Milan Daniel ve své glose hledá v české politice reálnou a hodnotově ideální konkurenci pro Andreje Babiše a jeho hnutí ANO.
Objedná-li si kdo v restauraci jídlo, očekává, že mu nepřinesou honosně vypadající blaf, který sice bude splňovat veškeré stravovací, hygienické, evropské a nevím ještě jaké normy, ale nebude k jídlu. Půjde naopak o jídlo chutné, pěkně upravené a hlavně ho spolehlivě zasytí. Rád se do takové restaurace bude vracet, zvláště když ho tam rychle a s úsměvem obslouží. Za těchto okolností je ochoten přimhouřit trochu i oko, jsa si vědom toho, že jej přitom berou – lépe méně než více – na hůl.
A naopak: sebepoctivější hospodský nenahradí svou poctivostí kvalitu, vůni a chuť předkládané krmě, jakkoliv jde o člověka veskrze úctyhodného a spravedlivého, který úzkostlivě dodržuje předepsané normy, jestliže jeho strávníky z jeho produkce bolí břicha.
Co je to platné, když má hospoda na jídelním lístku cizokrajné menu, které si tuzemec buď zhusta nemůže dovolit, nebo se mu z něj nedělá zrovna volno?
Babiše a jeho ANO jsem nikdy nevolil, ale chápu, že jeho voličská základna pohybující se kolem 30 % voličů nazírá toto hnutí právě takto. Nabídka jiných politických stran pro ně postrádá atraktivitu. A kompetentnost. Místy je nestravitelná. Takže jim jiný podnik než ten Babišův nezbývá.
Spolu s Mikulášem Minářem, Benjaminem Rollem & jejich nadšenými farníky, nicméně věřím, že jsou v zemích Koruny i tací restauratéři, kteří nejenže své podniky vybudovali od píky, ale udělali to veskrze poctivě, beze zbytku za své a nikdy nikoho neokradli. Jejich podniky jsou vyhlášené, krmě výtečná, obsluha excelentní, ceny lidové. Personál tvoří andělé, řídí je archanděl.
Bývalí studenti teologie si jsou jisti tím, že tahle konkurence musí Babišův podnik, který mají za veskrze podvodný, převálcovat.
Zbývá jen málo: přesvědčit některého z těch demokratických archandělů čistých jako padlý sníh, kteří nekradou, disponují dlouholetou praxí, úspěšně osvědčenými znalostmi a zkušenostmi, dokážou se domluvit několika jazyky, nečerpají žádné dotace, a platí poctivě nemalé daně, nebojí se pracovat i osmnáct hodin denně a celý svůj plat posílají matkám samoživitelkám, aby do té konkurence s Babišovým podnikem naplno šli. A předložili publiku takové menu, které na posezení zbaští a ještě se bude olizovat.
Představuji si, že přitom osvětlí, jak zabrání odtékání zisků zahraničních firem podnikajících v Česku do zahraničí. Že stopnou koupi amerického létajícího šrotu a nakoupí podstatně levněji v Evropě. Nebo že s vědomím skutečného významu českého státu povedou se VŠEMI zahraničními partnery rovnoprávný dialog prostý urážek a konfrontací.
Země mléka a strdí oplývá najisto i takovými výtečníky. Zatím tedy o žádném nevím, moc se ale těším na to, až v úterý vytáhne Mikuláš Minář na Václaváku některého z nich z klobouku Bejnamina Rolla.
Do toho, chlapci! Budu vás volit!