Pro Čínu existuje celá řada překážek. Kromě toho není jasné, zda má o úlohu světového lídra, který nahradí USA, zájem…
Letošní rok pro Čínu nezačal dobře, když ve městě Wu-chan vypukla epidemie respiračního viru, píše editorial časopisu The Economist (vydání 18/4/2020, str.7) Prvotním instinktem vládnoucí komunistické strany bylo věci ututlat. Epidemie tak podle některých předpovědí hrozila tím, že se stane čínským „Černobylem“. Nedošlo k tomu. Komunistická strana vyhlásila bezprecedentní karanténní kroky a karanténa, zdá se, fungovala. Počet onemocnění se výrazně snížil, podniky v zemi se otevírají, vědci urychlují výzkumy vakcíny. Mezitím počty mrtvých rostly v Británii, ve Francii, ve Španělsku, Itálii a v USA.
Čína to oslavuje jako triumf, píše dále The Economist. Její propaganda hlásá, že se epidemii podařilo dostat pod kontrolu díky komunistické straně. Země nyní ukazuje svoji příznivou tvář a poskytuje světu vybavení, včetně skoro 4 miliard masek v době mezi 1.březnem a 4. dubnem. Pokud západní země nyní čelí problémům, je to proto, že jejich systém je horší než ten čínský…
Někteří západní pozorovatelé, upozorňuje článek dále, vidí Čínu jako vítěze koronavirové katastrofy. Pandemii pak vnímají jako „bod obratu“ v geopolitickém smyslu, jako odklon od USA k Číně.
K takovému mínění lze lehce dojít sledováním politiky amerického prezidenta Donalda Trumpa. USA nevedou boj proti nemoci (jako tomu bylo v minulosti v případě HIV nebo Eboly) a Trump přestal financovat organizaci WHO. Čína dostává příležitost, když šéf Bílého domu na jednu stranu říká, že má „absolutní moc“ a na druhou, že „za nic nenese odpovědnost“.
Čína ale nemusí uspět. Není jasné, jak úspěšná byla v boji proti koronaviru. Nikdo z vnějšku nemůže zkontrolovat utajovaná čísla o počtu zemřelých a nemocných. Autoritářský režim může říct fabrikám, aby se znovu otevřely, ale nemůže spotřebitelům nařídit, aby nakupovali jejich výrobky. Dokud pandemie pokračuje, upozorňuje dále The Economist, není ještě dost jasné, zda lidé budou Číně za její kroky děkovat, nebo ji budou za zvládnutí epidemie doma kritizovat.
Další překážkou pro Čínu je, že její propaganda je často hrubá a nepříjemná. Bohaté země jsou vůči čínským motivům podezřívavé. Pandemie posílila argumenty ohledně toho, že by se země neměly spoléhat na čínskou výrobu v případě klíčových výrobků a služeb. WTO už očekává propad světového obchodu o 13-32 %.
Jako mnohem zásadnější otázku vidí článek to, zda Čína opravdu chce nahradit roli USA. Je jisté, že Čína nechce napomáhat posilování moci USA. Čína ale nenaznačuje, že by chtěla být tím typem lídra, který se bude angažovat v krizích po celém světě, jako tomu bylo od druhé světové války v případě USA.
Testem pro čínské ambice se stane závod o novou vakcínu proti nemoci COVID-19. Pokud by vakcínu měla jako první, mohla by ji využít jako triumfu a jako platformy kooperace. Dalším testem je otázka odpuštění dluhů pro chudé země, míní The Economist. Pokud bude Čína spolupracovat se zeměmi G20 na velkorysejším odpuštění dluhů, pak to bude znamenat, že je ochotna dát peníze do své nové úlohy.
Je možné, že Čínu ale víc zajímá ne to, aby vedla svět, ale to, aby ji to jiné velmoci nemohly mařit. Čína se snaží o oslabení dolaru, posiluje roli svých diplomatů v důležitých mezinárodních organizacích, aby mohla spoluutvářet pravidla, například ta, která se týkají lidských práv nebo kontroly internetu.
Čínská vláda kombinuje velké ambice s opatrností, které vyplývá z obrovského úkolu, kterým je správa země s celkem 1,4 miliardami lidí. Není potřeba, aby došlo k přepsání mezinárodních pravidel. Čína může dát přednost tlaku na pilíře „amerického řádu“, tak aby byl její vzestup bez omezení.
Taková perspektiva podle The Economist není ničím uklidňujícím. Pandemie a další problémy světa ukazují na potřebu globálních řešení. 20. léta 20. století ukázala, jaké důsledky má sobeckost velmocí. Pandemie COVID-19 zatím vyvolala jak přetahování se o výhody, tak určitou prozíravost. Velkou vinu na tom nese Donald Trump. Pro Čínu by se takové chování supervelmoci mohlo stát tragédií, a nikoliv triumfem.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.