Dohoda má celou řadu průsečíků s asijskou i eurasijskou integrací. Západ by si ohledně RCEP měl udělal pořádně domací úkoly…
Právě uzavřená největší obchodní dohoda RCEP (Regional Comprehensive Economic Partnership) přinese energii čínské Nové Hedvábné stezce (či Jednomu pásmu, jedné stezce), píše v rozsáhlejší analýze pro Asia Times Pepe Escobar.
Dohoda byla uzavřena na virtuálním summitu a sdružuje celkem 10 zemí organizace ASEAN a dále pak Čínu, Japonsko, Jižní Koreu, Austrálii a Nový Zéland. Dohoda se dojednávala celkem 8 let a sdružuje celkem 30 % světové ekonomiky a 2,2 miliardy lidí. Podle Escobara se jedná o první příznivý mezník současných „zuřivých dvacátých let“, které začaly zavražděním íránského generála Kasíma Sulejmáního, následně pandemií a nyní pochybným „velkým restartem“.
Dohoda RCEP dělá z východní Asie nepochybný prvotní hub geoekonomiky, i když asijské století začalo už v 90. letech, píše Escobar.
Pro Západ znamená nová obchodní dohoda nutnost udělat si pořádně domácí úkoly a pochopit, že RCEP není o tom, že „vylučuje USA“ nebo že „ji navrhla Čína“. Jde o dohodu, která jde napříč Asií, začala se diskutovat v ASEANu od roku 2012 a zahrnuje také Japonsko, které se z praktických důvodů řadí ke globálnímu Severu.
První dohoda, která spojuje Čínu, Japonsko a Jižní Koreu
RCEP je první dohoda, která spojuje Čínu, Japonsko a Jižní Koreu. Je už zřejmé, že celkem 20 kapitol této obchodní dohody zjednoduší cla s nejméně 65 % plně otevřenými odvětvími služeb a zvýšenými limity zahraničních podílů, upevní dodavatelské řetězce a kodifikuje nové předpisy pro e-odchod. Firmy tak ušetří na nákladech a bez dodatečných předpisů budou moci vyvážet své zboží v rámci 15 zemí, které RCEP sdružuje. O tom je nakonec integrovaný trh, dodává Escobar.
Pointou není, že RCEP umožňuje „geopolitické ambice“ Číny, jak se všude opakuje jako ohraná deska. Pointou je, že RCEP vznikla jako přirozený doplněk čínské role jako hlavního obchodního partnera prakticky všech východoasijských zemí.
Další informace:
Z geopolitického a geoekonomického úhlu pohledu je tedy RCEP přirozeným doplněním projektu Nové Hedvábné stezky (NHS). RCEP umožní nové zaměření na NHS, jejíž implementační fáze začne podle oficiálního harmonogramu v roce 2021. Nízkonákladové financování a zvláštní devizové úvěry, které nabízí Čínská rozvojová banka, bude mnohem selektivnější.
Zejména v jihovýchodní Asii se bude klást velký akcent na Hedvábnou stezku zdraví. Prioritou budou mít strategické projekty, které se dotýkají rozvoje hospodářských koridorů, logistických zón, finančních center nebo sítí 5G. V krátkodobém a dlouhodobém horizontu budou mít prioritu také špičkové technologie v oblasti zdraví.
Vyjednávání RCEP se také dotklo otázky takového integračního mechanismu, který by uskupení umožnil obejít WTO v případě, že by Washington i nadále tuto organizaci sabotoval.Vedle finančních kompromisů bylo imperativem RCEPu podle Escobara také geopoliticky upevnění něčeho jako „Obchoduj, nebojuj“. Dalším krokem by mohla být ústava hospodářského bloku, který je silnější než EU.
Krach TPP i Trumpova „odpojení“
Nová obchodní dohoda RCEP také znamená nenapravitelný krach Transatlantického partnerství (TPP) z doby prezidenta Baracka Obamy. Dohoda TPP ale nebyla o tom, že by tvořila protiváhu Číně v jejím obchodním prvenství v Asii. Jednalo se o dohodu, která dávala svobodu ke všemu pro asi 600 nadnárodních společností, které se na jejím návrhu podíleli. Malajsie a Japonsko to na začátku prokoukly.
Dosažení dohody RCEP je také znamením neúspěchu Trumpova bludu o „decoupling“ (odpojení) a pokusů vrazit klín mezi Čínu a její partnery v Asii. Všichni mezi sebou budou dál obchodovat. Přesto ale nedojde k izolaci amerických nadnárodních společností, protože z RCEP budou profitovat prostřednictvím svých dceřiných společností.
Pak je tu indický problém. Indie do RCEP nevstoupila, protože oficiálně argumentovala tím, že dohoda ohrozí živobytí zranitelných Indů – jde o kód pro invazi levných čínských výrobků. Odmítnutí přistoupit k dohodě je podle Escobara velkolepým příkladem toho, jak sám sobě vrazit dýku do zad. Módiho Indie vsadila na špatného koně, na USA a jejich čtyřspolek, který hlásá zadržování Číny.
Indie jen těžko vynahradí tuto geoekonomickou i diplomatickou chybu. Země se tak distancuje od ASEANu a RCEP upevňuje Čínu, a ne Indii, jako nesporný motor východoasijského růstu v rámci přemístění dodavatelských řetězců po pandemii.
Bude zajímavé, co udělá Rusko, které se zatím angažuje v sisyfovském boji o zvládnutí turbulentních vztahů s Německem, ruským největším importním partnerem. Je zde ale rusko-čínské strategické partnerství, která by se mělo posílit ekonomicky. Moskevský koncept Velké Eurasie zahrnuje hlubší angažmá na Východě i na Západě, včetně Eurasijské ekonomické unie, která má dohodu o volném obchodu s Vietnamem (signatář RCEP).
Další průsečíky
Šanghajská organizace spolupráce (ŠOS) není geoekonomickým mechanismem. Projev čínského prezidenta k hlavám států ŠOS byl ale zajímavý. Si Ťin-pching řekl: „Musíme rozhodně podporovat příslušné země v tom, aby hladce prosazovaly hlavní domácí politické programy v souladu se zákonem; zachovávaly politickou bezpečnost a sociální stabilitu a rozhodně se stavěly proti vnějším silám, které se pod jakoukoli záminkou vměšují do vnitřních záležitostí členských států.“
Zřejmě to nemá nic společného s RCEP, i když je zde celá řada průsečíků. Čína zohledňuje potřeby vakcíny proti nemoci Covid-19 pro členy ŠOS, což by mohlo být rozšířeno i na RCEP, míní Escobar. Ukazuje se, že iniciativa Nové Hedbávné stezky, Euroasijské ekonomické unie, Šanghajské organizace spolupráce, RCEP, BRICS+ a Asijské infrastrukturní průmyslové banky jsou provázány. Všechno to se pak promítá geopoliticky i geoekonomicky na užší asijskou a eurasijskou integraci.
Zatímco psi dystopie štěkají, asijská a eurasijská karavana jede dál, končí Escobar.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.