Rusko přetváří Sibiř ve významného energetického exportéra do Asie, v eurasijskou „Kanadu“.
Scott Foster pro Asia Times uvádí, že zemní plyn a ropa z odlehlých ruských oblastí jsou stále důležitější pro Čínu, Japonsko, Koreu a také Indii. Rusko může ze své Sibiře stvořit „sibiřskou Kanadu“.
Už v 90. let začal trend, kdy Rusko svůj sever a východ začalo přetvářet ve významného energetického exportéra. Tedy, docházelo k tomu již podstatně dříve, než se Rusko začalo soustřeďovat na „východní vektor“.
Rusko plánuje rozšířit projekt Sachalin 1, ve kterém nebude chybět Rosněfť, ale také ExxonMobil a japonské konsorcium. Vedle ropy má jít o výrobu zkapalnělého zemního plynu. Prozatím Sachalin 1 dodává ropu zákazníkům v Rusku, Japonsku a Koreji. Sachalin 2 má podobně silné mezinárodní zázemí, kromě Gazpromu se účastní také Royal Dutch Shell či Mitsubishi. I zde jde jak o ropu, tak o zemní plyn.
Sachalin 3 zahrnuje angažmá Gazpromu, Rosněfti a čínského Sinopecu. Jde o dopravu plynu po trase Sachalin – Chabarovsk – Vladivostok a počítá se, že jednoho dne bude realizována větev do Severní a Jižní Koreje.
Na začátku prosince Rusko a Čína slavnostně otevřely více než 3000 km dlouhý plynovod Síla Sibiře, který má v budoucnosti pokračovat až do Šanghaje. Jde o kontrakt ve výši 400 mld. dolarů mezi Gazpromem a čínskou CNPC.
Indická ropná korporace vede jednání s firmou Rosněfť a chce navýšit doposud minoritní ruské dovozy ropy a zároveň investovat do ruských projektů rafinérií. Indie také vyjádřila zájem o účast na projektech Novateku (Arktické projekty na produkci zkapalnělého zemního plynu) a na projektu Vostok, který pro změnu vede Rosněfť.
Na společných setkáních ve Vladivostoku se Módí a Putin dohodli na vytvoření „energetického koridoru Dálného východu“, který by měl navýšit dodávky ruské ropy a zemního plynu do Indie. Rusko chce očividně diverzifikovat svou paletu odběratelů, Indie zase své dodavatele. Indie má navíc kontrakt s Gazpromem, který je platný do roku 2040.
Japonsko podepsalo s ruským Novatekem (druhým největším ruským producentem zemního plynu) smlouvu o spolupráci, která se týká dopravy LNG z Kamčatky a Murmansku. Tím by se měla usnadnit přeprava zemního plynu z projektů Jamal a Arctic 2 jak do východní Asie, tak do Evropy tzv. ruskou severní cestou.
Projekt zahrnuje výstavbu zvláštních „plovoucích skladů“, kde se bude zkapalnělý zemní plyn z tankerů–ledoborců přečerpávat do běžných tankerů, které jej dopraví do Japonska, Číny, Singapuru i západní Evropy. Tankery–ledoborce staví firma Daewoo za finské podpory.
Jamalský projekt na zkapalnělý zemní plyn byl zahájen v roce 2010, nejvíce se na něm podílejí Novatek, francouzský Total a čínská CNPC (a také čínské vládní fondy Hedvábné stezky).
Scott ve svém článku popisuje řadu detailů ohledně vlastníků, zapojených firem a dalších a dalších míst, kde se rozvíjí těžba a produkce, aby ukázal obrovskou šíři těžby i firem do ní zapojených – ať už v roli stavitelů, operátorů či budoucích odběratelů.
Sever a východ Ruska jsou podobné Kanadě – velké vzdálenosti, kruté počasí, surovinové bohatství, zájem zahraničních investorů a velcí, energeticky „hladoví“ zákazníci na jihu. Hlavní rozdíl ovšem spočívá v tom, že zatímco kanadská energetika podléhá USA, Rusko už se dokázalo propojit s celou Eurasií.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.