Roberto Musacchio píše v souvislosti s pandemií koronaviru o tom, jak dekáda škrtů v Itálii přispěla k současnému stavu nouze s katastrofickými důsledky.
Zdravotní systém Itálie, momentálně koronavirem nejvíc zasažené evropské země, značně utrpěl díky neoliberálním škrtům a privatizacím minulých let, momentální nouzový stav přímo urychlí příchod další ekonomické krize. Čelíme zlomovému okamžiku.
Je samozřejmé, že právě nyní musejí všechny snahy směřovat k boji s virem a k pomoci úřadům. I tak je ale nutné reflektovat, proč se v takové situaci ocitáme.
Je možné tvrdit, že myšlenka ponechat „řízení“ něčeho tak enormního jako je globalizace v rukou tržních sil, korporací, soukromého sektoru a výrobců velkých dat, je čirým bláznovstvím?
Situace je dramatická. Není pochyb, že „zdraví“ planety i lidí je nyní ohrožováno klimatickou a sociální degenerací, konkrétně skleníkovými plyny a chudobou.
Ale právě fenomén koronaviru ukazuje, jak moc je na globální úrovni potřeba, aby veřejné zdravotní systémy nebyly řízeny neoliberální politikou. Skutečnost je bohužel zcela odlišná.
Zdravotní péče v EU
Právo na zdravotní péči je ústředním prvkem evropského sociálního modelu, je zaručeno veřejným sektorem a udržováno z daní, aby mimo jiné zasahovalo proti faktorům, které poškozují společnost i životní prostředí. Právo na zdravotní péči se ale nikdy nestalo součástí budování nové evropské integrace, zdravotní péče zůstává oblastí, která je delegována na členské země. Evropa (míní se EU – pozn. red.) určuje některé standardy, ale nenařizuje žádné aktivní politické kroky. Určuje však členským zemím rozpočtová pravidla, ze kterých mohou plynout omezení, která pak mají v některých oblastech zásadní dopady. Existuje asi padesát doporučení evropských institucí, které po státech žádají, aby omezily zdravotní výdaje.
Jak ukazuje zpráva respektovaného Health Consumer Powerhouse (HCP), který pracuje s celkem 46 paramenty hodnocení, evropská data svědčí o tom, že velké rozdíly ve výdajích na zdravotnictví mezi jednotlivými státy i uvnitř nich přetrvávají, ba dokonce se zvyšují. Jako by Evropa stála na modelu diferencované autonomie (poskytnutí větší autonomie státům s vyrovnaným rozpočtem) a svěřila se trhu a soukromému sektoru (s možností mezinárodního soukromého zdravotního pojištění).
Mezi evropskými členskými státy se podle zprávy např. Nizozemsko “průběžně umísťuje mezi třemi nejlépe hodnocenými zeměmi v celkovém hodnocení jakéhokoliv indexu, který od roku 2005 publikoval HCP“. Žebříček vedou Belgie a Skandinávie, za ně se řadí země západní a jižní Evropy, a také nejúspěšnější země regionu střední a východní Evropy – Česko, Estonsko a Slovensko.
Situace v Itálii
Podívejme se blíže na zemi nejvíce postiženou koronavirem, která se v hodnocení HCP nachází až na 20. místě, na Itálii.
Kromě toho, že jsou v Itálii výrazné regionální rozdíly, které jsou jedním z důvodů špatného umístění země v hodnocení HCP, země jako celek prošla během posledních deseti let škrty v hodnotě 37 miliard eur. Italské roční výdaje na zdravotnictví činí 2 545 eur na hlavu, Německo vydává 5 056 eur. V roce 2017 měla Itálie 6,5 sestry na tisíc obyvatel, evropský průměr je 8,4. Nemocničních lůžek bylo 3,2 na tisíc obyvatel (v roce 2007 to bylo 3,9), Německo jich má 8.
V roce 2015 schválil italský parlament Finanční a ekonomický dokument (hlavní směrnice pro finanční a hospodářské plánování), který do budoucna počítal s růstem HDP. Předpokládaný růst ale nenastal, takže reálné výdaje v mnoha oblastech klesají. Ve veřejném zdravotnictví došlo k propadu z 6,6 na 6,4 % HDP. Lze předpokládat, že stejná situace nastane i v roce 2022, neboť procento výdajů zůstává i nadále svázáno s předpokladem hospodářského růstu, který stále nepřichází.
Důsledkem je, že výdaje na zdravotní péči ve veřejném i soukromém sektoru jsou 3 428 dolarů na hlavu, zatímco průměr OECD činí 3 980 dolarů, že počet nemocnic poklesl z 1 165 v roce 2010 na 1 000 v roce 2017 (pokles o 14,6 %) a počet nemocničních lůžek se snížil z 244 310 na 211 593.
Pravý i levý střed podporoval politiku škrtů, privatizace a regionální fragmentace, která nás dovedla k těmto katastrofálním výsledkům.
Utažení opasků?
Itálie se díky špatné hospodářské situaci zkomplikované epidemií koronaviru obává recese. S touto zkušeností je jasné, že Evropa (myšleno EU) se musí změnit. Situace velmi rychle dostává evropský a globální charakter a současný ekonomický model se tváří v tvář krizi jeví jako zcela nevhodný.
Ještě horší je kazajka škrtů vnucovaných Evropskou unií, požadované ekonomické parametry jsou nedosažitelné. Je nutné jejich zmírnění, ale nestačit to nebude. Potřebujeme parametry nové, které se zaměří na blahobyt lidí.
Je jasné, že stojíme v bodě zlomu, ze kterého se musíme něco naučit. Teď se věnujme léčbě viru. Ale potom musíme věci změnit.
Tento článek publikujeme ve spoluprácí s Transform!Europe. Vydáváme se souhlasem.