Základní příjem umožňuje důstojný život s větší mírou spravedlnosti, svobody, solidarity, rovnosti a zdraví, říká Klaus Sambor

Rozhovor: K tématu nepodmíněného základního příjmu se vracíme v rozhovoru Marka Hrubce s Klausem Samborem z Iniciativy evropských občanů.

Klaus Sambor z Vídně je jedním z hlavních iniciátorů aktivit na podporu základního příjmu v Rakousku a v Evropě. Je také jedním z hlavních organizátorů současné Iniciativy evropských občanů „Zaveďme nepodmíněný základní příjem napříč EU“, kterou navrhl a která probíhá ve všech zemích Evropské unie od září 2020 do září 2021. (Podpořit iniciativu můžete zde).

Marek Hrubec: Co vás přivedlo k nepodmíněnému základnímu příjmu? Jaká fakta či argumenty vás přesvědčily?

Klaus Sambor: Společně se svojí ženou jsem se podílel na vzniku knihy „Převrácení Titaniku“ (Die Wende der Titanic). Tato kniha vyšla v roce 2005 a zabývala se mnoha zásadními tématy, jako je ekologie, demokracie, ekonomika a řadou dalších. Podstatným je pro nás sdělení: „Zajištěná existence umožňuje každému člověku ohleduplně rozvíjet své sklony a talenty. Vzdělání je holistické, podporuje jak svobodu jednotlivce, tak také jeho odpovědnost za společnost a svět.“ Zde jsme viděli přímou souvislost s myšlenkou nepodmíněného základního příjmu (NZP) a věnovali jsme se pak tomuto tématu dále v pracovní skupině „základní příjem“ při organizaci Attac. NZP je základním stavebním kamenem transformačního procesu s cílem zaručit „dobrý život pro každého“.

M.H.: Co se týče zmiňované knihy, mohl byste přiblížit některé hlavní problémy a jejich řešení? Ptám se, abychom si vyjasnili kontext, v němž může být základní příjem zaveden.

K.S.: V knize píšeme o mezigeneračně odpovědné správě obecně prospěšných budoucích statků, o problémech právnické osoby, konkrétně o její anonymitě, omezeném ručení a neomezeném pohybu kapitálu, z hlediska udržitelného rozvoje. Zamýšlíme se nad víceletou „(světo)občanskou službou“ koncipovanou jako práce na zmírnění či odstranění následků nějaké přírodní i člověkem způsobené katastrofy nebo při ochraně přírody, jejímž absolvováním by si člověk vysloužil celoživotní základní zabezpečení. Dali jsme ji do kontrastu s konceptem emancipačního nepodmíněného základního příjmu, který prosazujeme v organizaci Attac. Obě myšlenky jsou v knize rozvrženy jako základ pro pokračující dialog.

M.H.: Jaká dnes vnímáte u základního příjmu největší pozitiva?

K.S.: Vysvobození od obav o zajištění živobytí, snížení trvalého stresu, odstranění chudoby a jejích ničivých následků. Jedině díky zajištěnému živobytí si jedinec může dovolit odmítnout práci, která je svou povahou destruktivní, poškozuje životního prostředí, vykořisťuje druhé, nebo je nepřijatelná – pro nabízené pracovní podmínky. V kombinaci s „novou“ délkou plného pracovního úvazku kolem 25 hodin týdně umožní lidem žít plnohodnotný život celostně. Bylo by méně nezaměstnanosti a více svobody zvolit si povolání a naplňovat i jiné stránky života. Partneři by měli více času spolu mluvit, děti by byly v bezpečnějším prostředí a oba partneři by dostali příležitost věnovat se jim a vůbec pěstovat hlubší mezilidské vztahy. A také možnost vyřešit si aktuální problémy. NZP umožňuje důstojný život s větší mírou spravedlnosti, svobody, solidarity, rovnosti a zdraví.

M.H.: Které sociální skupiny mohou mít ze základního příjmu největší prospěch?

K.S.: Nerad odpovídám na otázku, které sociální skupiny mají ze zavedení nepodmíněného základního příjmu největší užitek, protože by z něho měli prospěch všichni. Také při financování NZP způsobem, který by přerozděloval prostředky od „bohatých“ k „chudým“, by měli také „bohatí“ nějaký prospěch, a to ten, že zatímco ve společnosti s rostoucí „nerovností“ se nemusí cítit ani trochu v bezpečí, po zavedení základního příjmu by nepotřebovali stavět žádné ploty, najímat si osobní strážce, nic takového. Samozřejmě bych ale mohl přednostně zmínit mladé lidi, kteří by se již nemuseli bát vyhlídek hmotného nedostatku a bezperspektivnosti, nebo také umělce a osoby samostatně činné, kteří by díky NZP mohli žít bez rizik. S NZP by mohlo být bezprostřední zabezpečení obživy v případě drobných zemědělců spojeno i se sociálně potřebnou sociálně-ekologickou transformací. Pokud by drobní zemědělci nemuseli hledat vedlejší výdělečné zaměstnání, aby vůbec vyžili s penězi, řada zaměstnání by se uvolnila pro ostatní.

M.H.: Pro vaše působení v roli organizátora iniciativ za zavedení základního příjmu je charakteristické, že si uvědomujete, že v současném světě úzce provázaném spoustou konfliktů, je velmi důležité organizovat tyto aktivity v mezinárodní a transnacionální spolupráci. Co je tou nejvýznamnější pozitivní stránkou iniciativ evropských občanů?

K.S.: Ano, domnívám se, že je velmi důležité, aby se o otázce NZP diskutovalo na národní, evropské i celosvětové úrovni. V tuto chvíli proto kromě všech dalších aktivit v rámci EU pořádáme každý měsíc celosvětovou diskusi, kterou organizuje Ali Mutlu Köylüoglu. S pracovní skupinou také vytvořil „globální mapu sítí pro NZP“. Zde nyní vidíme nejčilejší aktivitu uvnitř EU v souvislosti s iniciativou evropských občanů. Ale samozřejmě je to stejně důležité i pro mimoevropské země. Nejpozitivnějším aspektem naší iniciativy evropských občanů je jistě to, že veřejnost se teď o emancipační roli nepodmíněného základním příjmu ve větší míře dozvídá z novin, rozhlasu a televize. Rovněž se chystáme poslat dopis všem 704 poslancům Evropského parlamentu, informovat je o naší iniciativě evropských občanů a chceme je vyzvat, aby se tímto tématem zabývali a tuto myšlenku podpořili.

M.H.: Myslíte si, že je vhodné zavádět základní příjem globálně všude se stejným finančním obnosem, nebo naopak raději zvolit různé finanční obnosy podle HDP té které země (regionu) či jiného kritéria?

K.S.: Určitě je důležité naplánovat zavedení NZP po celém světě, přičemž samozřejmě plánovaná výše NZP musí vzít v potaz velmi významné rozdíly v úrovni příjmů a možnostech financování ze strany států, aniž by to negativně ovlivnilo jiné klíčové úkoly států v oblasti vzdělávání, zdravotní péče a infrastruktury. Pravděpodobně bude důležité, aby bohatší státy podstatně navýšily své finanční příspěvky na rozvojovou spolupráci.

M.H.: Iniciativa evropských občanů za zavedení nepodmíněného základního příjmu v letech 2013 až 2014 významně pomohla změnit postoj veřejného mínění k základnímu příjmu napříč celou Evropskou unií. Po této iniciativě vědělo o myšlence základního příjmu více lidí a více lidí se ho také dovolává. Jak vy vidíte tuto veřejnou transformaci?

K.S.: Byla velmi důležitá, a přestože jsme tehdy nesplnili kritéria, abychom se mohli stát úspěšnou iniciativou evropských občanů, síť pro NZP se díky této iniciativě rozšířila natolik, že jsme využili této dynamiky a bezprostředně poté, co iniciativa evropských občanů skončila, jsme založili sdružení Nepodmíněný základní příjem (UBIE – Unconditional Basic Income Europe). Mnoho lidí o NZP slyšelo poprvé a uvědomilo si jeho výhody.

M.H.: Jaký dopad měla tato iniciativa na veřejné mínění ve vaší domovské zemi v Rakousku?

K.S.: Dopad byl obrovský! Snažíme se tímto tématem oslovovat veřejnost i nadále. V Rakousku jsme dali dohromady síť Kulatý stůl za základní příjem (Der Runde Tisch Grundeinkommen, RTG). Jejím smyslem je propojení různých sdružení, iniciativ a lidí, kteří se zasazují za nepodmíněný základní příjem. Po tomto sjednocení tedy prosazujeme zavedení NZP v Rakousku, Evropě a prakticky na celém světě (Basic Income Earth Network BIEN). V případě Rakouska jsme zvolili cestu referenda o zavedení NZP. 6. února 2020 jsme provedli registraci a do konce roku 2021 se pokusíme získat nejméně 100 000 podporovatelů, což je podmínka, aby se naším návrhem musela vážně zabývat naše Národní rada. Navrhovaný text referenda zní: Zaveďme nepodmíněný základní příjem. Vyzýváme zákonodárce, aby novelizací federálních ústavních článků uzákonili nepodmíněný základní příjem. Ten má umožnit každému člověku s trvalým bydlištěm v Rakousku důstojný život a skutečné zapojení ve společnosti. Výše, způsob financování a konkrétní podoba jeho realizace by měly být zakotveny v legislativě v procesu, do kterého se bude moct významně zapojit občanská společnost. Toto referendum probíhá paralelně s již zmíněnou iniciativou evropských občanů a propagujeme je společně.

M.H.: Na co vy a váš rakouský tým kladete největší důraz v případě nové iniciativy evropských občanů?

K.S.: Kromě toho že pořádáme referendum souběžně s iniciativou evropských občanů, školíme tým řečníků, konkrétně to znamená, že zaškolujeme 2 až 3 mluvčí pro všech 9 rakouských spolkových zemí, kteří budou k dispozici médiím a veřejnosti a budou znamenat výrazné posílení regionální kampaně. Je to podobně organizované jako v případě iniciativy evropských občanů členěné na jednotlivé členské státy, vybrali jsme „koordinátory a náhradníky“, kteří převzali hlavní odpovědnost za kampaně ve spolkových zemích Rakouska a shromáždění dostatečného počtu podpisů. V Rakousku byla při založení místní pobočky organizace Attac sepsána zakládající listina, dnes je to už 20 let, ve které je mimo jiné stanoven cíl „Dobrý život pro každého“ pro nás konkrétně znamená: je respektována důstojnost všech lidí, jsou uspokojeny základní potřeby, jsou podporovány příležitosti k osobnostnímu rozvoji. Vedle toho se samozřejmě zaměřujeme na získání mnohem větší podpory pro iniciativu na evropské úrovni.

M.H.: Zmínil jste propojení organizačních úrovní v Rakousku, Evropě (UBIE) a v celosvětovém měřítku (BIEN). Jelikož se s kolegy také snažíme ve svém výzkumu a při koordinování aktivit na podporu základního příjmu propojit národní, evropskou a globální úroveň, chtěl bych se vás zeptat, jaké partnerské instituce považujete za nejpříhodnější ke spolupráci. My jsme doposud spolupracovali například s národními, evropskými a globálními sociálními fóry, s odbory a občanskou společností rovněž na všech těchto úrovních, a s politickými stranami a uskupeními na národní a evropské úrovni.

K.S.: Tady mám úplně stejný názor, že bychom měli na všech 3 úrovních hledat vhodné „spojence“. Kromě odborů, které by se měly za naši věc důrazně postavit také na mezinárodní úrovni, jsme oslovili i církevní organizace. V progresivním papeži Františkovi mají svého úžasného „přímluvce“. V Rakousku působí také pracovní křesťansko-marxistická skupina. Zástupci této skupiny byli pozváni na audienci u papeže. Našli jsme spojence také v mládežnických hnutích, jako např. v Fridays for Future, a podpořili jsme například také iniciativu evropských občanů „Vyhlašme klimatickou nouzi“ a oni zase podporují naši iniciativu za zavedení NZP.

M.H.: Co očekáváte jako jeden z hlavních iniciátorů iniciativy evropských občanů 2020–2021 od tohoto druhého pokusu? Jak se bude nebo může lišit od iniciativy v roce 2013–2014?

K.S:: Díky současné iniciativě se o výhodách nepodmíněného základního příjmu dozví zase mnoho dalších lidí. Tentokrát se nám podaří splnit obě nezbytná kritéria úspěchu iniciativy evropských občanů. Konkrétně je nutné, aby alespoň 7 zemí překročilo povinný minimální počet podpisů. Druhou podmínkou je, že musíme ve všech zemích dohromady získat alespoň jeden milion podpisů. Více najdete na webových stránkách zde.

M.H.: Děkuji za rozhovor.

Tento článek publikujeme ve spolupráci s Transform!Europe. Publikujeme se svolením.

Psali jsme: