Trump – triumf nebo propadák? Tucet osobností z různých názorových proudů pro !Argument hodnotí končící prezidentství Donalda Trumpa v nové rubrice Napříč.
V lednu 2021 se tato otázka nabízí více než jiné. Koneckonců USA jsou stále ještě nejmocnějším státem světa a odchází jeden z jejich nejkontroverznějších prezidentů; byť v této kategorii není laťka bizarnosti rozhodně nastavena nízko. Účastníci ankety postihují hlavní rysy Trumpova působení. Poukazují na celou řadu evidentních selhání, ale také připomínají, že Trump nemůže úplně za vše, co se USA nedaří a že dokonce může mít i zásluhy. Jednu bych rád podtrhnul. Svedl bitvu s hlubokým státem, představovaným špičkami politického establishmentu, státních institucí, zpravodajských služeb i navázaných nadací, a s liberální oligarchií ovládající média, digitální ekonomiku a spoustu dalšího. Důstojnou prohru (získal 74 milionů hlasů) svým narcismem změnil na nedůstojnou frašku vrcholící výtržnostmi v Kapitolu – výtržnostmi, nikoliv povstáním, pokusem o převrat či terorismem, jak tvrdí hlavní média. Před stejnou bitvou může jednou stát i levice, ta skutečná, ne to, co se za ni dnes vydává. Samozřejmě, že Joe Bidenovi nic podobného nehrozí.
Podnětnou četbu přeje Petr Drulák!
Andrea Cerqueirová, novinářka
Politika odcházejícího amerického prezidenta Donalda Trumpa podle mého názoru přispěla k polarizaci již dříve rozdělené americké společnosti, což vygradovalo jeho dlouhodobou neochotou uznat porážku (nakonec ji uznal) a vyhecováním tvrdého jádra příznivců, kteří zaútočili na Kapitol. Zároveň dodávám, že k vyhrocení situace přispěla i nepříliš šťastná korespondenční volba či mazání Trumpových tweetů (vždy je lepší diskutovat než mazat). Záporně hodnotím kupříkladu Trumpův postoj k lidem z Mexika, kteří ve Spojených státech hledají útočiště. Zároveň vnímám, že část americké společnosti v něm spatřuje někoho, kdo je s nimi, kdo je nechtěným „rebelem“. Demokraté i republikáni by se měli zamýšlet nad tím, proč je společnost rozdělená a jak najít spojnice (nikoli takové, aby si všichni mysleli to samé), aby to nepřerostlo v otevřenou nenávist, což už mnohdy bohužel přechází. Za Trumpa se v krystalické podobě ukázalo, jak je společnost rozpolcená, uvidíme, jak si s tím poradí nový prezident.
Daniel Kaiser, novinář (Echo24)
Ty čtyři roky byly hlavně jakýmsi defilé možností, které dnes před lídrem svobodného světa alespoň hypoteticky jsou. Ukázalo se, že je možné vystoupit z nesmyslu, jemuž se říká „boj s globálním oteplováním“ a jenž na sebe nejnověji nabral podobu Pařížské klimatické dohody. Ukázalo se, že je možné jmenovat k soudům vyšší instance i někoho jiného než jen levičáky. Ukázalo se, že nižší daně pořád ještě vedou k oživení ekonomiky. Před čtyřmi lety se ukázalo, že kritika intervencionistické zahraniční politiky je mezi běžnými Američany populární, během následujících čtyř let už „jen“ to, že je možné vojenské angažmá na Blízkém východě tlumit, byť přes tuhý odpor establishmentu. Ukázalo se, že tvrdou politikou na hranicích je skutečně možné omezovat ilegální masové přistěhovalectví, jakkoliv se většina politické třídy tvářila, že to je přírodní síla, jíž nemá cenu se stavět. Trump prohrál vlastními chybami a vinou covidu, ale také byl zničen čtyři roky trvajícím úsilím mnoha lidí, kteří chtějí, aby shora vyjmenované věci byly i nadále považovány za „nemožné“.
Joe Grim Feinberg, filozof a sociální antropolog
Trumpovo prezidenství považuji za naprostou katastrofu. Neříkám, že bych nikdy nekoukal se škodolibostí na zjevné samozničení starých amerických institucí, jejichž nedostatky Trump tak výrazně prohloubil. Ale ta část evropské levice, která se těšila, že Trumpův zjevný izolacionismus a protekcionismus omezí americký imperialismus a neoliberalismus, se vážně mýlila. Trump navzdory určitým rétorickým obratům fakticky posilnil to nejhorší z klasického imperialistického a ultrakapitalistického programu Republikánské strany. A pokud část levice viděla v Trumpově destabilizaci dobrou příležitost na změnu, špatně zhodnotila rovnováhu sil. Díky Trumpovi establishment nikdy nevypadal tak dobře. Trump dokázal určit politickou konverzaci tak, aby byla na výběr buď chaotická nadvláda boháčů s přídělem rasismu pro veřejnost, nebo vláda starých, nefunkčních institucí, ale s antirasismem. Levice bude muset hodně pracovat, aby bylo slyšet slovo o pokrokové – internacionalistické – systémové změně.
Filip Hausknecht, družstevník a spolupředseda hnutí Budoucnost
Trumpovo prezidenství se neslo především ve znamení politiky iluze. Byť byl často vyobrazován jako prezident pracujících, „normálních“ lidí, pandemie naplno odkryla, na čí straně skutečně stojí. Zatímco zdravotní a hospodářská krize bolestivě dopadá na nízkopříjmové obyvatele, kteří přicházejí o práci a zadlužují se, Trumpova administrativa bezostyšně pumpuje peníze ze záchranného ekonomického balíčku do velkého byznysu svých přátel. Byť se na rozdíl od většiny svých předchůdců může pochlubit tím, že nezačal žádnou válku, tak nesmíme zapomínat, že se o to pokusil – ať už atentátem na íránského generála, zrazením Kurdů v boji proti teroristům nebo pokusem o puč ve Venezuele. Stejně tak je pochybný jeho tržní protekcionismus a komu skutečně pomáhá. Jeho největším přínosem je tak síla, kterou svými činy vzbudil a která zajistila, že nejméně následující čtyři roky prezidentem nebude. Síla, na jejímž vzniku má establishment demokratů minimální zásluhu a při troše štěstí příště smete i je samé.
Eduard Chmelár, politický analytik
Je veľa ľudí, ktorí Trumpovi iracionálne držali palce iba preto, lebo jeho správanie sa vymykalo mainstreamu, ako aj pre legendu, že od čias Eisenhowera to bol prvý americký prezident, ktorý nezačal žiadnu vojnu. V tom prípade by sme však mali dať militantnému správaniu iný význam. Tu je stručný výpočet jeho (zlo)činov. Zničil celú architektúru odzbrojovacích dohôd s Ruskom, odstúpil od kľúčovej jadrovej dohody s Iránom a rekordne zvýšil vojenský rozpočet USA. Bombardoval Sýriu a prehĺbil vojnu v Jemene. Prestal predstierať neutralitu vo vzťahoch medzi Židmi a Palestínčanmi a jednostranne podporoval izraelský apartheid. Odstúpil od Parížskej klimatickej zmluvy. Prehĺbil obchodnú vojnu s Čínou a Ruskom prostredníctvom sankcií. Rozšíril politiku dronov v Afganistane, Somálsku a inde, v dôsledku ktorej zabil stovky civilistov. Dal zavraždiť jedného z najvyšších predstaviteľov Iránu, generála Soleimaniho. Podporil pravicové prevraty vo Venezuele a Bolívii. Bidena sa treba obávať, ale za Trumpom by nemalo byť nikomu ľúto.
Marian Kechlibar, publicista a spisovatel
Mám za to, že po vnitropolitické stránce už zůstane jméno Donalda Trumpa navždy spojeno s „obsazením Kapitolu“ dne 6. ledna 2021. Jednak si lidé obecně pamatují spíš to, co leží časově blíž – a tato událost se kryje s koncem mandátu. Jednak měl odcházející prezident mimořádně špatné vztahy s mediální sférou a když jim teď na zlatém podnose nabídl takovou příležitost, ona ji ráda využije. Kromě toho nyní získali demokraté nerozdělenou moc a rádi toho využijí k demontáži všeho, co jim z Trumpovy éry vadí. Trumpova zahraniční politika bude patrně přetrvávat daleko déle, protože byla určena dlouhodobějšími zájmy. Sblížení arabských států s Izraelem je skoro určitě trvalé, stejně tak neochota nést drtivou většinu nákladů v NATO (za to už Evropany káral Obama, na což se zapomíná). Větší koncentrace na Asii, kde se Čína profiluje jako čím dál významnější protivník a Indie coby možný spojenec, je také dána neúprosnou logikou vývoje. Asie roste, Evropa nikoliv.
Jan Keller, sociolog
Na Trumpovi mi bylo sympatické jeho zrušení jednání o TTIP. S rozpaky jsem se naopak díval na jeho bojkotování ekologických iniciativ, i když si nedělám iluze o praktickém dopadu smluv, jako je pařížská výzva. Sympatické mi bylo také to, že Trump nezahájil žádnou novou válku. Je ovšem možné, že momentálně neměli Američané k další humanitární válce vedené s chirurgickou přesností a neberoucí ohledy na civilní ztráty prostor. Geopoliticky významné země, které nejsou schopny se bránit útokům ze vzduchu, už napadli. A do těch, které by jejich letectvo mohly vážně ohrozit, se nepustí. Ve vnitropolitické oblasti považuji za klíčové, zda se Americe podaří reindustrializace. Dnes žije zhruba sto milionů Američanů na hranici bídy anebo pod ní. Z toho soudím, že masový návrat výroby se nekoná. Obchodní bilance USA prakticky se všemi zeměmi včetně Ukrajiny je záporná, jen částečně to dorovnává vývoz zbraní. Ani zde se nic moc nezměnilo. Pozitivně vnímám Trumpovy snahy o brzdění migračních toků. Jestliže nemá země dostatek práce pro své vlastní obyvatelstvo, co může nabídnout nově příchozím? Navíc v situaci, kdy integrační politika typu melting pot nefunguje.
Jan Májíček, publicista a aktivista
Pokud si někdo myslel, že Trumpovy kroky budou znamenat nějaké oslabení globálního kapitalismu a jeho útoků na sociální práva, musel být zklamán. Za Trumpa vzrostlo bohatství už tak bohatých. Ani jeho výroky o stahování vojáků ze zahraničních misí se nenaplnily a počet dislokovaných amerických sil je prakticky stejný jako za Obamy. Smlouvy TTIP a TPP sice spadly pod stůl, ale jak se několikrát vyjádřila Americká obchodní komora při EU, jsou USA okamžitě připraveny zahájit nová jednání. Trump byl velkohubý, ambiciozní a bezskrupulózní televizní bavič, který sám sebe pasoval do role zachránce Ameriky. Dokázal ale jen posílit rasismus a krajní pravici v USA i ve světě, vytvořil kognitivně disonantní verzi světa, kde vládnou teorie hnutí QAnon, a možná urychlil vojenské osamostatnění Evropy. Jen si vzpomeňme na výrok francouzského prezidenta Macrona o „mozkové smrti“ NATO. V kontextu vojenského angažmá v Libyi nebo v dalších částech Afriky je jasné, jaký účel má evropská armáda plnit. Trump nikdy nebyl přítelem obyčejných lidí a jeho politika to potvrdila.
Veronika Sušová-Salminen, historička a šéfredaktorka !Argumentu
Donald Trump nebyl omylem. Jeho prezidentství bylo logickým důsledkem dlouhodobějších procesů. „Outsider“ Trump se na jednu stranu v domácí politice spolehnul na staré recepty, např. daňová reforma snižující daňovou zátěž pro ty nejbohatší. Naproti tomu radikalizoval a dál destabilizoval americkou politiku, postavil do jejího centra konflikt, odhalil na dřeň obrovské rozdíly v americké společnosti (rasa, příjmové nerovnosti) a svérázně kanalizoval existující spodní proudy americké společnosti. V zahraniční politice je Trumpovo dědictví rozporuplné, není totiž koncepčním politikem. Dokončil dekonstrukci americké „měkké síly“, zradikalizoval politiku sankcí a unilateralismu. Trump nenašel řešení pro vztahy s Ruskem (i díky obviněním demokratů z toho, že je „ruským prezidentem“, které Trump „oplatil“ neuznáním výsledků listopadových voleb), podobně neúspěšný byl i v případě Severní Koreje. Opravdu dalekosáhlé změny nastaly v regionu Blízkého východu. Trumpova administrativa se otevřeně postavila sílící Číně a tato rivalita začala nevratně měnit dynamiku vztahů v oblasti bezpečnosti, obchodu a technologii. Joe Biden tak nastupuje, podobně jako Trump před čtyřmi roky, do už rozjetého vlaku.
Ilona Švihlíková, ekonomka
Donald Trump rozpoznal a politicky umně využil rozdělení americké společnosti. Pokud se mu dnes přisuzuje, že to on rozpoltil národ, je to chybná úvaha. Obrovské sociální, ekonomické i kulturní rozdíly v USA se formovaly již mnoho let před jeho nástupem k moci. K dobru se mu dá připsat to, že byl schopen řadu problémů definovat: ústup americké (nejen ekonomické) moci – co jiného je heslo „Make America Great Again“, problémy plynoucí z deindustrializace USA a ztráty pracovních míst, vojenská angažmá USA, rozpadající se infrastruktura atd. Bohužel se mu žádný z problémů nepodařilo vyřešit a ve značné míře se přičinil o další destabilizaci světové ekonomiky i politiky. Nebyl schopen dotáhnout do konce Afghánistán, ani mírový proces mezi Korejemi. Jeho daňová reforma dál posílila ty nejbohatší Američany a k modernizaci infrastruktury můžeme započítat leda tak tu zeď na hranici s Mexikem. Rozpoutal obchodní a technologickou válku s Čínou, i když problémy, které tím chce řešit, jsou domácí (americké). Zničil dohodu s Íránem a nadměrným užíváním extrateritoriálních sankcí paradoxně podkopává pozici amerického dolaru. Nenechal za sebou ani lepší USA, ani lepší svět.
Adam Votruba, historik a etnolog
Donald Trump je představitelem trendu, který zahájil Silvio Berlusconi a který znamená přímý vstup oligarchů do aktivní politiky. Liberálové to označují za ohrožení demokracie, což je však zavádějící. Je to logické pokračování dosavadního vývoje oligopolního kapitalismu, možná zárodek dialektického přechodu na novou kvalitu. Hlavní konflikt, který se tu odehrává, není konflikt mezi liberální demokracií a pravicovým populismem, ale konflikt mezi skupinami oligarchů. Žádná ze stran nestojí o to, aby byl korporátní svět podřízen státní kontrole a oddělen od vlivu na politiku. Trump naznačil teoretickou možnost scénáře, v němž mimořádně vlivný byznysmen převezme stát jako svůj podnik. Sám však nebyl diktátorským typem. Pro nastolení autokracie neudělal téměř nic – neovládl média, nepojistil si vliv v ozbrojených složkách, nedokázal zabránit liberální cenzuře atd. Při současné polarizaci je ovšem stále těžší představit si pokračování demokracie v USA bez nějakého násilného/totalitního intermezza.
Dialog napříč je místem setkávání názorů na aktuální otázky formulovaných z odlišných pozic. Setkávají se zde pohledy zleva i zprava. Chce především dávat prostor názorům vybočujícím z banality liberálního proudu hlavních médií. Dialog napříč moderuje politolog, publicista a bývalý diplomat Petr Drulák.