Josef Buřič se ptá, zda opravdu 80 % českého HDP tvoří vývozy a vysvětluje proč se jedná o častou chybu práce se statistickými daty.
Znalost statistických metod či toho, co vyjadřují jednotlivé statistické ukazatele, by měla být součástí vědomostí každého ekonoma a možná i ministra. Zejména pokud by měl být tím, kdo aspiruje na to být zodpovědným za vývoj ekonomiky.
Jedním z takových charakteristických příznaků je úvaha o tom, jak důležitý je export pro Českou republiku, tj. jak chce někdo dokázat, že opravdu je významný.
Nejčastěji se tak setkáváme s tím, že ten někdo prohlásí, že „export tvoří 80 % HDP“ a tedy je pro nás mimořádně důležitý a k tomu ještě dodá, že je tomu tak proto, že jsme jednou z nejotevřenějších ekonomik na světě. To je např. nedávný výrok ministra pro MPO.
Je to opravdu tak, že export by byl 80 % HDP? Takže soukromá spotřeba či investice plus vládní spotřeba, které také jsou součástí hrubého domácího produktu, by pak tvořily v souhrnu jenom 20 % HDP?
To je samozřejmě omyl, protože tak to mu není v žádné zemi a není tomu ani u nás. Co tedy s tím?
Za prvé. Pro českou ekonomiku, stejně jako pro každou ekonomiku relativně malou a také s malou rozlohou, je typické, že je otevřená navenek a tedy zahraničním obchodem prochází část její produkce a ta je větší než je tomu v případě velké ekonomiky, resp. ekonomiky velkého státu. Taková ekonomika pracuje především na rozsáhlý vnitřní trh a vůči zahraničí má relativně malé vazby. Je to patrné např. i v EU, kde zahraniční obchod členských států je z 80 % tvořen jejich vzájemným obchodem a jen zbývající část tvoří obchod mimo EU. Tedy naše otevřenost – takto definovaná není ničím výjimečným. To ovšem vůbec není o podílu zahraničního obchodu na HDP.
Za druhé – a to je hlavní: ukazatele hrubého domácího produktu a vývozu či dovozu jsou vzájemně nesouměřitelné. Každý z nich vyjadřuje něco jiného. Ukazatel hrubého domácího produkt je ukazatel typu čisté produkce. Vyjadřuje přidanou hodnotu – ideálně tedy odpisy, mzdy, zisk a také rozdíl mezi vývozem a dovozem. Nic jiného tam není.
Naproti tomu ukazatel objemu vývozu vyjadřuje hrubý obrat. Do ceny exportovaného výrobku přece vchází také hodnota surovin, spotřebovaných služeb a k nim se připočítají také odpisy, mzdy a zisk na daný výrobek. A tak je to i s ukazatelem celkového exportu. Z definice je přece patrné, že v takové ceně je i „hodně něčeho jiného“ než se započítává do HDP.
Jak potom tyto dvě veličiny poměřovat? Má to vůbec smysl? Samozřejmě poměřovat se dá cokoli – i ony příslovečné hrušky s jablky. Například i tak, že osm hrušek váží stejně jako osm jablek. Anebo i jinak. Jenom to nedává žádný rozumný smysl…
A to je přesně náš případ. Pokud bychom totiž chtěli vyjadřovat význam či váhu exportu v ekonomice, pak musíme poměřovat objem exportu k ukazateli hrubá produkce. Systém národních účtů takový ukazatel také sleduje, ale je to až někde na další stránce té statistiky, takže než se k tomu někdo dostane, chvíli to trvá.
Abychom byli konkrétní. V roce 2019 byla v české ekonomice hrubá produkce 12 867 mld. Kč. V tomto ukazateli je skryta i celková spotřeba materiálů a služeb spotřebovaná v procesu výroby. Přesněji se tomu říká mezispotřeba. Schematicky je to tak, že hrubá produkce se skládá z hrubé přidané hodnoty a mezispotřeby.
Je doufám z tohoto výkladu jasné, že právě do celkové hodnoty vývozu nutně vchází nejen nově přidaná hodnota, ale i hodnota spotřebovaného materiálu a služeb. Vývoz je tedy částí hrubé produkce a v roce 2019 představoval 4333 mld. Kč tj. 33 % hrubé produkce.
To je ovšem něco jiného než oněch 80 %. Pouze takové číslo (tj. 33 %) totiž dává nějaký ekonomický smysl, chceme-li hovořit o váze exportu v ekonomice. Mimochodem – ani v tom se nějak podstatně neodlišujeme od ostatních vyspělých zemí s podobně velkou ekonomikou a velikostí území.
Přirozeně, že součástí této hrubé produkce jsou také mzdy, odpisy a zisk – tedy hrubá přidaná hodnota ve výši 5188 mld. Kč tj. 40 % z celkového objemu hrubé produkce.
Proč o tom mluvit možná trochu zdlouhavě? Ono je to dnes velmi líbivé. Vybrat si nějaké číslo a na jeho základě dělat dalekosáhlé závěry. Přitom nezná-li autor těchto velkých slov podstatu těchto ukazatelů, snadno se dopouští zkratkovitých závěrů a patrně – jako důsledek – i chybných rozhodnutí.
Nikdo nezpochybňuje otevřenost české ekonomiky, ani její zapojení do mezinárodního obchodu. Jen by bylo někdy dobré vidět i to, že v každé chvíli naprostá většina naší ekonomiky pracuje pro vnitřní trh, pro uspokojování vnitřní poptávky či chcete-li potřeb obyvatelstva a samozřejmě pro investice.
Tvrdit, že zahraniční obchod je 80 % HDP je poměrně častý omyl, kterého se dopouštějí zpravidla laici – častěji politici, ale i někteří ekonomové. Tak se i tento výrok řadí k těm, které dokazují malé porozumění pro interpretaci statistických dat.
Jistě to není to nejhorší, a proto buďme optimisty. Někdy se z nepřesných dat a zkratovitých soudů mohou zrodit i dobrá rozhodnutí.