Nedělní !Argument patří kultuře a jazzové muzice. Další díl průvodce jazzovou hudbou od Jana Schneidera je tu.
Na úvod si dovolím nabídnout lahůdku výjimečné kvality – Dizzy Gillespie ohromujícím způsobem podal miniaturku geniálního skladatele a pianisty Mala Waldrona „Duke’s Awakening“, použitou ve filmu „The Cool World“. Dizzyho hra je technicky brilantní a emocionálně nabitá, a to jak v poloze zadumané, tak i v té druhé, velmi exponované pasáži. Určitě nejsem sám, kdo si tu koncentrovanou nádheru pustil opakovaně. Dlužno dodat Dizzyho spoluhráče – tenorsaxofon hraje James Moody, piano Kenny Baron, basu Chris White a na buben ševelí Rudy Collins.
Nejen pomalé a krátké skladby jsou plné emocí. „Saturday Night in The Cosmos“ skladatele Dona Pullena dovede rozehřát i v tomto chladném počasí. Zejména pianisty by mohlo potěšit skutečně neortodoxní Pullenovo pojetí hry na klávesy, které je však navýsost účelné a muzikální! Nádherné jsou též změny poloh hry George Adamse, od flétnové poesie až po drsné saxofonové „brabencování“! Úžasnou rytmiku tvoří nádherně dynamická a melodická basa Camerona Browna a neúnavné a vynalézavé bicí Lewise Nashe. A jelikož je ta základní figura tak logická a melodická, mnozí si možná ani nevšimnou, že celý ten „těžký nářez“ je v lichém rytmu na 5!
Na závěr ještě pohlazení na duši – svrchovaně důstojně zhudebněná a současně i ztvárněná poesie, jak to umí Tom Waits: Shore Leave. Jak mi kdysi po prvním pokoukání tohoto kousku řekl Jirka Durman, freejazzovým bohem obtížený saxofonista, Waitsův stage-concept „Big Time“ je jedním z velmi řídkých případů, kdy je hudbu nutno i vidět!