Co Spojené státy sledují nedávným posílením své spíše symbolické přítomnosti v Sýrii?
Proč Spojené státy v nedávné době posílily vojenskou přítomnost v Sýrii, ptá se článek ruského analytika Alexeje Chlebnikova pro think tank Valdai Club. USA v Sýrii umístily dalších asi 100 vojáků a radarové systémy, posílily také letecké hlídkování nad regionem. Cílem má být lepší ochrana amerických a koaličních sil. Pentagon tak dává Rusku signál, aby upustilo od nebezpečných a provokativních akcí proti americkým vojákům a jejich spojencům v oblasti.
Prvním důvodem je, že posílení amerických jednotek v Sýrii nic nemění na statu quo, který platí v oblasti severovýchodní Sýrie. Tuto oblast už jednotky USA a kurdská YPG pod kontrolou mají. Po Trumpově stažení zde působí kolem 500 amerických vojáků, což je symbolický počet, na plnění zdejších úkolů však stačí. Po porážce ISIS je hlavním cílem USA odstrašení Ruska, Turecka, Íránu i Damašku a poskytnutí bezpečnostních garancí syrským Kurdům. Kromě toho USA nechtějí, aby syrští Kurdové vedli smysluplný dialog s Asadovou vládou v Damašku. USA by pak už neměly v Sýrii žádné spojence ani důvod zůstávat.
Na druhém místě Chlebnikov píše o tom, že Rusko svoje vojenské síly v severovýchodní Sýrii, v blízkosti města Kámišlí, posiluje, což pravděpodobně vyvolalo americkou odpověď (tj. posílení vlastních jednotek). Moskva se navíc dlouhodobě snaží o oživení dialogu mezi syrskými Kurdy a vládou v Damašku, který si Washington nepřeje.
Za třetí, píše Chlebnikov, se ze strany USA jedná o signál pro Rusko, Turecko a Írán, který všem třem zemím připomíná, že USA jsou v Sýrii stále přítomny a situaci sledují. USA doposud dokázaly bránit změnám ve zdejším statu quo a podle Chlebnikovova hodnocení tak brání rychlejšímu vyřešení konfliktu. Zároveň však Spojené státy nechtějí svůj syrský kontingent zvýšit příliš, aby se nenechaly znovu vtáhnout do konfliktu.
Na místě čtvrtém je tento krok nutné vidět i perspektivou domácí politiky v USA. Míří na americké voliče Donalda Trumpa, který tak dává najevo, že je připraven chránit americké jednotky v zahraničí.
Za páté je dobré si připomenout, že mezi Moskvou a Washingtonem již od roku 2015 funguje dekonfliktační kanál. Je to úspěšný mechanismus, který zabraňuje velkým incidentům mezi ruskými a americkými vojáky. Brání eskalaci a přímé konfrontaci. Minimální nárůst amerického personálu na východě Sýrie může podle Chlebnikova jen těžko tuto komunikaci zkomplikovat.
Z toho plyne, že posílení americké vojenské přítomnosti v Sýrii současný stav věcí nezmění. Spíše naopak, dokazuje americkou politiku omezeného angažování se při zachování schopnosti mít situaci pod kontrolou. Koneckonců, Sýrie není americkou prioritou, ať už sedí v Bílém domě kdokoliv.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.