Po sedmi hodinách jednání ve formě videokonference se ministři vnitra Evropské unie rozešli bez významného výsledku.
Ve „Sdělení komise o novém paktu o migraci a azylu“ ze dne 23. září 2020 se v úvodu píše, že „EU a členské státy stojí před úkolem vybudovat systém, jenž bude sloužit k dlouhodobému řízení a normalizaci migrace a bude se plně zakládat na evropských hodnotách a mezinárodním právu.“
Nový „pakt o migraci“, který Evropská komise navrhla k řešení problémů, o nichž se diskutuje už 5 let, dosud nebyl uzavřen. „Žádný z členských států nesouhlasí plně s mým návrhem,“ připustila Ylva Johanssonová (komisařka EU odpovědná za migraci) na závěrečné tiskové konferenci v Bruselu.
Spolkový ministr vnitra Horst Seehofer však cítí „silnou vůli dosáhnout dohody“, píše Bernd Riegert pro Deutsche Welle.
Mezi 27 ministry vnitra proběhla „slibná diskuse“, vyhodnotil virtuální setkání prostřednictvím videolinky z Berlína německý ministr vnitra Seehofer (CSU). Je optimistický. „V žádné oblasti nevidím nepřekonatelné překážky. Nakonec musíte vyvážit zájmy.“ Bylo dohodnuto, že žadatelé o azyl, kteří na něj nebudou mít nárok (tj. asi dvě třetiny přicházejících), by měli být rychle deportováni. Jedinou otázkou je, jak a kam.
Pokud jde o migraci v EU, v zásadě proti sobě stojí dvě skupiny států. Na jedné straně existuje pět středomořských zemí, Řecko, Itálie, Španělsko, Kypr a Malta, kde je registrována drtivá většina nelegálních migrantů. Na druhé straně jsou země (jako Polsko, Maďarsko nebo Rakousko), které nechtějí přijímat migranty z výše uvedených zemí stojících v „první linii“.
Horst Seehofer, který je jako německý ministr vnitra v současné době předsedou rady EU, by měl působit jako prostředník mezi oběma skupinami. Seehofer má samozřejmě také své vlastní zájmy, protože Německo má zdaleka největší počet žádostí o azyl v EU.
Povinná solidarita
Evropská komise chce nyní sladit tyto dvě skupiny států s novým principem „závazné solidarity“. Ti, kteří nechtějí přijímat migranty, by měli alespoň platit nebo pomáhat při vracení odmítnutých žadatelů o azyl do jejich domovských zemí jako „sponzoři deportace“.
„Stále existují členské státy, které jsou od povinné solidarity poněkud vzdálené,“ uvedl ministr vnitra Seehofer.
Rakouský ministr vnitra Karl Nehammer v novinovém rozhovoru odmítl „povinnou solidaritu“, protože by to nakonec vedlo k distribučním kvótám pro migranty, které by podle jeho názoru nebyly vymahatelné. Krátce poté, co Komise EU předložila tento návrh, český premiér Andrej Babiš odmítl myšlenku deportačních sponzorství a povinné solidarity.
Europoslanec Tomáš Zdechovský ve svém článku publikovaném 5. října 2020 k deportacím uvedl: „Zde však narážíme na problém. Na vrácení zpět mají země osm měsíců (v době krize jen čtyři), jinak si musí dotyčné migranty převzít! Nehledě na to, že toto časové omezení může být velmi netaktické vůči třetím zemím, do nichž mají být migranti navráceni. Třetí země budou moci využít tuto omezenou dobu k vydírání evropských zemí či protahovat proces navrácení tak dlouho, až nebude navrácení migrantů vůbec možné. I tato druhá možnost tedy může de facto znamenat relokaci.“ (Celý článek je k dispozici zde.)
Základní myšlenka a mnoho podrobností paktu jsou stále kontroverzní. Ministr vnitra Seehofer chce v následujících dvou měsících dosáhnout alespoň základní politické dohody. V listopadu se bude konat zvláštní setkání ministrů vnitra EU k paktu o migraci. Evropská komisařka Ylva Johanssonová si dnes v Bruselu nedělala žádné iluze. „Zaměstná to příští portugalské předsednictví,“ řekla.
Portugalsko převezme předsednictví 1. ledna na dobu šesti měsíců. Právo na azyl by mělo být v EU rozhodně chráněno. Seehofer a Johanssonová ujistili, že nechtějí izolovanou pevnost Evropa.
Psali jsme: