Co by nový prezident USA měl nebo neměl dělat se vztahy s Ruskem Vladimira Putina?
Bidenova výhra v prezidentských volbách je podle komentátora Financial Times Philipa Stephense osvobozením pro atlantické vztahy. Evropané i Američané znovu hovoří o tom, co budou dělat společně. Vysoko na seznamu úkolů je Rusko Vladimira Putina. Dnešní článek ukazuje dominantní mainstreamové vidění vztahů USA a Ruska po změně v úřadu prezidenta USA– pozn.red.
Odchod Donalda Trumpa z Bílého domu bude příležitostí pro další utažení šroubů Kremlu za jeho četná narušení „na pravidlech postaveného mezinárodního pořádku“, píše Stephens. Nicméně je tu také jiná možnost – zkusit, zda existuje příležitost k přepracování vzájemných vztahů. Oba tyto přístupy si nejsou vzdáleny tak moc, jak by se zdálo.
Putin dnes nemá dobré časy, míní Stephens. Před pár měsíci oslavoval přijetí ústavní reformy, která mu umožní být prezidentem do konce života. Nyní to ale jde s Ruskem z kopce, myslí si komentátor, ekonomiku poškodily nízké ceny ropy a pandemie, propadají se i životní standardy lidí. A prezident tráví stále víc času na své dače mimo Moskvu. Vedle toho pokračují v Bělorusku prodemokratické protesty a pokus o zabití Alexeje Navalného světu připomenul, že Kreml sponzoruje politické vraždy, míní dále Stephens.
K dalším problémům Ruska řadí vedle konfliktu na východní Ukrajině také válku mezi Arménií a Ázerbájdžánem, která destabilizuje jižní Kavkaz, kde Turecko stojí proti Rusku v soutěži o regionální vliv, politický neklid v Kyrgyzstánu a ruské intervence v Sýrii a Libyi, které sice vypadaly dobře, ale je těžké na nich najít strategické zisky pro Rusko.
Trumpova prohra, píše dále Stephens, nejenže bere Putinovi jeho nejdůležitějšího obdivovatele, ale obírá ho i o vztah, který dodával legitimitu jeho autoritářskému režimu. Navíc Joe Biden slibuje přestavbu atlantické aliance, neboť ještě patří ke generaci, která si NATO velmi váží.
Všechno toto dohromady staví podle komentátora Financial Times Putinův režim před otázku, zda si může dovolit být po následující 4 roky v otevřeném konfliktu se západem. Je jisté, že k něčemu takovému nastal čas právě nyní, myslí si Stephens ohledně situace Ruska.
Reset není oblíbené Bidenovo slovo. Obamův reset v roce 2009 k ničemu nevedl a Putin pak provedl invazi na Krym a východní Ukrajinu, v té době se Biden jako viceprezident USA staral o politiku USA vůči Moskvě a východní Evropě. Nejnověji se Biden vyjádřil, že by Kreml měl za porušování mezinárodních norem zaplatit vysokou cenu. USA budou podle budoucího prezidenta podporovat i občanskou společnost v Rusku.
Nicméně Biden je také pragmatik. Už ostatně naznačil, že chce prodloužit platnost dohody Nový START. Logika je následující: obě země by měly kooperovat v případech, kdy je to pro obě země nejlepší – příkladem je klimatické změna nebo globální distribuce vakcíny proti Covidu-19. A Stephens připomíná, že Západ s Moskvou jednal i na vrcholu studené války.
Zda by taková spolupráce mohla být předehrou pro větší tání ve vztazích mezi USA a Ruskem, není jisté. Podle Stephense totiž Putin staví svou politiku na zakořeněném pocitu křivd ze strany Západu.
Na druhou stranu mnoho Evropanů, snad i většina, by reset vztahů s Ruskem podpořilo. Zvláště to platí o Emmanuelu Macronovi, který se o normalizaci vztahů s Ruskem snaží. Uvítala by to ale i Angela Merkelová, která musí hájit plynovod Severní proud 2.
A v tom je právě to nebezpečí, myslí si Stephens. Zjistit možnosti oteplení vztahů s Ruskem dává pro Bidena smysl, jenže až moc Evropanů je připraveno se před Putinem ohnout na základě jeho podmínek. A proto dochází autor k názoru, že reset vztahů mezi USA a Ruskem by byl smysluplný je tehdy, pokud bude Moskva ochotna k trvalé změně svého chování. Způsob, jak Vladimira Putina k něčemu takovému přesvědčit, je být na něj od počátku neúprosně tvrdý, končí komentátor.
Dočetli jsme se v novinách Financial Times ze dne 20. listopadu 2020, str.17.
Psali jsme:
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.