Ekonom Jaroslav Ungerman komentuje dopady pandemie na oblast služeb. Proč je důležité zaměřit se na budoucnost?
Jedním ze stále diskutovaných témat v souvislosti s covidovou krizí je podíl služeb na celkové zaměstnanosti a také na tvorbě hrubého domácího produktu. Často se poukazuje na to, že služby tvoří kolem 70 % HDP. Právě toto číslo často uvádějí kritici vládního nařízení o uzavření části zařízení služeb a tím se snaží dokazovat, jak zásadně tento fakt ovlivňuje ekonomiku.
Především to zaznívá od podnikatelů v oblasti stravování atd. Vysvětlují tím, jak vážně toto zdravotně nevyhnutelné opatření zasáhne do rozvoje ekonomiky a jak výrazně ji to poškodí. O tom, že každé takové administrativní opatření má své dopady do chodu národního hospodářství, jistě nikdo nepochybuje, ale měli bychom si především ujasnit, jak velký je takový zásah a zda skutečně tyto služby (v tom jejich úzkém chápání) tvoří 70 % tvorby HDP, jak si asi tito kritici představují.
V prvé řadě je nutno si vysvětlit, jak se počítá příspěvek služeb k tvorbě HDP. Příspěvek hrubé přidané hodnoty vytvořené ve službách je potřeba rozdělit na tržní a netržní služby. Hrubá přidaná hodnota se obecně skládá z objemu vyplacených mezd a platů, dále se zahrnují odpisy a v případě tržních služeb navíc i provozní přebytek (provozní zisk). Je to důležité, neboť právě netržní služby stojí za vysokým podílem služeb na HDP.
Jen pro vysvětlení: hrubá přidaná hodnota je východiskem pro výpočet HDP, který je pak ještě korigován o vliv daní a dotací. V souhrnu tato korekce není větší než 10 %.
Netržní služby způsobují, že např. i když jsou zavřené všechny školy, přesto se příspěvek k hrubé přidané hodnotě resp. k HDP ve školství nemění, protože učitelé dostávají plný plat a běží i další náklady. Dokonce může nastat situace, jako v současnosti, kdy se zvyšují platy ve školství a přitom pokračuje distanční výuka v omezeném rozsahu a tedy školství rozhodně „nejede v plném rozsahu“. I přesto v takové situaci nejen, že HDP ve školství neklesá, ale naopak roste, neboť při růstu platů vzroste i HDP „produkovaný“ ve školství.
Musím k tomu také dodat, že kdybychom hovořili např. o průmyslu, pak tam, kde je závislost mezd na výkonu a tedy při nižším výkonu, mzdy případně i klesnou, může se hrubá přidaná hodnota resp. HDP snížit.
Proto i uzavření služeb, pokud jde o služby financované z veřejných rozpočtů, nijak dramaticky nezmění HDP, neboť jsou tam platy a další výdaje financované rozpočtem. Dokonce by se možná dalo tvrdit, že tato „nepružnost“ či „nezávislost“ netržních služeb na ekonomickém cyklu může být někdy považována za výhodu.
Tyto tabulky velmi plasticky ukazují podíl jednotlivých odvětví v národním hospodářství jak na tvorbě HDP, tak i na celkové zaměstnanosti. Ještě dříve než se pustíme do analýzy těchto souvislostí, bylo by vhodné se zaměřit na bližší vymezení obsahu těchto činností.
Tabulky ještě ukazují i rozdělení služeb na tržní a netržní. Tržní služby jsou ty, kde zpravidla není žádný větší příspěvek státního rozpočtu resp. veřejných rozpočtů na jejich výkonu.
K obsahu jednotlivých činností zahrnovaných do služeb lze uvést, že jedna z největších položek – činnost v oblasti nemovitostí – zahrnuje především tzv. imputované nájemné tj. i když občané bydlí ve svých bytech, započítává se zde jako „produkce“ odhadované nájemné, které by platili, kdyby bydleli v nájemním bytě. Tato služba není poskytována na trhu, a proto je v tabulce uvedena pod netržními službami. Proto tato činnost resp. „produkce“ v posledních letech s růstem ceny tržního nájemného roste. Tržní část v oblasti nemovitostí pokrývá pronajímané byty na trhu a pronájmy nebytových prostor (kanceláře, obchody, sklady).
Profesní a vědecké činnosti zahrnují tržní činnosti jako je audit, účetní poradci, reklamní a veterinární činnosti apod. Netržní část zahrnuje zejména výzkum a vývoj prováděný veřejnými výzkumnými institucemi.
Administrativní činnosti zahrnují například pronájem a leasing automobilů, zprostředkování zaměstnání, agentury práce, bezpečnostní a úklidové služby. Administrativní činnosti jsou poskytovány téměř výhradně na tržní bázi.
Veřejná správa zahrnuje činnost ministerstev a úřadů včetně samospráv, a také činnost armády nebo policie. Tyto činnosti jsou poskytovány ze své podstaty na netržní bázi. Vzdělávací služby zahrnují činnost školství, přičemž tržní část reprezentuje zejména poskytování kurzů, činnost jazykových škol, soukromých škol a univerzit.
Většina zdravotnických služeb je poskytována netržní bázi, kam patří zejména činnost nemocnic. Tržní část zahrnuje především služby poskytované ambulantními specialisty, estetické zákroky apod.
Kulturní a zábavní služby jsou mezi tržní a netržní rozděleny rovnoměrně, přičemž netržní služby jsou poskytovány zejména veřejnými divadly, muzei, archivy a apod.
Netržní část ostatních služeb zahrnuje zejména činnost odborových organizací, nevládních institucí, zatímco tržní část činnost zaměstnavatelských svazů, opravy elektroniky, kadeřnické a obdobné služby.
Jak velký je podíl uzavřených služeb
Z tohoto přehledu struktury sektoru služeb vyplývá, že služby zasažené uzavřením své činnosti se podílí jen poměrně velmi malou částí na tvorbě HDP. Mezi ty, kteří mají výrazně omezenou činnost vládními rozhodnutími lze zařadit: ubytování a stravování, maloobchod – i když nikoli v plném rozsahu, protože činnost zásilkových obchodů stejně jako obchodů s potravinami či drogerie atd. nebyla omezena. V dopravě je snad možno hovořit o relativně malém zásahu: taxi, zájezdové autobusy – v souhrnu půjde jen o nižší desítky tisíc osob vč. obslužných profesí. Velkoobchod žádná omezení neměl.
Významně byla uzávěrou zasažena činnost ostatních služeb. Jejich produkce však není příliš významná.
Nesporně byla zasažena uzávěrou také činnost kultury, ale minimálně její polovina je financována z rozpočtových prostředků a ty omezeny nebyly. I když dnes jsou muzea zavřena, přesto přispívají k tvorbě hrubé přidané hodnoty, neboť jsou zde vypláceny mzdy. Zde bych rád připomněl málo známý, resp. málo zmiňovaný fakt, že např. činnost státních divadel je jen z jedné čtvrtiny financována ze vstupného – ostatní náklady jsou hrazeny příspěvky státního rozpočtu a rozpočtů veřejných tj. krajů či měst.
Naproti tomu můžeme uvést i služby, které uzávěrou nebyly zasaženy: finanční služby, vědecká činnost a samozřejmě také celá státní správa, stejně jako armáda či bezpečnost. Naopak IT služby a rozvozové služby apod. dnes prožívají boom a jejich výkony prudce rostou.
Pokud bychom proto započetli „produkci“ těchto zasažených odvětví jako jejich příspěvek pro hrubý domácí produkt, pak můžeme hovořit, že jde přibližně o 300 mld. Kč v hrubé přidané hodnotě z celkového objemu 5188 mld. Kč. Počítejme tedy s příspěvkem ubytování a stravování, maloobchodu a také kultury ostatních služeb – přitom nemůžeme ani zdaleka počítat s plným rozsahem této činnosti. Jde o velmi hrubý odhad, ale řádově s ním lze patrně souhlasit.
Nicméně pro orientační propočet lze snad uvažovat o výše zmíněné částce 300 mld. Nejde tedy o ani o desetinu, spíše jen kolem 5 % hrubé přidané hodnoty. A pravděpodobně i to je nadhodnocený odhad.
A to se bavíme o celoročních údajích. Budeme-li hovořit o zavření těchto služeb třeba na dva či tři měsíce, pak jeho dopad do hrubé přidané hodnoty je jen čtvrtinou, mluvíme tedy jen o 2 % jejího možného snížení v celoročním propočtu.
Pokud bychom tato data promítli i do možného rozsahu zaměstnanosti, pak největším problémem je zaměstnanost v ubytování a stravování, kde je zaměstnáno 209 tis. osob a také odvětví tržních služeb v kultuře a ostatní služby. Celkem zhruba 100 tis. osob. V souhrnu tak můžeme (se započtením i zaměstnanosti v maloobchodě) počítat s rozsahem zaměstnanosti v rozsahu 400 až 450 tis. osob. Ovšem to jsme na úplně největších odhadech, které si lze představit. Ale ani tak to nedosahuje ani desetinu z celkové zaměstnanosti: 5330 tis. osob.
I v tomto propočtu jde o simulaci, kdy by nikdo v těchto službách nepracoval, což, jak víme, není pravda, neboť část jich běžela nepřetržitě. Proto i tady je počet přímo postižených výrazně menší.
Důležitá je ještě jedna skutečnost. Z poměru zaměstnanosti a tvorby hrubé přidané hodnoty lze kalkulovat s jakousi „produktivitou práce“.
Za národní hospodářství jako celek můžeme (velmi orientačně) uvažovat o poměru 5188 mld. Kč jako hrubá přidaná hodnota oproti 5,330 mil. zaměstnaných osob. Při orientačním uvažování pak numericky počty zaměstnaných odpovídají vytvořené hrubé přidané hodnotě, když si odmyslíme rozdílný rozměr těchto čísel.
Ovšem právě v odvětví stravování a ubytování na zaměstnanou osobu připadá jen polovina průměru hrubé přidané hodnoty, jak se lze snadno z uvedené tabulky přesvědčit. V zásadě stejné úrovně dosahuje i odvětví ostatních služeb.
Všechna ostatní odvětví dosahují vyšších hodnot. Důvod je jediný: nízká přidaná hodnota – a ta je tvořena především úrovní mezd. Z jiných statistik ovšem také víme, že právě tato odvětví jsou charakteristická nízkou mzdovou úrovní. Nejde jenom o nízké přiznávané mzdy, jde (především) o nízké přiznávané tržby. Na to, proč tomu tak je, nechť si každý čtenář učiní názor sám. Možná jsou tam nízké ceny služeb, možná máme příliš laciné jídlo a pivo v restauracích. Možná je to i jinde. O tom bychom mohli asi vést nekonečné polemiky a teď k tomu není prostor.
Začněme uvažovat o budoucnosti, minulost nezměníme
K tomu celému snad jen jeden závěr, pokud jde o budoucnost. Pohybujeme se v tržní ekonomice a ta má jednu vlastnost – v něčem problematickou. Na jedné straně ji obdivujeme, jak často rychle dokáže (tam, kde se vytváří příležitost k tvorbě zisku) vytvořit kapacity, jak tento zisk těžit.
Na druhé straně, jak už to někdy bývá, kapacity na realizaci tohoto zisku se tvoří natolik překotně, že se najednou ukáže, že pro všechny není na trhu místo. Že se už těm dalším nedaří čerpat tento zisk a dostaví se krize.
Taková situace nastala právě nyní především pro všechny kapacity, které jsou spojeny se sektorem stravování a turistického ruchu. Pandemie přinesla změny v chování lidí (spotřebitelů) a tyto změny jsou trvalého charakteru. A nebudou se týkat jen turistiky. Současně musí být jasné, že se nelze vrátit zpět. Možná že vládní opatření mohou na čas zmírnit dopady na podnikatelskou veřejnost, ale nemohou chybějící poptávku nahradit. Tyto pasivní podpory musí jednou skončit.
Snad úplně na závěr. To, že naše ekonomika prochází etapami změn, na tom přece není nic nového a není to poprvé. V 90. letech zanikla řada firem. Mnohé tradiční značky, které byly pýchou prvorepublikové ekonomiky, zmizely. Za všechny ČKD, Poldi Kladno a řada dalších. Zaměstnání musely změnit statisíce lidí.
Mimochodem v roce 2000 jsme měli v evidenci úřadů práce 457 tis. osob jako uchazečů o práci. Před sedmi lety, v roce 2013 jich bylo dokonce 596 tis. a v roce 2019 už jen 215 tis. uchazečů o práci a neobsazených pracovních míst bylo 340 tis.
Ekonomika si s tím dokázala poradit a stejně tak dobře (jsem o tom přesvědčen) si nakonec dovede poradit i se současnou krizí kolem některých druhů služeb a s dopady pandemie. Přitom o podobných problémech v jiných odvětvích, a jsou možná i větší, se zatím moc nemluví.
Hledejme proto aktivní řešení, ale hlavně: nesnažme se tržní síly přesvědčit o tom, že se mají „otočit zpět“. To nikdy nefungovalo a nebude fungovat ani nyní. Už je na čase přestat se stále ohlížet zpět. Podporujme dobře fungující firmy a investujme do nových řešení a buďme trpěliví, bude to trvat, ale výsledky se jistě dostaví. Naše ekonomika na to určitě má.