Rozhovor: S ekonomem Janem Bittnerem jsme hovořili o významu a možnostech evropského Fondu obnovy pro české hospodářství. Dovede vláda krizi využít k potřebné modernizaci české ekonomiky?
!Argument: Můžete naše čtenáře uvést do kontextu, kde se vlastně vzal plán EU, který zahrnuje vytvoření Národního plánu obnovy v každé členské zemi EU?
Jan Bittner: Všem evropským zemím na jaře velmi rychle došlo, že ekonomická krize způsobená nutnými epidemiologickými opatřeními bude bolet. Keynesiánské oživení ekonomiky však především pro jih Evropy přestalo být možností, protože si ještě dnes nesou ekonomické následky krize z konce nultých let. Nedůvěra finančních trhů třeba v italskou ekonomiku, která byla nejvíce zasaženou zemí během první vlny koronaviru, začala ohrožovat celý kontinent.
Stejně jako je krize problém všech, tak i částečné řešení může ležet v evropské součinnosti. Společná evropská akce se ukázala být schůdnou cestou nově třeba i pro Němce, kteří v minulosti o jakékoli podobě společných dluhopisů nechtěli ani slyšet. Nakonec byli dokonce hlavními strůjci dohody nad společným zadlužením EU. Tahle půjčka nyní poskytuje příležitost zabít dvě mouchy jednou ranou: pomoci zasaženým zemím „stlačit ekonomickou křivku“, a to způsobem, který by nasměroval investice do digitální a ekologické transformace. A právě z důvodu, aby společnými penězi jednotlivé vlády jenom nelátaly díry ve svých rozpočtech, musí každá z nich předložit plán obnovy, ve kterém své prioritní investice předem definuje.
!A.: Hovoří se o tom, že plán přiděluje ČR asi 180 mld. Kč. Kde se tato částka vzala a proč není jistá?
J.B.: Z nového evropského nástroje na podporu oživení a odolnosti může ČR čerpat dvojím způsobem. Nejvíce diskutovaná je skutečně částka 180 miliard, která představuje přímé granty bez nutnosti, aby se Česko finančně podílelo. Tahle částka je výsledkem vyjednávání pětidenního summitu na konci července, během kterého se vedly boje o celkovou částku, která měla být „rozdána“ na tyto granty, a zároveň o výpočet, na jakou částku si který stát sáhne. A právě klíč alokace způsobuje nejistotu ohledně čísla 180.
Česko má totiž „jistých“ momentálně 90 miliard na základě výpočtu, který odráží velikost státu, zvýhodnění chudších zemí a zvýhodnění zemí s vysokou nezaměstnaností. Druhých 90 miliard představuje momentální odhad, protože tato částka se má odvíjet od poklesu reálného HDP letos a v roce 2021, aby víc dostaly země, které byly a budou koronavirou krizí více zasažené. Proti tomu se mimo jiné stavěl i náš premiér, čímž poukázal na krátkozrakost čistě pragmatického jednání ve srovnání s idealistickým „pomáháním slabšímu“.
!A.: Jedná se o půjčky, nebo granty? Jak to bude se splácením prostředků z Fondu obnovy? Zvýší se tím nějak veřejný dluh ČR?
J.B.: Vedle 180 miliard tak říkajíc zadarmo se trochu zapomíná na druhou část nástroje na obnovu, a to jsou půjčky. Česká vláda si může prostřednictvím Evropské komise půjčit až 400 miliard. Zatím to v plánu nemá, a to nejenom díky zatím ještě levným půjčováním Ministerstva financí, jehož poslední velká emise dluhopisů se splatností 11 let nese výnos pouze 0,91 %. Evropská komise je k tomu tak trochu součástí Eurozóny, takže půjčit si dnes 400 miliard v eurech znamená, že potenciální oslabení koruny v budoucnu by nás mohlo přijít zatraceně draho.
„Fond obnovy“ nebude mít na český veřejný dluh žádný vliv. Balík peněz, které si EU půjčila, nás zavazuje pouze tak, že budeme, pokud možno, aktivní v budoucích jednáních o způsobech jeho splacení. Dluh je to společný evropský a nelze jeho část připisovat konkrétnímu státu. Stejně jako nemůžeme dluh české vlády rozpočítat mezi jednotlivé kraje. Pokud jde o potenciální 400miliardovou půjčku, tu bychom samozřejmě museli splácet my, protože v takovém případě hraje Komise pouze roli pošťačky.
!A.: Jaké jsou priority stanovené Evropskou komisí a jak jsou začleněny do českého Národního plánu obnovy?
J.B.: Základní východisko představují Doporučení Rady k národnímu programu reforem (tzv. Country Specific Recommendations – doporučení pro ČR na rok 2020 je k dispozici zde), která jsou každoročním vodítkem pro sociální a hospodářské reformy v jednotlivých státech. Když už se mají z evropského eráru posílat finance „za nic“, navázání na doporučené strukturální reformy může zaručit elementární smysluplnost financovaných projektů.
Evropská komise zároveň vyžaduje, aby minimálně 37 % výdajů Národního plánu obnovy podporovalo klimatickou tranzici a 20 % digitální transformaci. To jsou explicitně dvě hlavní priority současné Komise, ale i většiny evropských zemí. Tento cíl bychom měli přirozeně podporovat i my, protože největším nebezpečím vládní pomoci ekonomice je nalít do ní stovky miliard, aniž by vláda využila krize jako příležitosti ke kvalitativnímu posunu českého hospodářství.
A.: Které priority jsou podle Vašeho názoru potřebné pro oživení a modernizaci české ekonomiky?
J.B.: Nynější podoba Národního plánu obnovy obsahuje analýzu českého hospodářství, ve kterém jsou identifikované některé jeho silné i slabé stránky. To, co ale Česku třicet let chybí, je hospodářská strategie, která by na takovou analýzu navazovala. Takže i když dokument kupříkladu uvádí silné sektory české ekonomiky, např. nanotechnologie nebo biotechnologie, nenavazuje snahou o odpovídající specializaci.
Češi by také neměli vnímat českou ekonomiku jako ostrůvek dokonalosti nezávislý na okolí. Pokud celý svět závodí v technologiích a opatřeních proti klimatické krizi, nelze se tvářit, že se nás to netýká. V ekonomice se zahálka nevyplácí.
!A.: Které priority považuje naopak za sporné?
J.B.: Povinnost sepsat plán obnovy představuje pro Česko šanci se skutečně zamyslet nad tím, co naše ekonomika potřebuje. Komise nás dokonce pošťouchává správným směrem. Digitální transformace, zelená tranzice, upgrade vzdělávacího systému nebo institucí na trhu práce by bezpochyby pomohly. Ne nutně nastartovat dynamickou konvergenci, ale minimálně by nám západ Evropy nemusel znovu utéci. Jak je ale naším zvykem, my se k příležitosti postavili čelem, s betonářským válcem v zádech. Představa vlády o investicích do inovací ve vzdělávání za 20 miliard? Stavba nového kampusu na Albertově. Jak zachovat vodu v krajině? Zalít ji betonem a postavit přehrady.
Druhou, snad ještě spornější prioritou vedle betonu je tzv. podpora podnikání. Celkem 47 miliard by chtělo Ministerstvo financí proplatit jako náhradu za své dvě daňové výjimky: zpětné uplatnění daňové ztrát (tzv. loss carryback) a zrychlené odpisy. Aniž by se jednalo o jednu z priorit EU, tj. klima a digitalizaci, aniž by se to jen vzdáleně týkalo některého z doporučených strukturálních reforem, přesto Česko doufá, že Komise i ostatní státy poskytnou peníze právě na daňové výjimky v hodnotě, která v rámci celého plánu převyšuje veškeré investice do digitální transformace, vzdělávání i trhu práce. Odolnější ekonomika, která má vzejít z této obnovy, by mohla stavět na progresi korporátní daně, která by snížila daně malým a středním, kteří to mají proti nadnárodním molochům obtížné. Navíc by tak mohl rychleji vznikat domácí kapitál, který by zbytečně neodplouval z naší země. Daňové odpustky velkým firmám ale naší ekonomice nijak zásadně nepomohou.
!A.: Když se předloží Národní plán obnovy, jaký je další postup, budou jednání s Evropskou komisí pokračovat?
J.B.: Premiér Andrej Babiš už předsedkyni Evropské komise Ursule von der Leyenové předal plán osobně, a to i přes trvající zásadní rozpory na úrovni vlády, která tuto podobu plánu neposvětila. Tím momentem začínají konzultace s Komisí s cílem shodnout se do konce dubna 2021 na konečné podobě plánu, která by odpovídala dohodnutým požadavkům. Nutno dodat, že von der Leyenová neobdržela Národní plán obnovy, který česká vláda ještě nestihla zpracovat, ale pouze jeho východiska. I nad nimi se však povedou bilaterální jednání, přičemž podrobný plán bude vznikat paralelně s nimi. Pokud konečný plán Komise nakonec akceptuje, ještě jej bude muset předložit k odsouhlasení na Evropskou radu.
A.: Může nastat situace, že bude EK některé investiční plány vetovat?
J.B.: Domnívám se, že je to dokonce pravděpodobné. Ne každý má pochopení pro švejkování, když jde o desítky a stovky miliard. Snaze formálně splnit podmínky, ale vlastně si to udělat po svém, odpovídá nejen pokus o proplacení daňových výjimek, ale třeba i splnění 37% podmínky investic do zelené tranzice. Naopak sama Komise by mohla poukazovat na rozpor mezi doporučeními Rady, které z jedné třetiny spadají do tématu trhu práce a sociálních věcí, přičemž v plánu je na tuto oblast alokováno jen 1,3 % financí.
Na Národním plánu obnovy je ještě mnoho práce, tak můžeme doufat, že se v rámci nich upřednostní budoucnost českého hospodářství před ochranou současného byznysu. Největší chybou by bylo, kdybychom stovky miliard (naše i ty evropské) investovali do návratu ke staré nízkonákladové ekonomice. Znova by nám tím ujel vlak a další pojede zase až při příští krizi. Přitom ta už může být tou klimatickou.