Itálie potřebuje investice a reformy, aby zastavila divergenci se severními členy eurozóny.
Federico Fubini pro Corriere della Sera vedl rozhovor s guvernérem nizozemské centrální banky. Řeč byla o Itálii, Holandsku, euru a Fondu obnovy.
Klaas Knot je guvernérem nizozemské centrální banky, v rozhovoru se vyjadřoval k aktuálním otázkám eurozóny. Jedním z důležitých témat je Fond obnovy, který on sám podporuje. Tvrdí, že může zmírnit rizika finanční krize, ale nedokáže je zcela vyloučit. Fond se týká také aktuální situace, naproti tomu divergence mezi zeměmi eurozóny je dlouhodobým procesem. Je potřeba, aby jižní země jako je Itálie uzavřely mezeru produktivity se severními zeměmi. Zde mohou veřejné investice velice pomoci. Investice prostřednictvím Fondu obnovy a zároveň reformy, to je silná kombinace, říká Knot. Vítané jsou reformy, které posílí podnikatelský sektor v zemích Jihu.
V současnosti je suspendován Pakt stability. Knot tvrdí, že s Paktem souvisí řada problémů, jedním z nich je jeho silná procykličnost. Veřejné finance by měly být schopny reagovat ve špatných časech. Důraz se v minulosti kladl na státní dluh a jeho udržitelnost. Jenže v situaci, jaká je ta současná, musí stát jednat, aby bojoval například proti koronaviru. Nicméně v dobrých letech stát musí provádět důvěryhodnou politiku snižování dluhu, s přiměřenou rychlostí. Země s nízkou úrovní dluhu nemusí konsolidovat své veřejné finance stejně rychle jako země s vyššími dluhy. Proto byl po krizi v roce 2008 problém, všechny země se snažily konsolidovat stejně.
Knot dále pokračoval o tématu ochrany investic. Škrtaly se totiž právě často investice, což ohrozilo budoucí potenciál zemí. Je tedy třeba počítat ve scénáři konsolidace veřejných financí s tím, že veřejné investice musejí být zachovány, protože škrtat v této oblasti není obvykle vůbec užitečné.
Knot dále tvrdí, že konsolidace financí má začít poté, co se ekonomika zvedá. Ne hned poté, co se dotkla dna. Pak je příliš křehká, takže rok 2021 rozhodně pro konsolidaci financí nebude vhodný.
Dále hovoří o rozdělení přínosu ekonomického růstu na příkladu Nizozemska. Uvádí, že za posledních 25 let směřuje stále více z HDP kapitálu. Práce v podílu na národním důchodu stále klesá. Firmy se daní méně a místo toho se zvedá zdanění práce. Holandsko má velký prospěch z jednotného evropského trhu, jeden z největších. Stejně tak mu velice vyhovuje euro. Jenže tento prospěch jde hlavně byznysu a vlastníkům kapitálu, pracovníkům moc ne. Je potřeba se s tímto vypořádat, protože pokud bude euro vnímáno jako výhodné jen pro byznys, a ne pro pracovníky, pak je jeho politické přežití ohroženo. Pracovníci jsou voliči. Ti si pak si myslí, že euro je tu jen pro velký byznys, ale ne pro ně.
Knot se také dotýká tématu „suverenity“, o níž v Itálii roste zájem. Tvrdí, že to není téma čistě ekonomické, ale že právě fungování eurozóny tyto nálady posiluje. I v Nizozemsku platí, že určitá část populace s nízkými příjmy nemá moc prospěch z prosperující ekonomiky země. Proto také říkají, že je nejprve potřeba pomoci jim, ne lidem v cizině.
Knot klade důraz na to, aby byl Fond obnovy dobře využit. Pokud se tak totiž nestane, pak se nezastaví proces divergence v Evropě, která je charakterizována mezerou produktivity mezi severními a jižními zeměmi. Když pak přijde nová krize, lidé v Nizozemsku už nebudou chtít pomoci. Řeknou, už jsme to jednou udělali. Emotivita těchto témat je v Nizozemsku veliká, zakončuje Knot.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.