Dramatické ničení přírodního prostředí člověkem má nedomyšlené důsledky – například pandemie.
Sonia Shahová se v nové publikaci Monde Diplomatique, která se věnuje dopadu pandemie koronaviru, zamyslela nad původem viru. Podle názoru Shahové představuje nový koronavirus patogen, přenesený ze zvířete na člověka. Možná se jednalo o luskouna, možná o netopýra anebo hada. Typ zvířete není důležitý, ale živočišný původ viru je zlomovým tajemstvím, které je třeba odhalit. Jenže spekulace o zvířecím původci jen zakrývají to nejdůležitější – naši narůstající zranitelnost vůči pandemiím, způsobenou akcelerující ztrátou habitatu, přirozeného prostředí zvířat.
- O tématu původu nového koronaviru se dnes široce diskutuje. Tento článek je jedním z pohledů probíhající diskuze. Další informace jsme přinesli například zde a zde.
Od roku 1940 se stovky mikrobických patogenů dostaly tam, kde nikdy před tím nebyly. Jedná se o HIV, Ebolu v Africe, Ziku v Amerikách a celou řadu nových koronavirů. Některé pocházejí od domácích mazlíčků a zdomácnělých zvířat; více než dvě třetiny z nich mají svůj původ v divoké přírodě.
Není to vina divokých zvířat, píše Shahová. Většina z těchto patogenů se v jejich tělech nachází, aniž by jim způsobovaly problémy. To, co je skutečným problémem, je odlesňování, rozšiřování měst a průmyslové aktivity, které vedou k tomu, že si zvířecí mikroorganismy zvykají na lidské tělo.
Ničení habitatu ohrožuje velké množství zvířat vyhynutím. Týká se to i rostlin a zvířat, které mají pro člověka medicínský význam. Dochází k tomu, že se zvířata snaží udržet ve stále menších oblastech svého přirozeného prostředí a dostávají se do stále bližšího kontaktu s lidmi, jejichž osídlení sem proniká. Spolu s nimi se do kontaktu s lidmi dostávají také patogeny.
Ebola a odlesňování
Podle studie z roku 2017 se epidemie Eboly spojuje s několika typy netopýra, který se objevuje ve střední a západní Africe, kde došlo k odlesňování. Netopýři se v důsledku toho dostávají do blízkosti lidských obydlí a pro lidi se zvyšuje možnost netopýřího kousnutí nebo kontaktu s netopýřím trusem. Pokud jsou tyto kontakty dost časté, mohou se jejich vesměs neškodné patogeny začít adaptovat na lidský oganismus.
Podobně jako Ebola se rozšířily také některé typy nemocí, které mají původ u komárů, i když zde nebyla hlavní příčinou ztráta habitatu, ale jeho transformace. Studium v celkem 12 zemích ukazuje, že infikovaní komáři jsou dvakrát častější v oblastech, kde došlo k odlesnění než tam, kde je les netknutý.
Viry se ale šíří také díky ztrátě rovnováhy mezi jednotlivými druhy: příkladem je západonilský virus a rovnováha mezi několika druhy ptáků, která byla narušena. Posledním příkladem, který Shahová uvádí, je limská borelióza, která se přenáší z klíšťat. I tady je důvodem narušená rovnováha.
Nejen samotná destrukce habitatu zvyšuje rizika nemocí, ale i to, čím jsme zničený habitat nahradili. Abychom uspokojili naše masožravé chutě, „srovnali jsme se zemí“ lesnatou oblast o velikosti Afriky, která teď slouží chovu zvířat na maso. A dopřáváme si i některá exotická zvířata, která se ilegálně prodávají na „mokrých“ trzích v Číně. Do blízkého kontaktu se tak dostávají patogeny zvířat, která by se za normálních okolností nikdy neocitla v těsné blízkosti. Tento proces stál za vznikem nemoci SARS v letech 2002 až 2003 a dost možná je i důvodem současné koranovirové nákazy.
Dalším zdrojem patogenů jsou masové chovy, příkladem je ptačí chřipka. Možnosti dalšího přenosu zvyšuje i obrovské množství velkochovy vyprodukovaných exkrementů. Je jich tolik, že není možné využít je v plné míře jako hnojivo na polích, takže se na mnoha místech hromadí v tzv. močůvkových lagunách a potenciálně způsobují onemocnění bakterií Escherichia coli.
Zrychlování přenosů nákaz
V současnosti se proces, který začal už v době neolitické revoluce, zrychluje. Od domestikovaných zvířat lidé dostali spalničky a tuberkulózu (od krav), černý kašel (od prasat) a také chřipku (od kachen). Stejný proces pak pokračoval v koloniální době, kdy se díky činnosti Evropanů začal měnit celý svět. Lentivirus z místních makaků (HIV) se pomalu sžíval s Belgičany budujícími města a železnice v Kongu a Britové na rýžovištích v Bangladéši si zvykali na choleru. Epidemie těchto nemocí nás sužují dodnes.
Co tedy dělat? Nejsme bezmocnými obětmi nebezpečných mikrobů a pro snížení rizika vzniku a přenosu těchto mikrobů můžeme udělat mnohé. Ochranu přirozeného prostředí například prosazuje hnutí One Health. Další možností je sledování míst, kde se zvířecí mikroby dostávají do kontaktu s lidským tělem. Vědci, kteří v posledních deseti letech taková místa sledovali, objevili 900 nových virů, které vznikly díky změně habitatu po celém světě. Patří k nim například nový typ nemoci SARS.
Hrozí riziko další pandemie, netýká se jen nemoci COVID-19. Zvyšuje se například i díky politice administrativy Donalda Trumpa, která vědomě uvolňuje ekologická omezení pro těžaře a průmysl v USA. Trumpova administrativa také zrušila deset let fungující program na výzkum nových virů.
Vznik epidemií je nevyhnutelný, ale pandemie jsou nepovinné, cituje autorka epidemiologa Larryho Brillianta. Jenže pandemie zůstanou nepovinné jen v případě, že budeme schopni narušit naši politiku stejně ochotně, jako to děláme s přírodou a divokými zvířaty. Nejde o nějakého ježatého luskouna nebo netopýra. Tím skutečným zdrojem nemoci je populace horkokrevných primátů. My.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.