Biochemička Melina Kerou hodnotí alternativní návrhy zeleného údělu z pera evropské levicové frakce GUE/NGL, které zahrnují dekarbonizaci energetiky či zásadní změnu zemědělské politiky EU.
Zelený a společenský nový úděl pro Evropu dává obrysy požadavkům Evropské levice (frakce Evropského parlamentu GUE/NGL) k dosažení sociálně spravedlivé přeměny směrem k udržitelné budoucnosti.
Klíčové je, že plán chápe, že klimatická akce a sociální a ekonomické transformace musí jít ruku v ruce, aby mohly přinést úspěch.
Dekarbonizace energetického sektoru
Politický plán začíná ze strmějšího cíle redukovat 70 % všech emisí v roce 2030 a z právního závazku uhlíkové neutrality a negativních emisí k roku 2050; rychle tak přechází k tomu hlavnímu – k veřejnému vlastnictví všech energetických sektorů a k občanské participaci na klimatickém vládnutí. To je první a hlavní podmínkou pro všechno ostatní, protože se jedná o jedinou cestu, jak zajistit to, že celkový přechod k systému obnovitelné energie nebude generovat ještě více „růstu“ a zisků pro průmyslové elity, a ještě více škod pro pracující. Jen tak se může jednat o spravedlivou přeměnu, která bude mít na prvním místě ochranu přírody a práv i potřeb lidí. Ostatní pak může následovat: cenově dostupná a přístupná obnovitelná energie s cenami, které se budou pro všechny veřejně regulovat, veřejná doprava zdarma, dodržování povinných cílů na emise, udržitelná pracovní místa, lepší životní i pracovní podmínky, veřejné investice do nových a efektivnějších zdrojů obnovitelné energie, zachycování uhlíku a také technologie pro management odpadu.
Podniky versus klima
Bude to mnohem těžší, než to zní, protože hlavní nepřítel je popsán hned na prvních stránkách plánu: 20 společností pro fosilní paliva, které přispěly ke skoro 480 miliardám tun CO2 nebo ke třetině všech uhlíkových emisí od roku 1965. K tomuto seznamu se dá přidat i pět velkých společností na výrobu mléčných výrobků, které za rok přesáhnou emise skleníkových plynů, které produkují Exxon, Shell a British Petroleum a také agrochemičtí giganti jako je Bayer, výrobci hnojiv na bázi dusičnanů a pesticidů, kteří nesou zodpovědnost za většinu emisí N2O ze zemědělství.
Klíč k navrhovanému zákonu o klimatu by tedy spočíval ve skutečném „zkrocení“ průmyslových gigantů, jejichž kombinovaný hrubý zisk převyšuje evropský rozpočet, určený na klimatickou akci. Nepřekvapivě pět společností s akciemi na burze (BP, Chevron, ExxonMobile, Shell a Total) dá celkem 200 milionů dolarů na lobbování, které má zpozdit nebo zcela zastavit politické kroky v otázce klimatu. Tyto politické páky jim zatím umožnily dělat „byznys jako vždycky“ a ušetřit velké částky na výjimkách z daní, zatímco zaplatily jen skromné částky ze zisků za pokuty a kompenzace v rámci tzv. znečišťovatelského dogmatu, v rámcích velmi problematického emisního obchodního schématu, a ještě méně pak daly na výzkum obnovitelných zdrojů. Dostat zpátky pod kontrolu oblast energetiky, která je jedním z nejlukrativnějších zdrojů kapitalistického růstu, tedy nemůže proběhnout bez likvidace neoliberálních politických kroků, regulací a dohod, které jsou kostrou operací Evropské unie od jejího počátku. Je příznačné, že jedním z požadavků tzv. Trojky evropských institucí na země jako Řecko byla deregulace a privatizace vody a sektoru elektrické anergie. Představuje to jednu z největších bitev, které levice čelí.
Zemědělství a výroba potravin jinak
Druhým překlenujícím tématem Zeleného a společenského nového údělu pro Evropu z pera frakce GUE/NGL a také evropské Zelené dohody je potřeba radikálně přeměnit systém výroby potravin. Navržený strategie „Farm to Fork“ směruje k novým formám zemědělství, rybolovu a jejich distribučních řetězců v udržitelné formě, zatímco bude zajištěno živobytí pro zemědělce i rybáře. Základní problémy jsou početné a komplexní. Za prvé: zemědělský průmysl je zodpovědný za 75 % emisí N2O, což je plyn s potenciálem pro globální oteplování, který je vyšší asi 300krát než CO2 – příčinou je přehnojování pomocí dusíkatých hnojiv, což je proces odpovědný také za znečistění podzemních vod. Dále: velké procento plodin se pěstuje jako strava pro zvířata k tomu, aby bylo možné udržet dnešní masnou stravu. Ta je pak odpovědná za produkci 25 % antropogenních metanových emisí z chovu dobytka. Vedle toho vede přeměna lesů na pole a na pastviny k vypouštění uhlíku z půdy.
Bílkovinový přechod
Zatímco podpora organického, malého farmářství a blaha zvířat si zaslouží chválu, plán GUE/NGL se snaží krátce adresovat problematické téma: jak podpořit takzvaný „proteinový přechod“. Tvrdou realitou je neudržitelnost současné globální preference pro stravu bohatou na živočišné bílkoviny v kontextu růstu světové populace. V následujících letech bude klíčovým problémem propagování zdravého stravování s nízkým obsahem živočišných proteinů, které se bude skládat z cenově dostupného a místně vyprodukovaného jídla, jenž by mělo nízký otisk z hlediska uhlíkových emisí a dopravy a bylo vypěstováno bez přílišného užití hnojiv a pesticidů. Dalším problémem je ale i otázka přehnané produkce a přehnaného spotřebování potravin v západním světě. Hlavními terči této politiky jsou podle očekávání hlavně ti, kteří kontrolují výrobu potravin – mocný masný a mlékárenský průmysl, agrochemické společnosti, které jsou odpovědné za výrobu hnojiv a pesticidů, a nakonec také distribuční monopoly. Nebude to jednoduché s ohledem na nejnovější selhání zakázat v EU herbicidní výrobky firmy Monsanto (vlastníkem je nyní Bayer) obsahující glyfosáty.
Ochrana půdy
Plán, který navrhla frakce GUE/NGL, správně identifikuje potřebu adekvátní ochrany půdy prostřednictvím navržené direktivy o půdním rámci (Soils Framework Directive). Eroze půdy je z velké části důsledek klimatické změny díky nevyzpytatelným dešťům a teplotním vzorcům, ale také díky využití půdy ve spojení s intenzivními zemědělskými praktikami a expanzí měst, které snižují kapacitu půdy jako úložiště pro uhlík (to znamená uložiště pro CO2). Zhoršení kvality současné zemědělské půdy vede ke špatným výnosům, což zase zvyšuje využití hnojiv.
Nová definice zemědělství jako „ekosystémové služby“
Jiný problematický scénář představuje kompletní přechod k organickému zemědělství s udržitelnou praxí, který nejspíš povede k značnému poklesu výnosů, i když se zvýší kvalita potravin. Studie, které modelují takové scénáře pro Anglii a Wales, předpovídají, že by se jednalo o 40% omezení výnosů spolu s 20% poklesem emisí. To ohrožuje příjmy zemědělců. Spolu zní požadavek po novém uchopení role zemědělců. To by znamenalo posun od výrobců potravin k někomu, kdo poskytuje tzv. ekosystémové služby, za které by měli být oceněni v rámci Společné zemědělské politiky EU. Jedná se o služby jako jsou ochrana biodiverzity, aplikování praktik vyrovnávajících uhlík, ochrana a zlepšování půdy a kvality vody. Jistě že je toto volání voláním po radikální změně Společné zemědělské politiky, která by opustila extenzivní a ničivé monokulturní praktiky minulosti, problematický systém dotací a koncentraci vlastnictví půdy v rukou korporací a regionálních monopolů.
Řešení globálních důsledků
Poslední bod plánu GUE/NLG volá po radikální změně úlohy Evropy mezinárodně – posun od organizátora dohod o volném obchodě, které se zaměřují hlavně na vývoz a růst, ke garantovi lidských práv a aktérovi globální zelené a spravedlivé přeměny. To na prvním místě zahrnuje globální odchod od destruktivních projektů. Je to něco, co je EU v daný moment neschopná udělat, jak ukazuje nynější případ probíhajících investic firmy Siemens v australských dolech na uhlí. Patří sem ale také podpora férového a spravedlivého mezinárodního obchodu, který by respektoval klima a sociální cíle, požadavky na odstranění konceptu „nekonečného růstu“ tak, jak jsou zabudovány do zakládajících evropských smluv.
Konečně jedním z nejstatečnějších požadavků je volání po uznání statusu klimatického uprchlíka a po uznání „ekocidy“ jako mezinárodního zločinu. To by představovalo dlouho očekávané přiznání smutné reality, která už utváří lidské vzorce mobility a mění svět tak, jak jsme ho znali. Odpovědnost za zločiny proti přírodě by se mezitím připsala jedinému skutečnému, jakkoliv dobře skrytému viníkovi – kapitalismu.
Článek vychází v rámci spolupráce s Transform ! Europe.