Evropané si stále více uvědomují, že mohou přežít pouze pokud spojí své síly. Pandemie COVID-19 posílila myšlenku, že potřebujeme větší evropskou integraci, říká Josep Borrell.
Vysoký představitel EU pro zahraniční věci a místopředseda Evropské komise Josep Borrell se ve svém rozsáhlém příspěvku věnuje tématům jako je zahraniční politika EU, nárůst euroskepticismu, vztah EU k USA po zvolení nového prezidenta, neopomíjí ani Čínu, která je pro EU zároveň partnerem i systémovým rivalem. Borrell pokládá vzestup autoritářských režimů za jednu z hlavních hrozeb pro budoucnost Evropy a jejích demokratických hodnot. Nevyhýbá se ani hodnocení akcí Turecka ve Středomoří a jeho role v Libyi. Vyjádřil se také k situaci v Náhorním Karabachu a poukazuje na odpovědnost Evropy vůči rozvojovým zemím v souvislosti s pandemií. Má za to, že vakcíny proti covidu-19 by měly být globáním veřejným statkem.
Celý článek si můžete přečíst v angličtině zde a dále v polštině, němčině, francouzštině, italštině a španělštině.
V rámci našeho informačního servisu přinášíme malou ukázku:
Pro Evropskou unii a její zahraniční politiku bude dopad krize COVID-19 úzce záviset na rozhodnutích, která přijmeme v nadcházejících měsících. Prožíváme vážnou krizi multilateralismu. G7 a G20 (1. prosince 2020 převzala předsednictví Itálie – pozn. red.) prakticky chybí; Rada bezpečnosti OSN je paralyzována a mnoho sektorových struktur, jako je Světová obchodní organizace (WTO) nebo Světová zdravotnická organizace (WHO), se mění v arény, kde mezi sebou země navzájem bojují.
Současná krize je také zodpovědná za rostoucí rozdíly mezi zeměmi. Ne všechny země mají stejnou schopnost čelit výzvám, které představuje pandemie. Tato situace je krokem zpět, pokud jde o celosvětovou chudobu a nerovnost.
Kombinace těchto trendů komplikuje situaci v Evropě. Přestože volba Joea Bidena ve Spojených státech otevírá povzbudivější vyhlídky na multilateralismus a naše demokratické hodnoty v globálním měřítku, neměli bychom očekávat zázraky.
Je Evropa příliš rozdělená na to, aby mohla mít skutečnou zahraniční politiku?
Aby byla naše zahraniční politika efektivnější, od začátku svého mandátu jsem trval na tom, že se Unie musí „naučit mluvit jazykem moci“. Často mi říkají, že k dosažení tohoto cíle je EU příliš rozdělená.
Již mnoho let se angažuji v evropské politice a jsem si samozřejmě vědom toho, jak odlišná je Evropa 27 států od Evropy, kde bylo jen 12 zemí. Rozdíly v Evropě se od jejího rozšíření na východ nepochybně zvýšily. To však není jediná linie rozdělení. „Rozdíl“ v migraci například není pouze západ-východ a „rozkol“ mezi severem a jihem mezi dlužníky a věřiteli se týká hlavně zemí, které již byly členy Evropské unie před jejím posledním rozšířením.
Borrell dále v článku píše: čím více se Evropané shodnou na tom, jak vidí svět a jeho problémy, tím lépe se dohodnou, co s nimi budou dělat. Chceme toho dosáhnout vytvořením „strategického kompasu“ pro EU s našimi členskými státy. Ale to je ze své podstaty dlouhodobý proces. Mezitím musíme být schopni přijímat rozhodnutí o složitých problémech, jak přicházejí.
Nárůst euroskepticismu
V posledních letech jsme rovněž zaznamenali nárůst euroskepticismu v mnoha členských státech. Pro „nás“ (akademické pracovníky, tvůrce politik atd.) je často obtížné dělat to, co dělají populisté: zjednodušit problémy a jít na to přes emoce. Vždy bude snazší křičet „America First“, než požadovat mezinárodní řád založený na pravidlech.
Pro tento nárůst euroskepticismu však existují i objektivnější důvody. Po krizích v letech 2001 a 2008 nám trvalo dlouho, než jsme projevili dostatek solidarity, abychom situaci zvrátili. A to natolik, že tyto krize, které vznikly ve špatném fungování amerických financí, měly nakonec trvalejší následky v Evropě než ve Spojených státech.
Evropa také pomalu přijala opatření ke kontrole zneužívání v souvislosti s vysíláním pracovníků nebo k omezení nadměrné daňové konkurence mezi evropskými zeměmi.
Nový začátek se Spojenými státy
Vztahy mezi EU a novou administrativou USA budou samozřejmě pro budoucnost evropské zahraniční politiky zásadní. Po čtyřech obtížných letech je čas začít znovu. Jako vysoký představitel jsem v prosinci 2020 představil společně s Evropskou komisí „Nový transatlantický program pro globální změnu“ (v češtině zde), který pokrývá mnoho oblastí.
Ačkoli Spojené státy zůstávají pro evropskou bezpečnost nepostradatelné, my Evropané se musíme více zajímat o naši vlastní bezpečnost. Proto chceme posílit naši obranu tím, že poneseme větší část „břemene“ a zvýšíme možnosti operativního zapojení Evropy, zejména v našem sousedství.
Čína jako partner, konkurent a systémový rival
Vyvážení našich vztahů s Čínou je zásadní pro naši budoucnost. To však bude možné, pouze pokud budou členské státy EU jednotné a pokud plně využijeme nástroje společenství, zejména sílu spojenou s naším jednotným trhem. V našich vztazích s Pekingem je skutečně zásadní jednota, protože žádná evropská země není schopna hájit své zájmy a hodnoty sama proti zemi o velikosti Číny. Pouze tímto způsobem můžeme zajistit, aby Peking konečně splnil svůj závazek směřovat k větší vzájemnosti ve vztazích s EU.
Vyvážený vztah mezi EU a Čínou je i nadále zásadní pro řešení a konečné řešení hlavních globálních problémů. Nejviditelnějším příkladem je boj proti změně klimatu. Omezit jeho dopady se nám podaří pouze tehdy, pokud budou souběžně s naším vlastním úsilím velcí znečišťovatelé jako Čína, USA a Indie následovat naše vedení a pokud se Afrika vydá jinou cestou rozvoje, než jakou jsme měli my.
Evropa čelí novým impériím
Vzestup autoritářských režimů je jednou z hlavních hrozeb pro budoucnost Evropy a naše demokratické hodnoty. Kromě svých specifik mají země jako Rusko, Čína a Turecko společné některé charakteristiky. Jsou suverénní vůči vnějšímu světu a autoritářské v rámci svých vlastních hranic. Chtějí, aby jejich zóny vlivu byly uznány, a jsou odhodlány je chránit před vnější kontrolou. A konečně: chtějí změnit pravidla globální hry.
Akce Turecka ve Středomoří byla zaměřena na to, aby byla Ankara uznána jako hlavní hráč, kterého nelze vyloučit ani ze sdílení přírodních zdrojů, ani z politického urovnání v Libyi.
V konfliktech, jako je Náhorní Karabach, Libye nebo Sýrie, jsme svědky formy „astanizace“ (ve vztahu k formátu Astana o Sýrii), která vede k vyloučení Evropy z řešení regionálních konfliktů ve prospěch Ruska a Turecka. Dochází k vyplnění vakua: riskujeme, že nyní uvidíme zřizování ruských a tureckých vojenských základen v Libyi, pár kilometrů od našich pobřeží.
Naše odpovědnost vůči rozvíjejícím se a rozvojovým zemím
Kromě našeho bezprostředního okolí musí Evropa také pomoci mobilizovat nejbohatší země, aby pomohla těm nejchudším vyrovnat se se současnou krizí. Nejde jen o otázku solidarity, je to také v našem vlastním nejlepším zájmu: pokud Evropané uspějí v překonání krize, ale zbytek světa bude vážně nestabilní, Evropa nevyhnutelně také ztratí stabilitu.
Čelíme nejhorší recesi od Velké hospodářské krize. Pandemie COVID-19 velmi zasáhla rozvinuté země, ale rozvojové a rozvíjející se země mají mnohem menší fiskální prostor a mnohem obtížnější přístup k finančním prostředkům nezbytných pro řešení jejích důsledků.
V Latinské Americe panují obavy z dalšího ztraceného desetiletí, rozlet Afriky se náhle zastavil a jižní Asie čelí velkým hospodářským a sociálním problémům. Poprvé za celá desetiletí se očekává nárůst extrémní chudoby o dalších 90 milionů lidí na celém světě.
Vakcína jako veřejný statek
Chceme, aby vakcíny proti COVID-19 byly považovány za globální veřejné statky a distribuovány bez diskriminace na základě lékařské potřeby. Z tohoto důvodu EU a její členské země společně mobilizovaly 870 milionů eur na podporu mezinárodní iniciativy COVAX, jejímž cílem je zpřístupnit vakcíny všem zemím.
Obnova a posílení multilateralismu
Účinnost multilaterálního systému a jeho institucí je zpochybňována, často oprávněně. Od změny klimatu přes kontrolu zbraní, od námořní bezpečnosti po lidská práva nebo obchod, byla oslabena globální spolupráce, upuštěno od mezinárodních dohod a narušeno nebo selektivně uplatňováno mezinárodní právo. Rozdělení moci v několika institucích již neodpovídá změnám, které svět zaznamenal v posledních desetiletích. Mnoho z multilaterálních institucí, které jsme vybudovali, musí být přezkoumáno a reformováno.
Budoucnost Evropanů bude do značné míry záviset na naší schopnosti vytrhnout Evropu z krize COVID-19 a zvýšit její roli a váhu ve světě.
Psali jsme:
- Evropská unie nesmí být geopolitickým hřištěm, musí se stát hráčem
- Členské státy by měly předat více pravomocí EU, zní z Evropského parlamentu
- Evropská unie za časů korony
- Evropská unie bez příkras
- Evropská unie směřuje k existenciální krizi
- Dokáže se Evropská unie ještě změnit?
- Evropa je velmi zranitelná
- Evropská unie se balkanizuje
- Evropská unie jako hodnotové společenství? Neudržitelné!
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.