Jak Rusko prohrálo druhou válku v Karabachu

Hlavním faktorem úspěchu ázerbájdžánské armády a faktické porážky Arménie byla převaha ve vzduchu a využití dronů, míní ruský expert.

Konstantin Makijenko na stránkách Vědomostí komentuje výsledky karabašské války. V noci z 9. na 10. listopadu tato druhá válka o Náhorní Karabach válka skončila těžkou (jestli ne zničující) porážkou Arménie. Podepsaná dohoda je vlastně kapitulací, která byla nevyhnutelná po ztrátě města Šuša. Pokračování války by zhoršilo situaci Jerevanu a případná kapitulace by pak byla horší.

Podle hodnocení ruského analytika připomíná nyní Arcach Československo po okupaci Sudet. Bezpečnost Arcachu bude nyní záležet výhradně na ruských mírových silách. Za pět let, jestli ne dříve, potom turecko-ázerbájdžánská aliance dokončí práci započatou v roce 2020. Snad i dříve, pokud ázerbájdžánští generálové a jejich turečtí kolegové usoudí, že Ilham Alijev je se svou příliš vyváženou politikou překážkou pro realizaci osmanských a panturkických projektů.

Výsledky této druhé karabašské války jsou podle autora geopoliticky katastrofální nejen pro Arménii. Jsou katastrofální i pro Rusko. Závoj zdánlivě úspěšné mediace a uvedení mírových sil (rukojmí?) bude záhy odhalen a ukáže tvrdou realitu. Vliv Ruska v oblasti Zakavkazska právě oslabil a vliv a prestiž šťastného a šikanujícího Turecka naopak nesmírně vzrostly.

Nyní je otázkou, proč by Baku vlastně teď mělo dělat vyvažující politiku mezi třemi hlavními státy, Ruskem, Tureckem a Íránem? Hlavní národní úkol – návrat území ztracených v roce 1994 – byl vyřešen, byla zajištěna přímá komunikace s Tureckem a dnes lze s Rusy hovořit zcela jiným tónem. Ve prospěch Ankary se dramaticky mění rovnováha sil v turkicky mluvících zemích střední Asie. Klient a spojenec Ruska (Arménie) ztratil, a naopak spojenec Turecka je vítězem. Není to snad důvodem pro zamyšlení: který projekt je vlastně slibnější – ruská postsovětská integrace, nebo panturkické oživení?

Je nepochybné, že rovněž turkické nacionalistické a separatistické skupiny jsou v samotném Rusku dnes aktivnější. Na Ukrajině by se mohli tamní revanšisté nyní také snažit o karabašský scénář pro Donbas, varuje dále Makijenko ve svém textu.

Jak se vlastně Ázerbájdžánu povedlo vyhrát? Podle hodnocení ruského analytika jde výhra na vrub určitého vojenského „převratu“ či „protorevoluce“. Její podstatou byla nová úloha bezpilotních letounů a „kamikadze dronů“. Hlavním faktorem úspěchu ázerbájdžánské armády pak byla převaha ve vzduchu. Novinkou však je, že k tomu nedošlo pomocí pilotovaných letounů, ale prostřednictvím těch bezpilotních. Už v minulosti se ostatně ukázalo (Sýrie, Libye, útoky na saúdské ropné závody), že bezpilotní letouny dovedou řešit úkoly na strategické úrovni.

Nyní jsme byli svědky použití dronů v konfliktu dvou regulérních armád a v podmínkách lesnatého a hornatého terénu. Arménům chyběl systém protivzdušné obrany (měli jen některé jeho prvky), což vzdušnou převahu Ázerbájdžánu umožnilo. Makijenko dále předpokládá, že za celým strategickým plánem bojů nebyli ani Ázerbájdžánci a ani Turci. Mohlo se jednat o Izraelce, kteří sledují nejen obchodní, ale i geopolitické cíle a jsou dobrými přáteli arménského lidu. Nicméně Tel-Aviv dlouho usiloval o využití ázerbájdžánského území pro vlastní zpravodajské a podvratné operace proti Íránu, což Baku ale odmítalo. Možná, že na oplátku za organizování výprasku arménských vojsk tentokrát Izraelci dosáhnou kýženého výsledku, píše dále ruský analytik.

Hlavním ponaučením pro ruskou stranu je to, že nikdy, nikdy nesmí podceňovat nepřítele. V „odborném“ prostředí a obecně ve veřejném mínění panuje blahosklonný a ironický postoj vůči ukrajinské armádě, uvádí Makijenko další příklad s tím, že neví, jak ukrajinské ozbrojené síly vyhodnocuje ruská armáda. Takový pohled je oblíbený mezi účastníky televizních „politických“ diskusních pořadů na federálních kanálech. Mezitím se ukrajinská armáda změnila, liší se od té, která byla u Ilovajska nebo Dělbačeva, má silnou taktickou iniciativu.

Tyto iluze, píše dále Makijenko, jsou velmi nebezpečné. Ukrajinská armáda, byť je v menším počtu, má už zbraňové systémy, které Rusko nemá. Jde o protitankové raketové systémy třetí generace nebo drony kamikadze. Z Turecka si Ukrajina objedná a dostane průzkumný dron Bayraktar TB2.

Arménská katastrofa roku 2020 by měla sloužit jako ponaučení pro ostatní, aby nečekali na to, než se z ní poučíme my sami, končí článek.

Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.