Demokratické primárky v USA – když ideologie stojí životy

Vítězslav Betlach píše o tom, že současná zdravotní krize v USA odhaluje velké selhání Demokratické strany v roce 2016. Je to selhání, které stojí teď životy lidí a které dnes strana opakuje.

V roce 2016 udělala vedoucí (neo)liberální klika Demokratická strany, napojená na svoje chlebodárce z Wall Street a z řad korporátních majitelů Spojených Států vše možné i nemožné, aby v demokratických primárkách podrazila nohy levicovému kandidátovi, Berniemu Sandersovi. Co na tom, že Sanders měl perspektivně reálnější možnost ve výsledku porazit Donalda Trumpa, protože stejně jako Trump ztělesňoval antipól toho, proč byl mediální prefabrikát v podobě Hillary pro řadu Američanů z principu odpuzující a nevolitelný. CO na tom, že navrch měl Sanders, kromě výkřiků fangličkového rádobypatriotismu, i konkrétní vizi ekonomicko-sociálních reforem, který americký zkostnatělý korporátní ultrakapitalismus už několik dekád potřebuje jako sůl.

Ovšem bigotní snaha o zachování mocenského statu quo pro banky a nadnárodní společnosti, které by právě Sandersovo zvolení ohrožovalo, byla pro Demokraty přednější než střízlivé posouzení, který z obou finálních demokratických kandidátů měl skutečně reálnější šanci Trumpa porazit.

Kromě korporacemi vlastněných médií, novinářů a „pražské kavárny“ tedy nakonec ani nikoho moc nepřekvapilo, že se americkým prezidentem stal Donald Trump. Demokrati totiž zásadně nedocenili fakt, že Sanders měl potenciál oslovit i takové voliče, pro které byl jinak i Trump přijatelnější než Hillary. Respektive, než Hillary, tak pro ně potom už byl přijatelnější kdokoliv…

Typickým představitelem takovéhoto voliče byl obyvatel někdejšího průmyslového srdce USA, dnes nelichotivě přezdívaného jako ,,Rezavý pás“- bílý dělník čekající až i jeho fabrika zavře, protože zkrachuje nebo bude v rámci globalizace přesunuta nejlépe do Asie či až bude rovnou nezaměstnaný. Po vnitrostranickém ,,odstřelení“ Sanderse zbyly pro tyto voliče nakonec jako naděje na jakousi existenční jistotu alespoň Trumpovy sliby ekonomického protekcionismu, kdežto protikandidátka jim, byť s nezdolným euforickým nadšením, nenabízela nic kromě ohraných floskulí o úžasnosti stávajícího stavu..

Spolu s ,,úspěšným“ odstavením Sanderse zároveň padla možnost realizovat na celonárodní úrovni jeho prezidentský program, který znamenal soubor na americké poměry skutečně reformních opatření, která by americké společnosti pomohla překonat vzrůstající a po desetiletí neřešené problémy způsobené dogmatickým udržováním dávno přežitého ekonomického modelu.

V kontextu aktuálních událostí s globálním atakem koronaviru se jednoznačně dnes jako nejfatálnější projeví promarněná šance na Sandersovu reformu amerického zdravotnictví.

Zavedením plošného zdravotního pojištění a zajištěním dostupnosti alespoň základní verze každého léku pro všechny Američany se USA měly přiblížit vyspělému evropskému zdravotictví. Kromě těchto konkrétních opatření byl však zcela zásadní celkový Sandersův přístup k tomuto tématu.

Dostupná zdravotní péče měla přestat být privilegiem bohatých a akutní potřeba vyřešit tristní stav zaostalého amerického zdravotnictví zastávala v jeho volebním programu, ke smutku zbrojařského průmyslu, prioritní postavení.

Svůj nemalý význam by v současném boji s epidemií jistě mělo i to, že Sanders, coby socialista, by z prezidentské pozice jistě neměl problém nařídit taková opatření, která by sice nebyla v souladu se samoúčelnými dogmaty o nedotknutelnosti volného trhu, soukromého majetku a neoliberální iluzí osobní svobody, ale na druhou stranu by umožnila efektivně bojovat proti smrtící epidemii, která právě v těchto dnech udělala z USA nejpostiženější zemi na světě a je ,,vesele“ na postupu.

Ne že by epidemie koronaviru nebyla problémem i v jiných zemích. Intenzita, které však dosáhla a ještě dosáhne v USA i nemalý počet mrtvých, které ještě přinese, bude zpětně možné, mimo jiné, připsat na konto pletichaření uvnitř Demokratické strany před čtyřmi lety, kdy mamon a neschopnost překonat zažité ideologické mantinely nakonec do prezidentského úřadu vynesly Donalda Trumpa, jehož zarputilé ,,Profit first“ je v nastávající mimořádné situaci pro Američany tím nejnešťastnějším postojem.

I letošní demokratické primárky se však nesou v identickém duchu těch z roku 2016. Pro Demokraty napojené na velký bysnys je stále prvořadou starostí nedopustit vítězství Bernieho Sanderse. Vše ostatní, i reálná možnost opětovného vítězství Donalda Trumpa, je asi podružné. Kdo na tom prodělá, budou opět obyčejní Američané, kteří tak budou nadále obětmi potřeby elit prodlužovat agónii kontraproduktivní ideologie se všemi, třeba i tragickými, důsledky.

Ilustrační foto: Autor -Lorie Shaull from St Paul, United States – Bernie Sanders at a rally in St Paul, Minnesota, CC BY-SA 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=87652467

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.