Evropská unie za časů korony

VSa Trendy

„Evropa není žádný bankomat, Evropa je společenství hodnot,“ říká David Sassoli, předseda Evropského parlamentu.

Jaká je situace v zemích EU, které byly krizí zasaženy nejvíce? Na to se ptá německý filmový dokument, který odvysílala stanice ARTE. Vystupují v něm např. předseda Evropské rady Charles Michel a předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová.

„To není můj stát! Stát musí být jako otec, který je tu pro své děti, když se jim daří špatně. Italský stát vždy bere, ale nic nedává,“ říká Cristina Sfrisová zahořkle. Pracuje na ostrově Murano jako sklářka a mnoho let žila z turistického ruchu v Benátkách. Od března, kdy začala koronakrize, nemá žádný příjem. A státní podpora? Neexistuje.

Ačkoli vláda v Římě rychle oznámila řadu opatření ke stabilizaci a stimulaci ekonomiky, lidé v Itálii museli čekat měsíce na své „Kurzarbeit“ peníze. Nebo to ztroskotalo kvůli komplikovaným žádostem o překlenovací peníze. Italská administrativa byla ochromena, její struktury se pod náporem zhroutily.

Pandemie nemilosrdně odhalila slabá místa v mnoha evropských zemích. Zdravotnické systémy nepřipravené na mimořádné situace. Nedostatečné systémy sociálního zabezpečení, které by lidem zajistily, aby se mohli alespoň najíst.

Pandemie však také ukazuje, jak politici využívají krizi ve svůj prospěch – například Viktor Orbán zvyšuje tlak na média ve své zemi. Mezitím v Bruselu horečně pracují na tom, aby se EU netříštila. Finanční krize se svými ničivými dopady, zejména v Řecku, Portugalsku a Španělsku, je varováním pro mnohé.

Tentokrát je snaha čelit největší krizi v historii EU jako celek. Na červencovém summitu EU byl schválen historicky bezprecedentní finanční balíček ve výši přes 1,5 bilionu eur. Evropský parlament i národní parlamenty s tím však musí souhlasit. Čas utíká a spory se prohlubují. (Podrobně k výsledkům Mimořádného zasedání Evropské rady zde.)

Reportáž je dostupná na webu ARTE TV do 9. prosince 2020. Jazykové verze: francouzština, němčina; k dispozici jsou titulky: německé, italské.

***

Přinášíme ukázku z dokumentu:

Barcelona, polovina července

Ve Španělsku během lockdownu poklesl hrubý domácí produkt o 20 %. Došlo ke ztrátě jednoho milionu pracovních míst. Sabine Hindersinová z potravinové banky (Banc dels Aliments) říká: „Pandemie je mnohem horší než finanční krize v roce 2008. Tenkrát šlo jen o finance. Nyní jde kromě peněz také o krizi zdravotního systému. A to je teprve začátek. Doteď jsme se soustředili na boj s nemocí, ale brzy přijde krize sociální.“

Potravinová banka v Barceloně pomáhá 160 000 lidí měsíčně. Antonio Ruiz chodí každý den se svými dětmi do jednoho z 362 distribučních středisek. Číšník je od začátku krize bez práce, jeho restaurace musela zavřít. Jeho žena je také bez zaměstnání. „Chodím sem od začátku pandemie, kdy jsem přišel o práci. Nemáme už žádný příjem a máme tři děti. Teď přišlo všechno najednou, mám se vystěhovat z bytu. Nemůžeme nic zaplatit, nedostáváme prostě peníze,“ říká Antonio.

Až do září uvalila španělská vláda moratorium: nikdo nesmí být kvůli koroně vyhozen z bytu. Antonio nevěří, že do té doby najde práci. Nevidí žádné východisko.

Antonio dodává: „Nejraději bych sem nechodil, ale nemám na výběr. Z čeho mám své děti živit? Co mám dělat? Jinak bych musel v supermarketu ukrást plný vozík jídla. Nemám jinou šanci, práci stejně nedostanu, kdo mě teď přijme?“

Postihuje to ty nejchudší, stejně jako během finanční krize.

Athény

Před deseti lety otřáslo zhroucení mnohých bank národními ekonomikami EU. Obzvlášť těžce bylo zasaženo Řecko. Nezaměstnanost a bezdomovectví explodovalo, objevily se sociální nepokoje. Dodnes se Řecko hospodářsky plně nezotavilo. Totéž platí pro Itálii, Španělsko a Portugalsko, míní hospodářská novinářka Ulrike Herrmannová: „Celý jih během eurokrize těžce trpěl. Nejhorší to bylo v Řecku. Ti nakonec ztratili 28 % hospodářského výkonu. To se ještě nikdy v době míru nestalo.“

Odpovědnost za rigidní politiku úsporných opatření měla tzv. Trojka (ECB, MMF a EK). Angela Merkelová byla pro mnoho Řeků symbolem této politiky austerity a v jejich očích zemi ruinovala a zničila mnohým existenci. Šetřit, a teprve poté na solidních základech lépe hospodařit – tento princip Trojky v Řecku selhal.

Ulrike Herrmannová k tomu říká: „Bylo jasné, že pokud se zopakuje chyba z eurokrize, tak vybouchne nejen euro, ale i EU.“

Brusel, 17. červenec

Po dvouměsíční přípravě se setkají představitelé států a šéfové vlád. Francouzský novinář Jean Quatremer se specializuje na evropské otázky a říká:

„Evropa – to je 27 členských států, 27 politických tradic, 27 právních systémů… To je jakoby USA byly řízeny 50 guvernéry jednotlivých federálních států. Budou se setkávat čtyřikrát do roka, aby jednohlasně rozhodovali. Myslíte si, že by pak USA byly velmocí? Že by třeba guvernér Arizony nebránil svůj federální stát před těmi lenochy např. z Rhode Islandu? Byla by to ta samá podívaná jako tady.“

Společné dluhy EU a Fond obnovy

Pandemie přispěla k historickému okamžiku: EU se poprvé dohodla na společných dluzích. Merkelová k tomu řekla následující: „Evropa ukázala, že je připravena v této zvláštní situaci jít novou cestou.“

Emmanuel Macron: „Fond obnovy znamená pro Evropu a eurozónu historickou změnu. Je to poprvé, co se tato možnost společného zadlužení použila. Díky tomu máme perspektivu pro nové projekty.“

Ursula von der Leyenová: „Všichni si zde (na jednání) uvědomovali, jaká je situace. Pokud tady selžeme, selže Evropa (Wenn wir hier scheitern, dann scheitert Europa).“ Pozn. red.: Možná to některým připomnělo výrok Merkelové z roku 2010: „Scheitert der Euro, dann scheitert Europa (Pokud padne euro, padne Evropa).“

Jak uvádí ve filmovém dokumentu německý ministr zahraničí Heiko Maas, „pokud jde o Fond obnovy, tak nás ovlivnila zkušenost, kterou jsme udělali během finanční krize s Řeckem. Myslím, že Itálie nebo Španělsko nebyly připravené akceptovat podmínky, které tehdy platily pro Řecko.“

Velké částky, které EU dává k dispozici, se budou muset jednou splatit. EU s tím započne od roku 2028. Jak? To je otázka vyjednávání. Rozpočty jednotlivých zemí to nesmí zatěžovat. Společné dluhy členské státy k sobě ještě více připoutaly.

Kontrola využití peněz

Manfred Weber, člen Evropského parlamentu říká: „Pro nový fond potřebujeme systém kontroly, který na evropské úrovni umožní prokázat, kam ty peníze jdou.“

Největší částku dotací (65,5 miliard eur) by měla dostat Itálie. Obavy, že peníze ne vždy skončí, kde by měly, jsou oprávněné – příkladem může být jihoitalský kontejnerový přístav Gioia Tauro, který vznikl za podpory prostředků z EU. V rámci Evropy je to jedno z největších překladišť kokainu z Jižní Ameriky. Je to dojná kráva pro jihoitalskou mafii, která kontroluje obchod s drogami v Evropě. (V roce 2019 zde byla zabavena tuna kokainu maskovaná jako dodávka banánů, cílovou zemí mělo být Německo).

Ale jsou tu i jiné problémy. I když se peníze z EU dostanou na správné místo, nejsou často využity. Ve finančním období 2014–2020 měla Itálie ze strukturálních a investičních fondů k dispozici 44,7 miliard eur. Doteď využila pouze 40 % z této sumy. Nejefektivněji využívá prostředky Finsko (77 %), průměr EU je 50 %.

Jak se má EU před šlendriánem, plýtváním a korupcí chránit? Předseda Evropského parlamentu David Sassoli navrhuje jasná kritéria.

„Právě teď, kdy Evropa připravuje velké množství prostředků (jsou to nakonec peníze evropských občanů), máme povinnost posílit právní stát, aby byly dodržovány základní principy, protože Evropa není žádný bankomat, Evropa je společenství hodnot, říká Sassoli.

Psali jsme:

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.