Končí věk ropy a nastupuje věk obnovitelných zdrojů, který slibuje zdravější a stabilnější svět. Rizikem ale bude přechod.
Ropa byla hlavním energetickým zdrojem 20. století, poháněla jeho auta, války, ekonomiku i geopolitiku, píše úvodník týdeníku The Economist z 19. 9. 2020, str. 9. Dnes se svět ocitá v energetickém šoku, který akceleruje a proměňuje moc. S pandemií se propadly ceny ropy. Návrat zpátky k vysokým cenám se nejeví jako reálný a producenti ropy musí čelit svým vlastním zranitelným místům.
Propady cen ropy tu byly i dříve, ale tento je odlišný, protože dnes na síle získává průmysl čisté energie v souvislosti se zájmem veřejnosti i vlád o klimatickou krizi. Změnily se kapitálové trhy. Ceny akcií čisté energie v letošním roce vzrostly o 45 %. Politici v USA a v EU podporují plány na zelenou infrastrukturu.
The Economist je přesvědčen, že energetický systém pro 21. století bude lepší než ten ropného věku. Lepší pro zdraví, politicky stabilnější a méně ekonomicky kolísavý. S tímto obratem se nicméně pojí velká rizika. Pokud neproběhne řádně, bude ho doprovázet politická a ekonomická nestabilita v petrostátech a kontrola zeleného dodavatelského řetězce Čínou. Dalším nebezpečím je, že změna bude moc pomalá.
Fosilní paliva stále dominují, ale jde o špinavé zdroje odpovědné za dvě třetiny emisí skleníkových plynů. Ropa je také příčinou politické nestability v zemích jako Venezuela nebo Saúdská Arábie. Navíc jsou fosilní paliva ekonomicky kolísavá a ceny ropy spravuje podle časopisu nevyzpytatelný kartel.
V roce 2035 by mohla obnovitelná energie, solární či větrná, získat 25% podíl na trhu (dnes 5 %), v roce 2050 by to mohlo být kolem 50 %. Přestup k energii bez uhlovodíků pomůže vyhnout se dopadům nekontrolované klimatické změny – hladomorům, suchům, záplavám a masové migraci.
Nová forma obnovitelné energie nabídne větší politickou stabilitu, protože zdroje budou diverzifikované z hlediska zeměpisu i technologií. Dojde také k politické proměně petrostátů, protože jejich vlády budou více závislé na daních občanů. Navíc bude tento systém energie pro 21. století ekonomicky stabilnější a méně volatilní než ropa.
Je zde ale problém špatně zvládnutého přechodu. The Economist vidí dvě rizika. Prvním je nadvláda „autokratické“ Číny, která dnes vyrábí značný díl energetických zařízení pro výrobu čisté energie, například solární panely, lithiové baterie nebo větrné turbíny. Čína se tak místo petrostátu může stát „elektrostátem“. Budoucnost určí, jak moc budou jiné země směřovat tímto směrem. V Evropě jsou obří výrobci větrných turbín, evropské firmy také vedou ve snižování emisí. V USA je ale situace pod vlivem ropy a plynu z břidlic a zejména odporu republikánů vůči de-karbonizaci ekonomiky, a to přes velký potenciál země v oblasti obnovitelných zdrojů.
Dalším rizikem je transformace petrostátů, žije v nich 900 milionů lidí a vytvářejí 8 % světového HDP. Se snižováním významu ropy se bude mezi jejími producenty vést stále ostřejší boj o podíl na trhu. Například jen v tomto roce přišla Saudská Arábie o 49 % příjmů do svého rozpočtu. V budoucnosti ji čekají velmi horké roky.
Těmito riziky ovlivněné zpomalování přechodu k čisté energetice ale způsobí další problémy spojené s klimatickou změnou, které mohou mít ještě více destabilizující dopady. Otálet tedy podle časopisu nelze.
Pokud se naopak přechod od fosilních paliv k obnovitelným energiím zrychlí, jako že by měl, způsobí to další geopolitické turbulence. Krok k novému energetickému řádu je životně nutný, ale bude chaotický, míní úvodník.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.