Jan Schneider si v dnešním díle jazzového průvoce připravil několik hudebních lahůdek. V neveselých časech přijdou k chuti…Covidu zmar!
Dnes zase na začátek jedna lahůdka – tenorsaxofonista Stan Getz a skladba (a aranžmá) Eddie Sautera I’m Late, I’m Late – s neobvyklým doprovodem smyčcového orchestru a bubeníka Roy Haynese, který dává lekci hraní štětkami (vypadá to lehce a samozřejmě, a v tom je ta obtíž a ojedinělost). Delší verze této skladby je ZDE.
Billy Harper napsal krásnou skladbu „Thoroughbred“ – zde v podání orchestru Gila Evanse s excellentními sóly tubisty Boba Stewarta (v první části) a George Adamse (v druhé části). Složení ansámblu je téměř totožné s tím, které jsme měli možnost vidět a slyšet kdysi v Praze (podpisy). Musím se přiznat, že jsem se tam tehdy přišel podívat na nepochybně skvělého amerického bubeníka – kdo jiný by mohl s famózním Gilem Evansem hrát? Pak jsem si myslel, že je to navíc určitě veliké „macho“, když mu šlágwerk připravuje ta drobná dívčina. Pak mi spadla, brada, když si Susan Evans (není to příbuzná kapelníka) sedla za bubny, a pak jsem jen čučel, jak hrála a jak se přitom rozkošně vrtěla! A co teprve, když orchestr zahrál Evansovu úpravu skladby „Gypsy Eyes“ Jimi Hendrixe!! Nezapomenutelné.
Pro velký úspěch další Tom Waits: Gun Street Girl je muzika ořezaná na kost, žádný zvuk navíc, minimum prostředků, maximální efekt. Nádherná tradice zhudebněných vyprávění, může mít obrovský počet slok, ale nenudí – ovšem Tom Waits nikdy nezkouší jít na doraz. Vzpomeňte si na mě, bude-li se vám ten motiv ozývat v uších ještě dlouho potom, na rozdíl od kovidu je příjemně nakažlivý.
Kovidu zmar!