Anexe se stane historickým bodem obratu pro Palestince. Obrátí vzhůru nohama fundamentální principy, na kterých stálo mezinárodní řešení izraelsko-palestinských sporů.
Není překvapivé, že izraelský premiér Benjamin Netanjahu dal jasně najevo, že až (a nikoliv jestli) se Západní břeh unilaterálně připojí k Izraeli, tisíce Palestinců nebudou mít ani izraelské občanství, ani rovná práva, píše odborník na Blízký východ Ian Black pro Guardian.
Netanjahu, připomíná Blackův článek, po třech patových výsledcích předčasných voleb konečně zformoval vládu v koalici se svým bývalým rivalem Bennem Gantzem a jeho Modrobílou stranou. Podle jejich dohody začnou kroky k anexi části území Západního břehu od 1. července. Zatím není jisté, co se bude dít dál. Hrát roli bude nestabilní domácí situace v USA, která ovlivní šance Donalda Trumpa na znovuzvolení. Je možné očekávat reakce Jordánska a Egypta, dvou sousedních zemí s mírovými dohodami s Izraelem. Jedno je ale jasné, píše Black, anexe bude porušením mezinárodního práva a celé řady rezolucí OSN. Izrael by měl čelit sankcím stejně jako jim čelí Rusko za anexi Krymu.
Ještě horší je, že krok bude posledním hřebíčkem do rakve dvoustátního řešení, které bylo dlouhou dobu považováno za jediné možné řešení izraelsko-palestinského konfliktu.
Zastánci palestinských práv však stále častěji hrozbu anexe podporují. Je módní říkat, že Netanjahuův krok jednou pro vždy ukáže, že dvoustátní řešení je jen fantazií, která byla fíkovým listem plíživé izraelské anexe, která fakticky probíhá již od roku 1967 a v posledních dvou dekádách jen posilovala. Dnešní řešení ve formě jednoho státu je skutečností už dávno, píše Black.
Obhájci anexe jsou přesvědčeni, že už se nebudou zbytečně vyhazovat peníze na okupaci, ale budou se racionálně vydávat na právní přístup, který změní Izrael ve společnost apartheidu jako v Jižní Africe, ovšem s víceméně početně vyrovnanou populací.
Nedá se tvrdit, že dvoustátní řešení by někdy bylo v dosahu. Mírová jednání se nekonala od roku 2014, dohodu z roku 2008 se nepodařilo realizovat, podobně jako dohody z Osla v roce 1993, kterým předcházela od roku 1987 první intifáda a druhá jim zasadila téměř smrtelnou ránu. Existuje ale alternativa?
Nikdo dnes v Izraeli nemá ani vzdáleně fungující recept na jednotný stát s rovnými právy pro všechny. Anexe situaci zhorší, varuje článek. Krátkodobými riziky jsou kolaps palestinských úřadů, rozpad zbytků dohod z Osla, krize vztahů Izraele s Egyptem a Jordánskem, a především nový vzestup násilí. Dojde k další regionální destabilizaci, píše Black.
Palestinci budou trpět: dojde k masivnímu, v některých případech automatickému, vyvlastnění jejich pozemků a domů a k následnému vyhnání jednotlivců, rodin a celých komunit z anektovaných oblastí. A nic se nezmění na situaci zablokované Gazy, kde žijí 2 miliony Palestinců.
Celkově se anexe stane pro Palestince historickým bodem obratu. Obrátí vzhůru nohama všechny základní principy, na kterých stálo mezinárodní řešení izraelsko-palestinských sporů. V kontextu bezprecedentní globální situace neexistují ani náznaky společné mezinárodní reakce. Proti Trumpově „dohodě století“ se pochopitelně staví Palestinci. Joe Biden není dostatečně radikální, aby změnil, co Trump způsobí. EU je názorově rozdělaná, Británie řeší dopady Brexitu. Tato jednostranná anexe zavede konflikt Izraelců a Palestinců na neznámé území. Dějiny ale ukazují, že reálná situace v místě, ať legální či nikoliv, se jen těžko změní bez násilí. I kdyby k anexi nedošlo nebo byla odložena, situace se nezlepší. Žádný happyend není v dohledu.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.