Podle ruského experta nejde jenom o byznys, ale také o nástroj k udržení a posílení mnohopolárního světa.
V případě ruských vývozů zbraní se odborníci často zaměřují v první řadě na jeho komerční, průmyslové a inovativní efekty, které jsou značné, píše pro ruské noviny Vědomosti zbrojní expert Konstantin Makijenko.
Mezi roky 1992–2012 představoval vývoz zbraní jediný zdroj financování a přežití ruského zbrojního průmyslu. Nicméně komerční prodeje do zahraničí si udržely svoji důležitost i v době státního programu mezi roky 2011–2020, kdy státní zakázky činily celkem asi 20 bilionů rublů. Za prvé, exportní objednávky byly na rekordní úrovni i v době, kdy rostla poptávka ruského státu. Po roce 2013 je hodnota vývozů ruských zbraní kolem 15 miliard dolarů za rok, což představuje asi třetinu státních zakázek. Na druhém místě je rentabilita vývozů zbraní vyšší než v případě státních zakázek.
Ještě důležitější je, že vývozy pomohly udržet nejen průmyslové možnosti zbrojařů, ale i jejich inovační potenciál. Velká část dnešního „obranného štítu“ Ruska byla vyvinuta právě díky exportním dohodám nebo díky finanční pomoci Rosoboronexportu, státního vývozce zbraní. Článek ukazuje konkrétně, které komponenty ruských zbrojařských výrobků současnosti byly vyvinuty díky mezinárodní spolupráci nebo z modelů vyrobených pro export. Týká se to stíhaček Su-30, ponorek „projektu 06363“ nebo fregat „projektu 11356P“, ruského tanku T-90C a dalších.
Nakonec i ruský průlom v nadzvukové oblasti, který na dlouhé roky devalvoval americké pokusy o vytvoření protiraketové obrany, by nebyl možný bez společného projektu s Indií s názvem BrahMos.
Kromě toho autor vidí vývozy ruských zbraní také jako mechanismy uchování mnohopolárního světa. V tomto smyslu mají vývozy i vlastní rozměr. Hlavními dovozci ruských zbraní jsou dnes: Čína, Indie, Alžírsko, Venezuela, Vietnam, Sýrie. V konkrétní dobu patřily k objednavatelům také Malajsie, Irák, Spojené arabské emiráty a Brazílie. Jde o země, které se snaží provádět suverénní vnější a obranou politiku. Potvrzuje to také nedávný nákup raketového systému S-400 Tureckem, který by se ještě před čtyřmi lety zdál jako fantazie. Dalším příkladem je rozhodnutí Íránu, že hned po skončení embarga na dovoz zbraní 18. října, obnoví svoje nákupy zbraní.
I když ruskému zbrojnímu průmyslu dominují komerční motivy, přesahuje jeho význam jen úzce obchodní oblast. Fakticky jde o důležitý geopolitický nástroj udržení a posilování mnohopolárního světa. To je také důvodem, proč ruské dodávky zbraní budí v USA takovou nelibost. USA dobře chápou, že tu nejde o obyčejnou obchodní konkurenci, ale o součást boje o uchování americké hegemonie.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.