Historička umění Věra Beranová recenzuje pražskou výstavu streetartového umělce Banksyho.
V prostorách pražského Mánesa vystavuje autor pod jménem Banksy. Píšeme autor, ale přes všechno úsilí se zatím nezjistilo, kdo se pod tímto jménem skrývá. V této souvislosti nás může napadnout, že se nemusí jednat o jediného autora. Výstava představuje tvorbu umělce, který je jedním z nejznámnějších představitelů street artu, pouličního umění. Již myšlenka prezentovat tvorbu tak jasně určenou pro ulici pro doslova naddimenzovaný prostor představuje nejen velký úkol. Jistě totiž vzbuzuje celou řadu otázek. Street art jako specifický projev je jedinečným výtvarným vyjádřením objevujícím se zhruba od osmdesátých let 20. století. Banksy patří k první generaci umělců, jejichž tvorba se postupně objevovala zvláště ve velkých městech jako je Bristol, Londýn a postupně v dalších, a to nejen evropských velkoměstech. Tedy tento projev, toto umění je určeno ulici, usiluje o co nejširší uplatnění, a proto je jeho galerijní prezentace je poněkud diskutabilní. Je určena nejširšímu publiku, kolemdoucím, kteří často bezděčně vnímají většinou velkoformátová díla. Není tedy určeno publiku galerijnímu. O možnosti návštěvnosti toho nejširšího publika v galerijních prostorách hovoří nejen umístění, ale i výše vstupného.
Instalace v prostorách galerie Mánes se přesto snaží navodit atmosféru městského prostředí, včetně imitace povrchu domovních stěn, pro které byla díla určena. Díla převedená na panely mají vzbudit iluzi městských, domovních stěn a jiných ploch.
Co však přitahuje pozornost asi nebude jen technika velkoformátových „obrazů“ ale sdělení, smysl a obsah, který se touto formou dostává k obyvatelům měst. Neuvažujeme tady o výstavě v Mánesu, ale o původním záměru, umístění street artu. Tak se často velmi aktuální téma, doslova až výbušné, dostává k lidem, kteří by v podstatě nikdy jakoukoli galerii nenavštívili. V této souvislosti pak současnou výstavu lze chápat jako jisté upozornění pro tradiční návštěvníky galerií, aby si všimli stree artu i v našich ulicích.
Na výstavě je však také řada témat, která byla původně určena pro pouliční prezentaci a byla převedena do tradičních formátů, do závěsných obrazů. S tím také souvisí i nabídka předmětů, které má návštěvník možnost si zakoupit. Různá témata jsou využita na batůžkách, taškách, plackách, hrníčcích a podobně. Síla těchto sdělení tak nachází své uplatnění v různých formách. Jsou to sdělení velmi silná, plná nápaditosti, invencí, společenské angažovanosti, reagující velmi živě na aktuální problémy. Autor zde pracuje s obecně známými reáliemi, symboly napříč dobou či prostorem. Nechybí jistá nadsázka, často humorný pohled. Takto se například setkáváme s portrétem Winstona Churchilla doplněným na hlavě zeleným kohoutem, s Leninem v papučích , Kristem na kříži, který má na rukou zavěšeny nákupní tašky. Ze stropu výstavní síně visí vojáci s andělskými křídli. Setkáváme se zde také s citacemi jiných autorů. Příkladem je malůvka známého psa od významného autora monumentálních děl, Keitha Haringa. Respekt k autoritě jistě nepatří k projevu Bankse. Jedním takovým případem je postava královské stráže v nelichotivém postavení. Mnohem vážněji působí známá scéna, převzatá z fotografie, která ve své době obletěla svět a představuje nahou vietnamskou dívku prchájící před napalmem. V podání Banksyho se však drží za ruku s Micky Mausem. Každé téma tak svým způsobem provokuje, nutí k zamyšlení a především ve svém původním určení má dalekosálou působnost. Neměli bychom zapomenout, že se také jedná o působnost bezděčnou, vytvářející atmosféru městského prostředí.
„Zeď je mocná zbraň. Je to jedna z nejnepříjemnějších věcí, kterou můžeš někoho trefit.“