Dohoda mezi Spojenými arabskými emiráty a Izraelem je bod pro Trumpa a Netanjahua. Ne bodem pro mír

V čem spočívá hlavní význam „historické“ dohody mezi Izraelem a SEA a zastavila anexi Západního břehu?

Komentátor David Gardner píše, že jak Donald Trump, tak Benjamin Netanjahu mají své důvody, proč tuto dohodu vítat.

Prý jde o historickou „mírovou“ dohodu mezi Spojenými arabskými emiráty (SAE) a Izraelem – tedy přesně to tvrdil další z Trumpových tweetů. Prezident Trump doufá, že mu to může pomoci v listopadových volbách a ještě větší důležitost to má pro Netanjahua, který může čelit dalším, čtvrtým volbám během dvou let. Pomůže mu to odvrátit pozornost od jiných problémů, píše Gardner. K nim patří jeho rozsáhlá obvinění z korupce, vztek lidí na to, jak vláda ne/zvládá koronavirovou pandemii a také neuskutečněná anexe Západního břehu.

Dohoda se SAE, která předpokládá navázání diplomatických vztahů a také obchodní a technologické vazby, je třetí dohodou, kterou Izrael uzavřel s nějakou arabskou zemí. Mírová smlouva s Egyptem je z roku 1979, s Jordánskem z roku 1994. Ovšem Izrael také dosáhl dohody z Osla s Palestinci v letech 1993-1995, což dalo palestinským úřadům možnost kontrolovat 40 % území Západního břehu. Jenže vize Palestinského státu, který bude existovat vedle Izraele, se ukazuje být naprostou iluzí. Zejména kvůli tomu, jak Izrael pokračuje v násilí a okupaci, píše Gardner. Počet židovských osadníků se stále zvyšuje, dnes je jich k 650 000.

Pro Izrael je dohoda se SAE velice významná. Ukazuje totiž, že Netanjahu byl schopen navázat vztahy s mladými arabskými lídry, třeba i se saúdskými princem Mohammadem bin Salmánem. Sdílí s nimi nechuť k Íránu.

Dohoda nevyřeší zdánlivě nekonečný spor mezi Palestinci a Izraelci. Gardner ovšem píše, že ukazuje, že se ostatní dokáží spojit proti Íránu a jeho neustálému vměšování do dalších arabských zemí. Gardner dokonce uvádí, kolik z těchto zemí se následně stává selhavšími státy – od Iráku k Sýrii, Jemenu a Libanonu.

Princ Mohamed bin Zajed ze SAE vede svou zemi k větší vojenské asertivitě. Nevadí mu jen Írán, ale také Muslimské bratrstvo, které chápe jako narušitele statu quo. Není překvapivé, že kromě Palestinců dohodu odsoudilo Turecko, které je vnímáno jako další narušitel arabského statu quo, a také samozřejmě Írán.

Jenže ti, kteří dohodu připravovali, mají očividně velice odlišné intepretace toho, k čemu vlastně došlo. SAE tvrdí, že dohoda zastavila anexi Západního břehu, kdežto Netanhaju tvrdí, že ji pouze oddálila a samotná anexe je stále na stole.

Pro Izrael by hlavní vítězství bylo mít takovouto dohodu se Saúdskou Arábií, s kolébkou islámu a se spojencem USA. To je ovšem velice problematické, píše Gardner. Zatímco princ bin Salmán se vyslovil pro Trumpův plán, král ho odmítl – a samozřejmě jde o Jeruzalém, který je i pro islám nesmírně důležitý. Nyní bude důležité sledovat, jak SAE obstojí v testu důvěryhodnosti a zda v Jeruzalémě otevře svou ambasádu. Tím by šla ve stopách Trumpových USA, ovšem ve stopách, které většina zemí považuje za porušení mezinárodního práva. Pak existuje  ještě možnost Tel Avivu, kde má ambasádu většina zemí.

Psali jsme:

Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.