracovat s Ruskem. Je tu také anexe Krymu, kterého se Rusko nikdy nevzdá, ale je to onen bod, který vyvolal sankce proti Rusku.
A co je na straně plusů: ukrajinský prezident Zelenskyj má velký mandát k vyřešení konfliktu na Donbase a ke zlepšení vztahů s Ruskem. Na rozdíl od Obamy, pro Trumpa není otázka Ukrajiny tak zásadní. Tím se vytváří prostor pro normandskou čtyřku, sestávající z Francie, Německa, Ruska a Ukrajiny, aby implementovaly minskou dohodu na bázi tzv. „Steinmeierova vzorce“, který předpokládá ukončení bojů v Donbase, ústavní reformu k zajištění autonomie separatistickým regionům a následně volby pod mezinárodním dohledem.
Pondělní summit ve Francii se pokusil o oživení ukrajinského mírového procesu. Na třech oblastech byla shoda, vypočítává Bhadrakumar. Výměna vězňů, ukončení bojů do konce roku. A znovu potvrzení dohod z Minsku z roku 2015.
Stále ovšem přetrvávají rozdíly, zejména v oblasti fázování bezpečnosti a politických podmínek pro místní volby. Macron ovšem zněl mírně optimisticky, že by snad příští měsíce mohly zlepšit celkové klima mezi Ukrajinou a Ruskem.
První setkání mezi Zelenským a Putinem je také třeba vnímat pozitivně, píše indický diplomat. Moskva vnímá Zelenského přání míru jako skutečné.
Putinova nabídka – snížit cenu plynu pro průmyslové spotřebitele na Ukrajině o 25 %, je něco, co má posílit Zelenského pozici. Rusko musí našlapovat opatrně, posílit Zelenského možnost k jednání, ale zase ho nesmí ovládat. Putin je pragmatik, ale nemůže být příliš proaktivní.
Pro Rusko by byl nejlepší výsledek implementace minských dohod, tj. reintegrace Doněcka a Luhanska do Ukrajiny, ovšem s velkou mírou autonomie, která umožní těmto regionům udržovat zvláštní vztahy s Ruskem a mít své slovo, když přijde na ukrajinskou zahraniční politiku.
Moskva si připsala bodíky i za to, že pařížský summit se zcela vyhnul krymské otázce. Navíc, Macronův mocný apel, aby Západ opustil protiruské pocity, slouží zájmům Ruska. Pařížský summit tím připravil půdu pro Sergeje Lavrova a jeho jednání s Donaldem Trumpem.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.