Jan Zeman píše o tom, že nový koronavirus nezná ideologické přívlastky a že arogance a ideologie si s ním neporadí.
V úterý 23. února 2021 exprezident Václav Klaus oznámil, že má koronavirus. Nebylo mu dobře, nechal se testovat v Ústřední vojenské nemocnici v Praze a tam mu potvrdili smutnou věc. Ano, arogantní Václav Klaus dostal ošklivý políček.
Slova „Arogantní jako Václav Klaus!“ jsem slyšel poprvé za studií na Vysoké škole ekonomické v Praze v letech 1976–80. Na dotaz, kdo to je, mně bylo vysvětleno, že to je ekonom-šílenec, kterého si bůh ví proč drží v Československé národní bance. Proč šílenec? Protože chce neregulovaný kapitalismus v čisté podobě, přestože takový mimo špatné učebnice ekonomie neexistoval ani v pro něj údajně zlatém 19. století. Proti němu je i tehdy zatracovaný Ota Šik slušným člověkem a dobrým ekonomem.
Proto také když mě na pobočce Ekonomického ústavu ČSAV v Ústí nad Labem v září 1980 oťukávali mimo jiné otázkou, kdo by u nás chtěl obnovovat předpotopní, nikým neregulovaný kapitalismus, jsem odpověděl „Václav Klaus!“ a všechny zaskočil. Kdo to je?
Měli vědět. Jeho paní působila na Ekonomickém ústavu ČSAV v Praze. Shodou okolností seděla v místnosti vedle studovny aspirantů, kde jsem se o rok později ocitnul, neboť mě smogy v Ústí nad Labem zdravotně i psychicky ničily. Klausova manželka Livie, Slovenka z vísky zatopené přehradou Liptovská Mara, byla slušná. Tedy, nesměli jste se ale otřít o jejího manžela. V takovém případě ho bránila jako lvice bránící lvíčata před kýmkoliv.
Jako začínající environmentální ekonom a národohospodář jsem samozřejmě věděl, že trh bez přívlastků je absolutně neslučitelný nejen se socialismem, ale také se sociálními jistotami, kvalitní kulturou, účinnou ochranou životního prostředí.
Od Václava Klause bylo možné čekat to nejhorší. Před parlamentními volbami jsem byl i na Klausově přednášce o transformaci československé ekonomiky 28. května 1990. Při ní mě šokoval mimo jiné tezí, že „Na životni prostředí si musíme nejprve vydělat!“ Tuto tezi někteří přisuzovali vedení někdejší Komunistické strany Československa, byť jako program to nikdy nikdo nevyslovil. Byl jsem asi jediný v sále, kdo Klausovi netleskal (inu, v sále tam seděl údajný ekonomický výkvět společnosti) a po skončení přednášky jsem počkal u dveří a řekl mu do očí: „Jste největším škůdcem životního prostředí v republice.“ Václav Klaus zachoval klid, argumenty jiných zásadně ignoruje.
Je prý efektivní jen svobodný neregulovaný trh a všelijaké socialistické experimenty, keynesovské regulace, třetí cesty, ochrana životního prostředí atd. jsou prý jen hloupou ignorací ekonomických zákonů. Friedrich Hayek, Milton Friedman a pak už jen Václav Klaus. Inu, arogantní jako Václav Klaus! Pravda, první dva jmenovaní páni za své teorie, reálně návody na utýrání desítek miliónů chudých občanů kolonií a rozvojovek hladem, bídou a léčitelnými nemocemi, plundrování tamního životního prostředí západními nadnárodními podniky a mnohé další hrůzy dostali Nobelovou cenu za ekonomii. Ještě že se toho pan Nobel nedožil. Mohla by ho z toho ranit mrtvice.
Brzy jsme museli zkousnout mnohé další šílenosti Václava Klause, především Klausovu radikální ekonomickou reformu. Šlo o obludné pouštění žilou ekonomice v zájmu prý jedině možné cesty její transformace. Protože se mu ji na Slovensku nepodařilo prodat, prosadil po volbách 1992 protiústavní rozdělení Československa bez referenda. To prý ale byla jen malá vada na kráse transformace. Transformací došlo ke zničení celých odvětví (některé ekology mátlo, že likvidace podniků znamená i snížení znečištění životního prostředí), vznik chudých regionů, masové nezaměstnanosti, úpadku venkova, úpadku kvalitní kultury, k ohrožování životního prostředí, byť jinak než před rokem 1989…
Ano, Klaus pronesl či napsal množství skandálních výroků z mnoha oblastí. Těmi o životním prostředí opakovaně hýbal žlučí ekologům. Posuďte sami:
- Již v roce 1991 jsme slyšeli od vystrašených železničářů o jeho zařvání před staženými závorami u Dobříše: „Jak to že tu ten vlak ještě jede!“ Bylo dopravní sedlo a měl prý pocit, že stojí před závorami zbytečně, protože ve vlaku jede jen pár lidí.
- V červenci 1992 umravňoval novopečeného ministra životního prostředí Františka Bendu, který chtěl přijmout určitá opatření proti freonům, ničícím ochranný stratosférický štít, který chrání život na Zemi před smrtícími kosmickými paprsky. Mezi ekology se to trochu zjednodušeně podává, že ministrovi otloukal o hlavu: „Ať ministr František Benda klidně nechá létat ve vzduchu freony“.
- Když se v České národní radě v listopadu 1992 projednával narychlo spíchnutý návrh ústavy ČR a zejména levicová opozice se dožadovala začlenění listiny základních práv a svobod občanů, ochrany životního prostředí a mnohého dalšího, štěkal na poslance „Nedovolím zaplevelit ústavu listinou základních práv a svobod občanů, ochranou: životního prostředí…“ s tím, že jsou: „Nezajistitelné!” Rozuměj, že je chce ignorovat.
- Když ministr životního prostředí v srpnu 1994 předložil do vlády velmi krotký návrh Státní ekologické politiky, nechal se ústně i písemně (podle denního tisku) slyšet, že „Odpovědnost občana za stav životního prostředí je důležitější než Státní ekologická politika“. Zřejmě vytloukání zisků cestou rozsáhlého ničení životního prostředí je jeho účinnou ochranou, stejně tak války, střílení ekologů a indiánů latifundisty v Amazonii s cílem tamní tropické deštné pralesy přeměnit na zemědělskou půdu jsou odpovědností občanů za stav životní prostředí, atd., atp.
- V rámci sporů státní ekologickou politiku napsal v Lidových novinách 26. září 1994 mimo jiné: „Problém přírodních zdrojů neexistuje neb jich není. Zdrojem pro člověka je jen ten přírodní materiál, jež člověk umí využít, jen ten se cení!” Zde hrubě zkomolil Karla Marxe, který v Kapitálu mimo jiné psal, že suroviny v ložisku v zemi mají nulovou ekonomickou hodnotu, dokud je člověk nezačne využívat, těžit. To je ale pořádný rozdíl!
- Když se ředitel Českého ústavu ochrany přírody jeskyňář Jaroslav Hromad zdráhal realizovat ministrem životního prostředí Františkem Bendou požadované rozdělení Ústavu a nezákonně zprivatizovat jeskyně Moravského krasu předem vybrané firmě, byl nahrazen Ivanem Dejmalem. Toho ve stejných záležitostech lámal ministr Benda s náměstkem Šulcem, ale neúspěšně. Dejmal získal Klausův dopis, žádající Bendu o umožnění privatizace jeskyní jisté firmě spjaté s ODS. Dejmal se postaral, aby se s oním dopisem mohli seznámit diváci České televize. Také Ivan Dejmal zaplatil svou funkcí za to, že bránil zákon i zdravý rozum. Aféra první nezákonné privatizace jeskyní Moravského krasu se odehrávala od července 1994 do února 1995. Že by odpovědnost občana za stav životního prostředí?
- Počátkem roku 1995 rozpoutala vládnoucí ODS štvanici na vůdce ekologů exministra Josefa Vavrouška. V jejím rámci začátkem března Václav Klaus prohlásil: „Vavroušek je nepřítel reformy číslo jedna!” Psal jsem, že se Vavrouškovi dostalo nejvyššího státního vyznamenání netuše, že se s ním brzy budeme muset rozloučit.
- Jako prezident České republiky v letech 2003-13 proslul mimo jiné štvaním proti sílícímu skleníkovému efektu, způsobujícímu stále větší rozvrat klimatu a proti požadavku ekologů přijímat rozhodná opatření k odvrácení hrozící katastrofy. Mělo to charakter zaříkávání ve stylu: „Skleníkový efekt je šarlatánská hypotéza!“
Těch tristních výroků je mnohem víc. Inu, arogantní jako Václav Klaus!
Za koronavirové krize exprezident Václav Klaus dlouho k této věci mlčel. Že by na stará kolena zmoudřel? Jen na pár měsíců. 17. listopadu 2020 vystoupil v Praze na demonstraci proti karanténě, tj. za „svobodné šíření“ smrtícího koronaviru. Tehdy ČR vykazovala 6 208 zemřelých s koronavirem. Na podobné demonstraci 8. ledna 2021 v Praze na Staroměstském náměstí z tribuny, postavené na místě někdejšího popraviště 27 českých pánů, rytířů a zemanů 21. června 1621, mimo jiné vyzval: „Pryč s karanténou! Pryč s očkováním!“ Nepřekvapivě tak učinil bez roušky, stejně jako většina účastníků, o nedodržování rozestupu nemluvě. Inu, arogantní jako Václav Klaus!
5. ledna 2021 ČR vykazovala 12 257 zemřelých s koronavirem. 27. února 2021 vykazuje 20 194 zemřelých s koronavirem. Stojí přitom nad propastí. V některých nemocnicích přetížených pacienty s kovidem začíná selekce pacientů na ty, které jsou s to léčit a na ty, které musí nechat bez léčení, tj. nejspíš nechat zemřít. Pokud v Česku podle nedávného průzkumu Světové zdravotnické organizace 46 % občanů ignoruje karanténu, je prakticky nemožné hromadnému zabíjení našich občanů koronavirem zabránit.
Nyní exprezident Václav Klaus chytnul koronavirus. Není podstatné, kde, možná, že to, podobně jako polští exprezidenti Bronislaw Komorowski a Alexander Kwasniewski, neví. Jisté je, že kdyby byl očkovaný, se vší pravděpodobností by koronavirus nechytnul. Možná by mu k ochraně stačila i jím odmítaná rouška. Nový druh koronaviru, nazvaný SARS-CoV-2, na rozdíl od Václava Klause neideologizuje. Napadá člověka, množí se v něm a kdo nemá dostatečnou imunitu, tomu vážně poškozuje životně důležité orgány a sem tam i někoho usmrtí. K tomu přistupují jeho ještě nebezpečnější mutace – infekčností i poškozováním napadené osoby. Britská, jihoafrická, brazilská…To by si všichni odpůrci karantény měli uvědomit. Existují nejen práva, ale také povinnosti a odpovědnost. Co nechceš sám, nečiň druhým. K tomu ale nesmíte být arogantní jako exprezident Václav Klaus.