Ivo Šebestík ve svém článku ještě reaguje na text Jana Zemana Teorie promoření selhala.
Vůči mým dvěma předchozím článkům na téma (ne)efektivity opatření vůči koronaviru, která po dobu jednoho roku uplatňuje vláda ČR, se v článku Teorie promoření selhala ohradil jeho autor Jan Zeman. Měl jsem za to, že jsem se v obou svých textech vyjádřil docela srozumitelně a své hlavní výhrady vůči vládnímu postupu, k chování části parlamentní opozice a ohledně zpravodajství médií veřejné služby pro větší srozumitelnost i zopakoval.
Leč neomezené možnosti nedorozumění jsem patrně podcenil. Jana Zemana obsah mých článků dokonce „zvedl ze židle“, neboť měl za to, že se nejenom velice mýlím (což z jeho pohledu už naštěstí uvedla na pravou míru Veronika Sušová-Salminen ve své polemice), ale dokonce se i „ostře navážím“ do tolika jistě dobře míněných protipandemických postupů.
Nevím, zda Jan Zeman nemá pod svojí židlí nějak narušeno magnetické pole Země, ale pokud jej ze židle nezvedá to, jak bylo a je nakládáno se zdravím obyvatelstva ze strany politických reprezentací a osob či kruhů, které v souvislosti s pandemií zavětřily ohromné možnosti růstu svých zisků a prosazování svých dalších zájmů, tak to zřejmě vysvětluje jeho hluboký nesouhlas s mojí kritikou.
Pokusím se proto nyní v maximální zkratce zopakovat hlavní body své kritiky vládních opatření a dalších jevů souvisejících s pandemií. Jan Zeman mi totiž ve svém článku podsouvá dvě věci, které jsem vůbec nenapsal, ani si je nemyslím. Tou první je, že snad podporuji či doporučuji strategii promoření populace. A tou druhou, jež s první úzce souvisí, že odmítám omezující restrikce a takto vlastně podporuji „zhýčkanost evropské populace“. Stoprocentní nepochopení! Nikde v mých textech není nic z toho takto uvedeno, a už vůbec ne zamýšleno. Proto zopakuji co nejpřehledněji:
- Vytýkám české vládě a osobám, které z jejího pověření rozhodovaly o opatřeních proti koronaviru následující: Nejpozději začátkem podzimu loňského roku byla promarněna jedinečná a neopakovatelná šance na to přijmout tři zkladní a efektivní opatření. Především provést na krátkou dobu úplný lockdown státu. Trval by dva až čtyři týdny a s výjimkou několika nejdůležitějších strategických odvětví by zasáhl neselektivním způsobem úplně celý život v zemi. Tento lockdown by byl spravedlivý, účinný a nabízel by – na rozdíl od systému PES – cestu ven z krize. Tedy možnost postupného rozvolňování a návratu k normálnímu životu.
- Druhým krokem, který měl být proveden paralelně s lockdownem měla být exkluzívně pojatá ochrana osob, jejichž zdravotní stav, vysoký věk nebo snížená imunita představovaly největší hrozbu zdravotních komplikací.
- Třetím z efektivních opatření mělo být vyvinout maximální úsilí o získání léků, léčebných preparátů a účinných forem léčby nezbytné pro ochranu lidí, kteří v důsledku koronaviru skutečně onemocněli a byli hospitalizováni. Proč k tomu nedošlo a vše se vsadilo na vakcinaci, která se okamžitě propojila s politickými zájmy a s potřebami byznysu, nevím. Mám ale podezření, že vakcinace představuje mnohem větší byznys než léky. Vlády zemí a nadnárodní struktury (ale i korporace ovládající demokratické vlády) mají velmi mnoho prostředků k tomu, jak obyvatelstvo přimět k očkování, neboť když lidé využijí svých svobod a odmítnou očkování, pak je systém jednoduše a velice snadno vyloučí ze hry. Velice znepříjemněná svoboda! Léky potřebují jen nemocní, vakcína může být vnucena úplně každému. Proto je vakcinace byznys nesrovnatelně větší než léky, a proto, podle mého mínění, dostaly vakcíny přednost před hledáním účinných léků a léčebných metod. Připouštím, že zde spekuluji, leč mé podezření se opírá o dlouhou zkušenost se systémem, jemuž nic nemorálního není cizí.
- Kritizuji, a to skutečně ostře, vládu a další odpovědné osoby, že když promarnily šanci na soubor efektivních opatření nebo si z různých důvodů nepřály či nedovolily je zavést, že sáhly k opatřením náhradním, zástupným, nadto selektivní povahy, z nichž mnohé nemají nejmenší oporu v důkazech o prospěšnosti a ukazují se (rok je opravdu dosti dlouhá doba) jako málo efektivní nebo dokonce neefektivní. Jejich selektivnost je nadto nespravedlivá vůči těm osobám, jichž se opatření dotkla existenčně. Tato opatření je možné jedno po druhém podrobit kritice.
- Absurdnost některých z těchto opatření je patrná na první pohled. Zákaz nočního vycházení v době, kdy nikdo nechodí ven, pokud k tomu nemá důvod, jaký ale pokrývají výjimky (cesta z odpolední směny a na noční). Kdo se asi prochází v noci městem, které je „mrtvé“ i přes den? S tím souvisí předpis na dodržování povolené vzdálenosti od domu pro venčení psů. Kolikpak asi pejskařů venčí v noci a v jednom okamžiku na jednom místě psy na sídlišti majícím například deset tisíc obyvatel? Tucet? Dva tucty? Takový nápad by nevymyslel ani poručík Hamáček z Černých baronů, a to byla skoro taková „hlava“ jako putimský pan „vachmajstr“ (Wachtmeister) ze Švejka. Nebo tento zatím(!?) poslední nápad s uzavřením okresů, jaký stoprocentně ignoruje obrovské strukturální rozdíly mezi okresy a spádovost zejména velkých měst, pro niž jsou hranice okresů jen čáry na mapě. A tak dále, a tak dále a tak dále!!! Praha byla snad „osvobozena“ od svého rozdělení na obvody s platností okresů. Inteligence takovýchto opatření jak by byla inspirována starou ruskou literární satirou (mimochodem skvělou a pro zasmání) z časů cara. Haškovo c a k mocnářství (Musilova Kakánie) se proti této naší současnosti jeví jako moderní brilantně fungující a nesmírně inteligentní systém propracovaný do detailu.
- Chovám skutečně podezření, že chybné strategie nejsou výsledkem pouhé neschopnosti, na jakou je u politických stran spolehnutí vždy, ale že jsou ona náhradní, zástupná, formální a tedy neúčinná opatření přijímána s plným vědomím neefektivity, neboť „něco se dělat musí“, že? Ať to aspoň vypadá jako snaha. To, že je to pro kočku, nevadí. Pár desítek tisíc lidí za to krvavě zaplatí, nemluvě o nemocných, kteří měli snad právo na to, aby byla zvolena včas efektivní opatření, a ne to, co je uplatňováno.
- A nyní konečně ona výtka Jana Zemana směrem k mé údajné podpoře strategie promoření. Vůbec ne. Napsal jsem pouze, že úplné selhání vládní strategie v boji proti koronaviru (rok jako důkaz selhání snad stačí) nakonec dost možná vede k tomu, že vláda neustálým prodlužováním nouzového stavu za součinnosti neefektivních opatření pouze dopřává koronaviru čas k tomu, aby promořil populaci na přibližně 70 % (nyní je to téměř 40 %), čímž se za pomoci vakcinace zbylé populace podaří pandemii zvládnout. Soudím, že se vláda mohla k tomuto svému tichému přestoupení k jiné strategii alespoň veřejně přiznat a zbytečná neúčinná opatření odvolat.
- Rád bych zdůraznil, že vládě nevytýkám to, že neprovedla lockdown a že omezuje pohyb lidí. Toto vůbec ne. Vyčítám jí, že provádí s velkým zpožděním jen pouhý třetinový lockdown, jaký má malou účinnost. A že toto doprovází souborem neúčinných opatření.
- Soudím, že lidé jsou ve své většině velice odpovědní a že by byli ochotni omezit svůj pohyb i své podnikání, kontakty a zábavu téměř na nulu. Oželeli by i ztráty a projevili solidaritu se svojí zemí tím, že by ani nevyžadovali kompenzace. Všichni asi ne, ale mnozí nesporně. Bylo k tomu ale zapotřebí ponechat světlo na konci tunelu a udržet jejich důvěru. Úplný lockdown provázený drakonickými postihy by byl snesitelný a jarní zkušenost ukazovala, že byl i reálný. Tehdy ale do věci vpadla politika, spustilo se nové a ještě dravější kolo předvolebního boje a naprosto ničivým způsobem do opatření proti pandemii zasáhla média veřejné služby. O kartách, které rozdával velký byznys, ani nemluvě. Znamenalo to konec důvěry, konec jistot, ztrátu budoucnosti, strach. PES jako stoprocentní past, ze které nevede cesta ven. Porušování vlastních opatření jako docela transparentní ukázka toho, že si jejich autoři myslí o pandemii asi něco úplně jiného, než tvrdí pro média. Vedle toho selektivní uzávěry právě těch míst, na kterých bylo možné dbát na hygienická opatření s větším efektem než ve velkých podnicích a obřích prostorách zahraničních hypermarketů.
- Velice kritizuji formu koronavirového zpravodajství, jaké po celý rok chrlila především média veřejné služby. Právě tato média mají největší dosah na veřejné mínění. Vyprodukovala dokonale falešný obraz situace. Konzumenti takovéhoto zpravodajství si většinou informace neověřují u jiných zdrojů. A často, pod dojmem působení těchto médií, dokonce trpí dojmem, že systém, ve kterém žijí, má na srdci jejich blaho. Jestliže tato média lidem poskytovala především statistické údaje vytržené ze všech možných kontextů, tedy krajně neúplné, jaké neumožňují učinit si věrný obraz o realitě, pak právě v působení médií vězí jeden z nejvíce trestuhodných výsledků celé této krize. A k tomu všemu ještě politicky zabarvený silně expresívní kontext.
- Na vině nesporného a nezpochybnitelného neúspěchu není česká vláda ani zdaleka sama. Svůj obrovský díl odpovědnosti nese i podstatná část parlamentní opozice, která nedokázala na dobu nezbytně nutnou odložit stranou své politické priority a k mnohým fatálním chybám vládu vlastně – v součinnosti se svými médii – dotlačila.
- Česká strategie v postupu proti koronaviru je bohužel součástí zpolitizované a zisky ovlivňované strategie celoevropské a existuje v kontextu politických a finančních (ziskových) zájmů, jaké vládnou světu. Boj za záchranu zdraví a životů obyvatelstva neprobíhá izolovaně od ostatních jevů, ale v souvislostech, které jej ovlivňují velice negativním způsobem. Bezpečí, zdraví a životy lidí nebyly a nejsou v centru pozornosti! Kdyby byly, pak by se všechny technologicky vyspělé země světa spojily v soustředěnou a účinnou ochranu lidí před šířením nebezpečné nákazy a odložily by ostatní zájmy stranou. To se nestalo. Vládnoucí síly lidstva nejsou dosud připravené k ochraně planety a jejího obyvatelstva a je velice sporné, zda někdy budou.
Snad je to již všechno a snad je to srozumitelné i pro ty, kteří si uchovávají důvěru ve stávající strategii vlády a dalších rozhodujících subjektů, a nedostatky, jaké snad nelze přehlédnout, považují jen za drobné chybičky, které se vloudily do systému, jenž ze všeho nejvíce dbá nezištně a empaticky o bezpečí, zdraví a životy občanů. Já tuto důvěru nesdílím. Tímto článkem sám pro sebe téma koronavirové pandemie uzavírám. Napsal jsem opakovaně vše, co jsem považoval za nutné a za čím si stojím.