Někteří šéfové vlád východních zemí EU návrhy Evropské komise ostře odmítají. Tímto způsobem se jeví „Evropský dům pro migraci“ spíše jako zřícená novostavba.
Evropský komisař Margaritis Schinas rád přirovnává nový „pakt o migraci“ k třípodlažnímu domu. 1. patro: udržování migrantů v jejich zemích původu, 2. patro: co nejvíce uzavřené hranice EU 3. patro: žadatelé o azyl, kteří i přesto projdou, jsou solidárně rozděleni mezi členy EU – ať už kvůli deportaci, nebo pro přijetí v ochotných zemích, píše Bernd Riegert pro Deutsche Welle.
Maďarský premiér Viktor Orbán a jeho visegrádští kolegové z Polska, České republiky a Slovenska s hlasitým rachotem svrhli tento filigránský konstrukt nové evropské azylové politiky. Orbán nechce vědět nic o 3. patře, o distribuci v EU a „deportačních sponzorstvích“ a „povinné“ solidaritě. A rakouský protimigrační kancléř Kurz rovněž považuje termín solidarita za nesprávný ve vztahu k žadatelům o azyl.
Schinasovy plány na evropský „migrační dům“ se dočkaly pouze kritiky a z Berlína, Říma a Paříže přišla vlažná podpora s poznámkou, že plán „budovy“ byl základem pro jednání a krokem směrem, který nebyl přesně definován.
Mnoho vědců z oblasti migrace si myslí, že to nebude fungovat, upozorňuje Riegert. Plán je nereálný, protože tvrdošíjní „odmítači“ ve východní a střední Evropě ho trhají na cáry. Orbán, Kurz a spol. požadují úplné uzavření hranic „nelegálním“ migrantům a okamžité odmítnutí všech žadatelů o azyl na vnějších hranicích. To by znamenalo konec práva na azyl, jak jej EU dosud prosazovala a ke kterému se zavázala na mezinárodní úrovni.
Pravděpodobně budou následovat roky jednání o mnoha jednotlivých částech „migračního paktu“, ale nakonec si uvědomíme, že se nelze dohodnout. Již mohla existovat rychlejší azylová řízení a více deportací odmítnutých žadatelů o azyl. Tyto právními předpisy Evropské unie již platí. Proč členské státy neuplatňují toto právo a místo toho zadržují lidi na řeckých ostrovech nebo je nechávají nahánět ve Středomoří mezi Libyí a Itálií, je podle autora záhadou.
Musí to být součást proradné odstrašující strategie. EU chce dokázat, že podmínky jsou zde horší než v Turecku, Libyi nebo Sýrii, aby lidé ani nepřijeli, míní Riegert.
Dokonce i evropská komisařka odpovědná za migraci Ylva Johanssonová nyní hovoří o zastrašování jako o cíli „migračního paktu“. Dvě třetiny žadatelů o azyl byly odmítnuty, uvedla Johanssonová, a měly by být proto odsunuty. To zní dobře, ale problémem je, že mnoho zemí původu nepřijímá své občany zpět. Nebo je nemožné určit, odkud lidé pocházejí nebo kde se schovávají. Proto je počet uskutečněných deportací neuvěřitelně nízký. „Migrační dům“ Margaritise Schinase bohužel ponechává otevřené, jak by se tyto okolnosti měly změnit. Chybí snad ještě jedno patro?
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.