Politický střed odchází do dějin, protože se dal na politiku škrtů bez znalosti makroekonomie, ale zato s nadměrným sebevědomím.
Wolfgang Münchau kritizuje dopady škrtů a ukazuje, jak proměnily politickou scénu v EU.
Münchau se ohlíží do minulosti. Byl to Peer Steinbrück, sociální demokrat, který pomohl zavést ústavní dluhovou brzdu v Německu (Steinbrück působil v roce 2005–2009 ve vládě A. Merkelové jako ministr financí – pozn. red.). Už víme, k čemu tento zákon vedl – Německo má přebytky rozpočtu a zoufale podinvestovanou infrastrukturu. Němečtí zaměstnavatelé a odbory vytvořily společnou studii a dospěly k závěru, že v Německu chybí investice za 450 mld. eur. Není divu, že sociální demokracie ztratila popularitu, když se účastnila koalicí s Angelou Merkelovou.
V roce 2012 v Itálii vládla technokratická koalice vedená premiérem a bývalým eurokomisařem Mariem Montim, který zničil domácí poptávku – zavedl totiž škrty v období recese, aby ukázal, jak je Itálie vzorný žáček. Země se z toho nevzpamatovala dodnes. V roce 2014 pak „socialista“ François Hollande zveřejnil svůj obdiv k Sayově zákonu, tj. k tomu, že nabídka si vytváří vlastní poptávku. A socialisté odešli do dějin.
V roce 2015, popisuje Münchau vlastní zkušenost, se britští komentátoři a analytici rozhodli, že nejlepší pro probrexitové referendum bude vyděsit lidi k smrti. Nu, víme, jak to dopadlo.
Takhle dopadl politický střed. Toto je příčina jeho úpadku, ne populismus. Politika, která spojovala propad středu, byly škrty.
Ano, škrty spojené s nepochopením toho, o čem je makroekonomie, s nadměrným sebevědomím a časem tráveným v Davosu, nás dovedly tam, kde jsme.
Tihle politici nemají schopnost uznat chyby a poučit se z nich. Stačí se podívat na zoufalce v Británii, kteří sázeli vše na druhé referendum. A skončí s tvrdým brexitem.
Německá sociální demokracie je další tragický příběh. Martin Schulz tak dlouho odmítal znovu vlézt do velké koalice, až v ní sociální demokraté znovu byli. Nyní si zvolili radikální vedení, ale kdyby měli rozum, tak okamžitě odejdou z velké koalice a budou připravovat program pro další desetiletí, radí Münchau.
Někteří voliči sociální demokracie přešli v Německu k Zeleným, kteří měli odvahu pravidlo vyrovnaného rozpočtu kritizovat a nebojí se uhelné lobby, píše Münchau. Zelení jsou podle něj nový radikální střed.
Ve Francii propad tradičních střed vedl k podpoře Emmanuela Macrona a jeho hnutí, ale také k Marine Le Penové.
Itálie se posunula doprava. Berlusconiho Forza Italia je víceméně mrtvá, je to Liga a Matteo Salvini, kdo udává tón. To jediné, co drží pohromadě koalici Pěti hvězd a Partito Democratico, je strach ze Salviniho.
Centristé mají sklony k tomu si myslet, že za jejich pád můžou buď Rusové, nebo populisté. Jenže propad centra není žádná konspirace. To si centristé způsobili sami.
Evropský liberalismus má za sebou historii sebedestrukce. Dalším cyklem právě procházíme, konstatuje natvrdo Münchau.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.