Emiráty nejsou jen turistická destinace, ale také geopolitický hráč

VSa Trendy

Spojené arabské emiráty jsou v regionu považovány za geopolitického aktéra, kterého nelze ignorovat.

Budoucí generace budou žít ve světě, který se velmi liší od světa, na který jsme zvyklí. Je nezbytné, abychom na tento nový svět připravili sebe i své děti.

Šejk Zajed

 

Geopolitický magazín „Le Dessous des cartes“ (Co skrývají mapy) nás tentokrát zavede do Spojených arabských emirátů, které vystupují jako přelud z nekonečných dun Arabské pouště. Asi před 40 lety se města Dubaj a Abú Dhabí díky svému ropnému bohatství vyvinuly v oázy luxusu a míru na politicky jinak převážně nestabilním Středním východě. Emiráty jsou nyní považovány za důležitého geopolitického aktéra v regionu. Ekonomika Spojených arabských emirátů již není poháněna pouze ropou: stejně jako politika země se dále diverzifikovala. Emiráty jsou v regionu vnímány jako most mezi západním a arabským světem.

(Pořad bude dispozici na webu ARTE TV do 16. března 2021 v německé či francouzské verzi + zde jsou na výběr titulky anglické, francouzské, italské a španělské).

***

Přinášíme malou ukázku:

I Spojené arabské emiráty (SAE) byly zasaženy pandemií koronaviru, protože jsou závislé na obchodu, turismu a trhu s nemovitostmi. „Černé zlato“, které umožnilo vzestup této země, už nestačí.

SAE se nacházejí na Arabském poloostrově a hraničí s Ománem a Saúdskou Arábií. Emiráty mají přístup do Perského i Ománského zálivu. Podle údajů World Factbook je na rok 2021 počet obyvatel odhadován na 9,85 milionů (populační pyramida za rok 2020 zde). 90 % populace se soustředí na pouhých 5 % území, zejména v metropolích Abú Dhabí a Dubaj.

Přestože má ropa stále vliv na HDP, je zde i těžký průmysl, hi-tech a rozvinul se sektor služeb, např. společnost DP World spravuje nejen přístav Jebel Ali v Dubaji, ale i jednu z největších sítí přístavů na světě. Další silnou oblastí je turismus a letecké společnosti (Emirates a Etihad), které létají do 140 zemí.

Díky strategii tří „T“ (tourist, talents, traders – turisté, talenty, obchodníci), se podařilo Spojeným arabským emirátům značně snížit závislost na ropě, která poznamenala historii země.

Objev ropy

Před 60 lety byl na dnešním území SAE skromný britský protektorát obydlený několika kmeny beduínů, většinou nomádů. Zimy trávili v pouštních oázách a v létě se vydávali k pobřeží lovit perly. Na začátku 60. let objev ropy vše změnil. Ropná a plynová pole přispěla k rychlému rozvoji emirátu Abú Dhabí, kde se nacházelo 94 % obrovských zásob.

Významnou osobností v dějinách země byl šejk Zajed, který vyjednal odchod Britů a v roce 1971 vyhlásil nezávislost země.

Rozvoj průmyslu a infrastruktury

Vize šejka Zajeda od samého začátku zahrnovala rozvoj průmyslového sektoru nově vzniklých SAE a uznala, že ropa je neobnovitelný zdroj. Šejk se primárně zaměřil na rozvoj výrobního odvětví ve své zemi, v důsledku čehož Spojené arabské emiráty zažily boom, zejména v 70. letech minulého století.

Další naléhavou otázkou pro šejka Zajeda byl rozvoj infrastruktury země. Výstavba silnic, zavádění telefonních linek a zřízení národních médií – to vše bylo od samého začátku jeho vlády považováno za zásadní pro vzájemné propojení sedmi emirátů. Nové silnice, mezinárodní letiště a námořní přístavy rychle umožnily SAE hrát prominentní roli v moderním průmyslovém světě a zaujmout zasloužené místo mezi nejvíce rozvinutými průmyslovými zeměmi světa.

Jednotlivé emiráty si zachovaly značnou část autonomie, ale jsou zastřešovány federálním systémem řízeným z Abú Dhabí. Po vyhlášení nezávislosti země došlo díky ropě také k rozvoji sociálních a zdravotních služeb. Vzdělávací systém zahrnoval i dívky.

Levná pracovní síla

Příliv migrantů z indického subkontinentu a jihovýchodní Asie zajistil levnou pracovní sílu – to byl klíčový faktor pro podporu růstu. Dnes tvoří 90 % populace cizinci, ale více jak polovina jich vydělává pouze 700 dirhamů měsíčně (170 €), zatímco zbývajících 10 % populace tvoří zvýhodnění občané Spojených arabských emirátů – ti profitují ze suverénních fondů jako je Abu Dhabi Investment Authority (ADIA), založený v roce 1976 šejkem Zajedem (prezidentem SAE v období 1971–2004).

Fond má dnes k dispozici 580 miliard dolarů a slouží k investicím, aby byla země připravena na éru „po ropě“. Na začátku 70. let ropa tvořila 70 % HDP, ale v roce 2004, kdy šejk Zajed zemřel, to bylo už jen 45 %. Dnes se ropa na HDP země podílí méně než 30 %.

SAE byly dlouho umírněné ve vojenských záležitostech, ale rok 2011 vše změnil. Armáda SAE zasáhla v Bahrajnu společně se Saúdskou Arábií, aby potlačily nepokoje ve městě Manáma. Autoritářský režim v Abú Dhabí si dělal starosti s „arabskými jary“, které hýbaly Blízkým východem až po Maghreb.  Emiráty odporovaly lidovým revoltám s výjimkou Libye, kde podpořily francouzské síly NATO.

Írán jako regionální rival

V srpnu 2020 Mohammed bin Zajed Al Nahyan destabilizoval arabský svět tím, že jako první vládce z Perského zálivu uznal stát Izrael (psali jsme zde). Jeho krok následoval Bahrajn a byl mlčky podpořen Rijádem, tak Abú Dhabí převzalo iniciativu ve sjednocené frontě proti svému největšímu rivalovi v regionu – Íránu.

Od roku 1971 totiž Írán ilegálně okupuje ostrůvky Abu Músa a Velký a Malý Tunb, které patří emirátu Rás al-Chajma a především kontrolují Hormuzskou úžinu, která zajišťuje životně důležitý přístup na asijské trhy. Pro případ uzávěry úžiny Íránem, byl vybudován 370 km dlouhý ropovod, který vede na ropný terminál (strategicky umístěný do Ománského zálivu) ve městě Fudžajra.

V roce 2020 se měla v Dubaji konat světová výstava Expo, která měla přitáhnout turisty a investice. Vzhledem k pandemii koronaviru byl termín posunut na říjen 2021 až březen 2022.

Psali jsme:

Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.